Kyčel

Kyčelní kloub patří mezi největší kloub lidského těla. Zastává dvě hlavní funkce: nese váhu horní poloviny těla a s pomocí páteře umožňuje vzpřímenou chůzi. Kyčelní kloub tvoří výběžek stehenní kosti, který je zakončený velkou polokulovitou hlavicí, která zapadá do miskovité jamky vytvořené na kyčelní kosti. Kyčelní kloub společně s kostí stydkou a sedací vytváří uzavřený kruh pánve. Kloubní jamka směřuje ven, takže jsou dolní končetiny značně vzdálené od střední čáry. Umožňuje to lepší udržování rovnováhy a chůzi.

Tlumení nárazů

Nárazy při chůzi tlumí hladká vrstva chrupavky, která kryje jak hlavici stehenní kosti, tak povrch kloubní jamky. Její mazání zajišťuje vazká kloubní tekutina vyráběná buňkami sliznice kloubního pouzdra. Pouzdro kloubu tvoří silné vazivo: uzavírá kloubní dutinu zcela neprodyšně vůči okolí. Nejtenčí je na zadní straně, avšak jeho boční a přední strany, kde je na kloub vyvíjen enormní tlak, jsou velmi silné.

Pohyby kyčelního kloubu

Kyčelní kloub je poměrně velice pohyblivý a tyto pohyb jsou zajištěny svaly, které leží na vně vazů. Pohyb stehna vpřed (přednožení se nazývá flexe v kyčli). Tento pohyb provádí dva hlavní svaly  - velký bederní sval, který probíhá od dolních bederních obratlů přes kyčelní kloub a připojuje se na přední stranu stehenní kosti, a kyčelního svalu, plochého trojúhelníkového svalu probíhajícího od pánve na stehenní kost. Kromě těchto dvou velkých svalů se na ohýbání v kyčelním kloubu podílejí další menší skupina svalů. Pohyb čelem vzad se nazývá extenze. Při tomto pohybu pracují největší a nejsilnější skupina hýžďových svalů společně s dalšími menšími svaly. Tato skupina svalů se uplatňuje také při stoji. Unožení kyčelního kloubu se nazývá abdukce a tento pohyb zajišťují svaly, které jsou uloženy pod velkým hýžďovým svalem, opačnému pohybu se říká addukce.

Vrozené vady kyčle

Vzhledem ke své stavbě patří kyčelní kloub mezi stabilní kloub. Posuny v oblasti kloubu v dospělém věku jsou spíše vzácným poraněním, když je to paradoxně častý problém nejen v období dětství, ale také při narození. V průběhu nitroděložního vývoje plodu se jamky kloubu nemusí vyvinout dostatečně hluboké, takže se hlavice kloubu v prvních týdnech po narození snadno posune. Jestliže se takové posunutí neléčí včas, může to vést k trvalému poškození kyčelního kloubu. Takovéto vrozené poškození kyčlí postihuje asi pětkrát častěji děvčata než chlapce.

Vyšetření kyčlí

U všech novorozenců se kyčle preventivně vyšetřují. Dítě se položí na záda a lékař pevně uchopí chodidla a natahuje a pokrčuje mu nohy. Jestliže je hlavice kyčelního kloubu posunutá, jsou slyšet hluboké cvakavé zvuky, které vyluzuje kloubní hlavice při přejíždění okraje kloubní jamky. Odlišný zvuk je slyšitelný při zpětném pohybu hlavice. Lékař může také zjistit pomocí pohmatu nestabilitu při pohybu, položíme-li palec, dítěti do třísla a prostředník podél stehna. Při ohnutí končetiny je cítit pohyb kloubní hlavice mimo jamku. V takových případech se provádí podrobné vyšetření, nejčastěji pomocí ultrazvuku. Pokud je to nutné, provádí se rentgen kyčlí.

Léčba vývojových poruch

Léčba vývojových poruch kyčelního kloubu je v moderní době velice účinná. Zpravidla se dítě balí do speciálních plen, které udržují jeho nožky roztažené jako u žáby. Po několika měsících se stav kloubní jamky zkontroluje a většinou je možno od dalšího používání těchto plen upustit. Hospitalizace během tohoto období zpravidla není nutná, závisí to na domácím prostředí. I při domácí léčbě jsou však pravidelné kontroly dítěte nezbytné. Při menším stupni poruchy kloubu může lékař poradit matce, aby dávala dítěti místo jedné pleny dvě až tři, takže budou končetiny udržovat ve vhodnější poloze do té doby, dokud svaly a vazy v okolí kloubu dostatečně nezesílí, aby udržely kloub stabilní. 

