Přílišná citlivost zubů

Příčinou toho, že jsou naše zuby citlivé, je oslabená zubní sklovina. Ta může být dána geneticky, ale většinou oslabujeme zubní sklovinu i tím, co konzumujeme a s čím tak naše zubní sklovina přichází do kontaktu.
Pokud došlo k poškození zubní skloviny nebo obnažení zubního krčku, je odhalen dentin (tzv. zubovina). Tato tkáň se nachází pod sklovinou a obsahuje kanálky, které jsou propojené s nervy zubů. Pokud dásně ustupují a dentin se obnažuje, potom podněty, které nám dříve nevadily, jako je například horké a studené, vyvolávají bolestivou reakci.  Děje se tak proto, že kanálky v dentinu umožňují těmto podnětům přímo stimulovat nerv v zubu. Vzniká bolest, které říkáme citlivost zubů. Látka obsažená v zubní pastě působí jako bariéra mezi dentinem a prostředím dutiny ústní, díky které nedochází ke stimulaci nervu. Účinné tyto pasty jsou, ale nejsou všemocné, vždy je lepší se s problémem obrátit na lékaře.

Nebezpečně odhalené krčky

Jedná se v podstatě o to, že naše dáseň ustupuje směrem ke kořenu zubu. Zamezení odhalování zubních krčků máme ve většině případů ve svých rukou, protože záleží především na tom, jak o zuby pečujeme. Lidé často volí příliš tvrdý kartáček anebo na něj při čištění příliš tlačí. V některých případech může dojít k odchlipování dásně, kdy se nečistoty dostanou pod ni a narušují vazy, které upevňují zub v kosti. Kost ubývá, dáseň ustupuje a odhalí se kořen zubu. Ten není pokrytý sklovinou, a je tím pádem velmi citlivý. Odhalenou zubovinou, která není již od prostoru dutiny ústní nijak izolovaná, vedou nervové vzruchy, které nám dávají vědět, pokud se naše zuby setkají s „nepatřičným“ podnětem.

Nedílnou součástí prevence odhalování zubních krčků by měla být návštěva zubní hygieny. Doporučená frekvence je dvakrát za rok. Je tomu tak, že v průběhu prvních šesti měsíců je tvořící se zubní plak relativně neškodný. Pokud však zůstává v zubech déle, může zapříčinit odhalování krčků.

Jak správně čistit?

Kartáček nasadíme půl na zub a půl na dáseň přibližně pod úhlem 45 stupňů a čistíme malými krouživými pohyby. Na kartáček bychom nikdy neměli tlačit. Je jasné, že se nám vždy nemusí podařit dodržet správný úhel u všech zubů. Nicméně pokud se nám povedou alespoň krouživé pohyby a na závěr zub setřeme (směrem od dásně ke korunce), nemusíme se obávat, že jsme péči o zuby zanedbali.

Vylepšení barevného odstínu zubů je módní záležitostí. Myslíme si, že bezvadná bělost našich zubů svědčí o jejich zdraví. A zářivý úsměv přece každého okouzlí. Každé bělení si ale vybere daň na naší sklovině. Bělicí prostředky ji totiž chemicky nebo mechanicky oslabují.

Nač si dát pozor?

Uškodit nám mohou citrusy. Sklenička pomerančové šťávy nevadí, ale pokud celý den popíjíme čaj s citronem, vystavujeme zubní sklovinu poměrně intenzivní kyselé lázni, která jí neprospěje.
Nápoje kolového typu jsou v podstatě slabým kyselým roztokem a pro sklovinu jsou také nevhodné. Poškození skloviny rovněž přispívají látky v kole, především kyselina fosforečná. Obsahují-li tyto nápoje navíc cukr. Jsou pro naši sklovinu tím největším zlem.

Častá konzumace sladkostí prodlužuje dobu, po kterou jsou zuby vystaveny škodlivým účinkům kyselin, které ničí sklovinu a způsobují zubní kaz. Když sníme něco sladkého, bakterie v našich ústech se snaží cukry obsažené v jídlech rozštěpit. Bohužel při štěpení cukrů tvoří tyto bakterie kyseliny, které porušují zubní sklovinu. Vyhýbat bychom se měli i sladkým nápojům. Někdy to bývá problém u malých dětí, kterým matky, v iluzi, že dětem dodávají vitaminy, dávají nápoje plné cukru včetně ovocných džusů.

Pokud si dáme horký nápoj a pak zmrzlinu, našim zubům ubližujeme. Střídání horkého a ledového může způsobit popraskání skloviny.
Skřípání a zatínání zubů vyvíjí na zuby nepříjemný tlak. Časem tak může dojít k drolení skloviny. V případě, že ke skřípání nebo zatínání zubů dochází nekontrolovaně během spánku, je vhodné používat dlahu, která odírání skloviny zabrání. Zuby bychom měli chránit před fyzickým naražením či poškozením, která opět vedou k mechanickému poškození skloviny.

Domácí bělení zubů

Můžeme zkusit „domácí“ přípravky, které nám k určité bělosti pomohou. Ale i tady si počínáme obezřetně. Pokud například  smícháme citronovou šťávu se sodou, popřípadě jahody se sodou, vystavujeme sklovinu  mechanickému poškození  díky sodě a chemickým poškozením díky kyselé šťávě. Za toto čištění vám zuby nepoděkují, i když jste se vyhnuli chemii. Totéž platí i o méně přírodním, ale zato levném bělení podomácku peroxidem. Peroxid vám zuby nevybělí, zato ohrozí zubní sklovinu.

Pokud chcete sáhnout po něčem přírodním, zvolte vhodné bylinky, které lze užít k odstraňování bakteriálního povlaku. Známé jsou dezinfekční účinky všech rostlin rodu Allium – česnek, cibule a pažitka. Další dezinfekční čeledí jsou brukvovité- rukola, ředkvičky, křen. Všechny uvedené rostliny jsou součástí jídel a působí na celkovou kondici organismu. Jako medicína stačí občas mezi jídlem rozkousat pár snítek a nechat si v ústech rozlít štiplavý pocit. Za léčivku je považována šalvěj lékařská. Výluhy z natě se obvykle používají při nějakých problémech se zuby, nejčastěji po trhání. Chronicky zaníceným dásním udělá občasný výplach dobře. Další dobrou volbou jsou žvýkačky, které snižují pH v ústech a tak sklovinu před kyselým prostředím chrání. U některých značek byly provedeny klinické studie, které tento účinek prokázaly.
Pomoci nám mohou i impregnační materiály, které sklovinu posílí. Jsou vhodné jako prevence pro lidi, jejichž slabší sklovina je daná geneticky. O výběru vhodné impregnace se poraďte se zubním lékařem. Impregnaci stačí většinou aplikovat jednou týdně.