Covid-19 přece jen přinesl něco dobrého
Vedle staré paní ležící na lůžku sedí ošetřovatelka, která jí na klíně přidržuje tablet. Ten je jednou z mála možností, jak se stařenka může vidět se svými blízkými. Kvůli koronaviru a s ním spojenému nouzovému stavu jsou totiž návštěvy v zařízeních pro seniory zakázány.
„Už když loni za našimi klienty nemohli kvůli covidovým opatřením přicházet jejich příbuzní, museli jsme udělat něco, aby ti, o které pečujeme, nezůstali zcela odtrženi od svých rodin. Senioři potřebují vidět milé a známé tváře, musejí mít na co se těšit. A také jejich děti a vnuci chtějí vědět, co se u nás děje,“ nastiňuje Mgr. Andrea Gibejová, ředitelka Domova Magnolie v Ostravě-Vítkovicích, zdolávání nelehké situace zaviněné covidem-19. „A tak jsme na náš web začali dvakrát týdně dávat informace o dění v domově, zřídili jsme si Skype. O nových možnostech komunikace jsme informovali rodiny klientů. A těm jsme četli dopisy a pohlednice od jejich blízkých, zaměstnanci stáli u lůžek a drželi telefon u ucha těm, kteří by to nezvládli sami, nebo pomáhali s organizováním online setkání.“
Aby senioři nepropadali špatné náladě a beznaději, snažili se všichni zaměstnanci vytvořit v domově co nejpříjemnější atmosféru. „Dělali jsme si legraci z čeho a z koho šlo, abychom povzbudili klienty i sebe navzájem.
K seniorům, jimž chyběla canisterapie, jsme vodili naše vlastní hodné psy. Všichni jsme se maximálně snažili, aby naši klienti veškeré zákazy návštěv, ústenky a respirátory, minimalizaci aktivizačních činností a další omezení pocítili co nejméně.
Naše vztahy se díky tomu prohloubily, řada klientů nás přijala za vlastní, tulili se k nám, objímali se s námi a těšili se na nás,“ vypráví se ředitelka Domova Magnolie. „Možná to zní až idylicky, ale opak byl pravdou. Museli jsme nastavit přísná opatření, která byla neustále aktualizována, a často jsme kontrolovali, zda je zaměstnanci dodržují. Chtěli jsme totiž klienty co nejvíc ochránit. A to se nám podařilo. V první vlně neměl covid-19 nikdo z klientů a v druhé vlně, která byla horší a náročnější, onemocněli do 7. ledna 2021 pouze dva, kteří navíc měli jen lehký průběh. Ten mělo i 12 zaměstnanců, z nichž většina se však nakazila mimo pracoviště, takže nemohli nikoho v domově ohrozit.“
Andrea Gibejová zmiňuje, že v období, kdy byl Domov Magnolie izolován od okolního světa, dělali takzvaně všichni všechno. „Snažili jsme se nepřetěžovat zaměstnance, jichž máme málo i za normálního provozu. Proto se vedoucí pracovníci zapojili do přímé péče, vrchní sestra zastupovala své podřízené. A nejen to. Aktivizační pracovnice pomáhala v prádelně, pokladní zajišťovala nákupy pro zaměstnance, provozně-ekonomická manažerka, vedoucí aktivizací a já jsme přidaly ruku k dílu v kuchyni, a protože jsem původní profesí zdravotní sestra, pomáhala jsem i s pravidelným testováním. Jsme hrdí na to, že jsme to zatím zvládli sami,“ pokračuje, ale zároveň přiznává, že snaha ochránit klienty před covidem-19 je vyčerpávající. „Energie nám pomalu dochází, únava roste. Abychom tlak, informační chaos a zmatek, vlastní respekt k nemoci i veškerou zodpovědnost za zdraví a životy klientů psychicky ustáli, preventivně jsme několikrát absolvovali supervizi.
Snažíme se navzájem se podržet, odreagovat. Kolegyně například natočily corona tanec, cvičily jsme v kancelářích. Naštěstí spolupráce mezi našimi týmy je výborná.
Máme tu prostě skvělé lidi!
A to není jediné pozitivum, které nám tato složitá doba přinesla.
Zvlášť v první vlně jsme ze všech stran cítili obrovskou solidaritu, pomoc nám nabízeli jednotlivci i firmy. Byl to krásný pocit! Teď už snad budeme umět s covidem-19 žít.
A budeme mít prostor si odpočinout, nadechnout se a jít dál,“ doufá Andrea Gibejová.
Lenka Gulašiová
Foto: archiv Domova Magnolie