Nemoci a poranění

Kyčelní kloub se může stát zdrojem potíží později v dětství. Příčinou bývají onemocnění, která jsou vyvolána zánětem sliznice kloubního pouzdra. V minulosti to bývala poměrně často tuberkulóza kloubu, dnes v již rozvinutých zemích nesmírně vzácná. Tento typ zánětu může postihnout kromě kyčelního kloubu také páteř. Mezi závažnější onemocnění patří Perthesova nemoc, která se vyskytuje spíše u chlapců než u děvčat a vyvolává rozpad kloubní hlavice. Jeho příčina není známa a hojení trvá celé měsíce a roky. Jestliže dítě začne nenadále kulhat, může být příčinou nepoznaný úraz nebo onemocnění kyčle. Může se také jednat o varovný příznak jiného kyčelního postižení. U dětí mladších deseti let to kromě Perthesovy nemoci často bývá zánět sliznice kloubního pouzdra (synovitida). Postižené děti kulhají a mají bolesti v třísle.

Zánět kosti v okolí kloubu

Při tomto onemocnění, které se odborně nazývá osteomyelitida se poměrně rychle přidružují známky celkového onemocnění a bolesti se spíše zhoršují, než, aby došlo k jejich zmírnění. Při osteomyelitidě je vždy nutná nemocniční léčba. K překonání infekce jsou zapotřebí vysoké dávky antibiotik, které jsou podávány po dobu několika týdnů. U dospívajících se mohou jako důsledek „vykloubení“ stehenní epifýzy objevit bolesti v jednom kyčelním kloubu nebo v obou. Rostoucí konec kosti se nazývá epifýza a mezi ní a středem kosti je ploténka chrupavky s růstovou zónou. Zde dochází k růstu kosti do délky. U dospívajících se někdy konec kosti proti chrupavce posune, uď v důsledku poranění, nebo bez zjevné příčiny. Postižený začne kulhat a má bolesti v kyčelním kloubu. K obnovení správné polohy epifýzy je nezbytná operace.

 

Poranění v oblasti kyčle

V oblasti kyčelního kloubu jsou poměrně častá poranění zejména v oblasti krčku stehenní kosti. Krček stehenní kosti v blízkosti kyčelního kloubu se velmi často láme u starších lidí, kteří mají narušenou rovnováhu a vinou horší obratnosti často padají. Jestliže má starší člověk osteoporózu, pak stačí k zlomenině stehenní kosti poměrně malý náraz. První pomoc při podezření na zlomeninu krčku spočívá ve znehybnění končetiny tím, že se na několika místě sváže s druhou nohou. (pokud to bolest dovolí) a zavolá se záchranná služba. Je nezbytná okamžitá hospitalizace postiženého.

Diagnóza osteoporózy

Diagnózu osteoporózy potvrdí rentgen a krevní rozbor. Často se onemocnění odhalí na rentgenovém snímku zhotovením z nějaké jiné příčiny. Na rentgenovém snímku jsou prořídlé kosti tmavší, a někdy lze nalézt také skryté zlomeniny. Vyšetření krve se provádějí zejména z toho důvodu, aby se vyloučila možnost jiného onemocnění, které má podobné příznaky, nebo, aby se zjistilo, zda pacient netrpí  jinou nemocí (například zvýšenou činností štítné žlázy).

Záněty kyčelního kloubu

Kyčelní kloub může být postižen různými typu zánětů. U mladších osob se často projevuje ankylozující spondylitida, která postihuje zejména páteř, ale může se rozšířit i do kyčelního kloubu. Revmatoidní artritida postihuje zejména malé a střední klouby, jako jsou klouby rukou, loktů a kolen. Někdy bývá zasažen také kyčelní kloub, který je pak velmi bolestivý a ztuhlý.

Osteoartritida

Je nejčastější formou zánětu a jedná se o onemocnění, které postihuje nejčastěji jedince středního a staršího věku. V některém stupni postihuje prakticky každého člověka staršího 70 let. Způsobuje ji velké opotřebování kloubu. U lidí trpící velkou nadváhou se může vyvinout těžká osteoartróza již ve čtyřiceti letech. Větší sklon k rozvoji artrózy mají i lidé velmi pohybově aktivní, kteří provozují kontaktní sporty.

Přínos chirurgie

V oblasti náhrad poškozeného kloubu kloubem umělým nastal veliký pokrok. Kyčelní endoprotéza patří mezi jedny z nejčastějších způsobů náhrad kloubů. Chirurgickým zákrokem je implantována umělá kloubní jamka do pánve, na místo povodní jamky, a poté se zavede do konce stehenní kosti dřík, který nese na sobě kloubní hlavici. Tu umístí do umělé kloubní jamky a nový kloub je hotov. K výrobě těchto umělých kloubů se nyní používají moderní materiály, které prodloužily jejich životnost na dobu 15 – 20 let a technika se neustále zdokonaluje. Jedním z nejdůležitějších výsledků je kromě operace také úleva od bolesti, která postižené velmi zužuje. Nezbytou součástí léčby je také životospráva a odborná rehabilitace.