S věkem přicházíme i o rovnováhu

Rovnovážné ústrojí je párový orgán umístěný ve vnitřním uchu, ve skalní kosti v bezprostřední blízkosti sluchového ústrojí (hlemýždě). Jeho informace upřesňuje zrakový (vizuální systém), který zprostředkovává trojrozměrný obraz zevního prostoru.

Schopnost udržovat rovnováhu závisí především na dvou faktorech. Tím prvním je zachovaná a odpovídající funkce jednotlivých receptorů. Druhým faktorem je schopnost organismu odpovídajícím způsobem reagovat na podávané informace. Stejně jako ve většině ostatních orgánů se i na rovnovážném systému projevují známky stárnutí, postupně se zmenšuje citlivost jednotlivých receptorů. S věkem klesá i schopnost systému získávané informace adekvátně vyhodnocovat. Je patrný pokles reakční rychlosti, vlivem stárnutí jsou omezeny také kompenzační možnosti. Pokud je možnost prostorového vnímání okolního prostředí omezena (šilhavost, tupozrakost, jednostranná slepota), projevuje se případná porucha rovnovážného ústrojí výrazněji.

Udržet rovnováhu není jednoduché

Rovnovážný systém člověka je poměrně složitý mechanismus. Umožňuje udržovat stabilní, vzpřímený postoj těla v klidu i během pohybu, informuje o našem vztahu ke gravitačnímu poli Země a udržuje stabilní, nerozmazaný obraz při pohybech hlavou, podobně jako např. stabilizátory ve videokamerách. Skládá se z několika částí, které spolu velmi blízce spolupracují. Na jedné straně jsou to receptory – čidla, která reagují na nějaký podnět, například pohyb hlavou, náklon těla, pohyb sledovaného obrazu či změnu v zatížení některé skupiny svalů. Mezi tyto receptory patří vlastní rovnovážné ústrojí (labyrint), zrakové ústrojí a receptory umožňující takzvané hluboké čití. Informace z těchto receptorů jsou prostřednictvím příslušných nervů převáděny do mozkových center, která tyto signály zpracují.

Hlubokým čitím je myšleno vnímání napětí jednotlivých svalů, šlach, kloubních pouzder, tlakových receptorů v podkoží. Informace z těchto čidel se přenášejí do oblasti mozečku, který je koordinačním centrem ro udržování a sledování napětí jednotlivých svalových skupin.

Organismus je díky tomu schopen nepřímo určit polohu těla v prostoru. Bez těchto informací bychom nebyli schopni provádět koordinované a adekvátní pohyby.

Poruchy rovnováhy se projeví i netypicky

Protože rovnovážný systém je ve spojení s jinými částmi nervového systému člověka, mohou být poruchy rovnováhy líčeny jako potíže s viděním, svalová slabost, porucha myšlení nebo i poruchy paměti. Pacienti si často stěžují na bolesti hlavy, pocit svalového napětí, ztuhlosti za krkem nebo v zádech. Mívají zvýšenou citlivost na hluk, obtěžuje je přímé světlo. Mohou se u nich objevovat obtíže připomínající mořskou nemoc. Stěžují si také na poruchy koncentrace, při únavě mívají obtíže se čtením. Všechny tyto příznaky mohou být trvalé nebo pouze přechodné, ale vždy vedou k psychické nepohodě. Vhledem k tomu, že se jedná o problém s duševní koncentrací na jakoukoli činnost, může situace vyústit v psychickou poruchu.

Léčba a terapie

Terapie poruch rovnováhy je závislá na jejich příčině. Někdy mohou příznaky ustoupit po vyléčení postiženého rovnovážného ústrojí nebo se může centrální nervový systém naučit kompenzovat poruchu jeho funkce.

Speciální rehabilitací určenou pro pacienty s poruchou rovnováhy je vestibulární trénink. Je založen na principu existence schopnosti rovnovážného systému kompenzovat vzniklou poruchu posílením ostatních součástí systému. Základem je speciální soustava cviků, které vedou ke zlepšení koordinace pohybů a vnímání polohy těla. Pacient cvičí nejprve pod dohledem rehabilitačního pracovníka a později samostatně doma.