Jak vnímáte svoji bolest?

Někdo z nás „vydrží“, co se týká bolesti, to, při čem druhý zuřivě polyká hrsti ibalginu. Čím je dáno toto rozdílné vnímání bolesti?
I když bolest zdaleka není kompletně vědecky prozkoumaná, už byly identifikovány některé geny, jejichž mutace proměňuje způsob vnímání bolesti. Mutace jednoho z nich může být tak závažná, že člověk dokonce necítí žádnou bolest, ať si ublíží sebevíc; takový člověk se může projít po žhavém uhlí, ale zároveň může vykrvácet na vnitřní zranění, protože mu tělo nesignalizuje, že orgány nejsou v pořádku.
Například u lidí se zrzavými vlasy byla zjištěna mutace genu MCR1, která způsobuje, že bolest vnímají jinak – oproti jiným jsou citlivější na chlad, více trpí bolestmi zubů a hůře reagují na analgetika podávaná injekčně pod kůži; naopak bodavou bolest snášejí lépe než zbytek populace. Barva vlasů samozřejmě není to hlavní, co určuje, jak moc nás něco bolí. Vlivů je celá řada: jsou nejen tělesné, ale i psychické. Každý člověk je jedinečný a jeho reakce na bolest se může lišit.

Kdo vydrží více?

Přestože se říká, že žena vydrží více než muž, opak je pravdou. Muži jsou vůči bolesti odolnější. To však neplatí pro období těhotenství, kdy ženy mají vyplavenou řadu hormonů, které mají schopnost bolest potlačovat. Vědci také zjistili, že citlivost žen k bolesti se může měnit podle toho, v jaké fázi menstruačního cyklu se nacházejí: v jeho druhé polovině se práh bolesti obecně zvedá, zřejmě v souvislosti s vyšší hladinou estrogenu.
O starších lidech se zjistilo, že lépe snášejí krátkou povrchovou bolest (např. horko), protože citlivost periferních nervů s věkem klesá. Naopak k bolesti hluboké, svalové, jsou citlivější. Vědci si také mysleli, že nejmenší děti bolest necítí, a proto se i bolestivé zákroky dělaly bez narkózy, aby se předešlo souvisejícím rizikům. Teprve nedávno se zjistilo, že čím více je dítě v nejmladším věku vystaveno bolesti, tím citlivější je na ni později.

Taktéž nedostatek spánku zvyšuje citlivost k bolesti. Pacienti s popáleninami, kteří měli problémy s usnutím, popisovali svou bolest jako silnější a déletrvající než ti, kdo spali tvrdě.
Lidé trpící depresí jsou na bolest citlivější než průměrná populace. K horšímu snášení bolesti stačí už jen to, že se cítíme osamocení, smutní. Špatná zpráva také je, že kdo trpí úzkostí z nějaké bolesti (třeba strach ze zubaře), snáší bolest v této situaci hůře. Pokud se bojíte, že něco bude bolet, pak tomu tak opravdu bude. Pokud si myslíte, že to nebude tak zlé, vnímaná bolest bude opravdu menší. Proto se někdy odborníci snaží pacientovi nabídnout „rozptýlení“, které ho odvede od myšlenky na bolest, která ho čeká. Pomoci může i to, že použijete svou představivost a bolest si zdůvodníte jako „potřebnou“. Například pokud vás něco pálí a představíte si, že ve studeném dni je to vlastně docela příjemná změna.

Vědci zjistili i to, že pokud pacient vidí jiné lidi, jak bolest dobře snášejí, přijdou mu bolestivé podněty mnohem snesitelnější, než když sleduje lidi, kteří ve stejné situaci silně trpí. Odborníci hovoří o tzv. „nocebo efektu“. Pokud lékař připravuje pacienta na velkou bolest, ten se může propadnout do úzkosti a jeho vyhlídky na zvládnutí léčby se pak zhorší.

Bolest jako signál

V souvislosti s bolestí si musíme uvědomit, že nemusí jít o nic negativního – akutní bolest je velmi užitečná v tom, že nás upozorní na problém a říká nám, že bychom měli zpomalit. Pokud se jedná o známé bolesti, které člověk už dříve měl a byl s nimi už vyšetřen, jsou stejné intenzity a lokalizace, tak k lékaři nemusí. Stejně tak, pokud je příčina bolesti známá – třeba po celodenním sportování.

Pokud je však bolest zcela nová, třeba bolesti břicha nebo bolest zad vystřelují do nohy, měl by člověk navštívit alespoň praktického lékaře. I když receptory různých druhů bolesti máme v těle obdobné, způsob, jakým na nás impulzy z nich působí, se mohou lišit – a je možné udělat hodně pro to, aby člověk bolest snášel lépe.