Obezita u dětí

Obezita není vadou na kráse, je to nemoc. Obézní je v Česku každé páté dítě ve věku 6 až 15 let. Nadváha není problémem jen dospělých. Děti ji v mnoha případech nesou mnohem hůře nejen fyzicky, ale v první řadě psychicky. Nenechme je trápit se. Především si uvědomte, že potomkovu váhu a postavu máte ve vlastních rukou. Pouhých 2-5 % případů dětské obezity nesouvisí s rodičovským přístupem a rodinným prostředím, ale s nemocí nebo užíváním léků.

Na vzestup hmotnosti mají vliv některé hormonální poruchy, jako je Cushingův syndrom se zvýšenou tvorbou hormonů nadledvin, syndrom polycystických ovarií nebo výjimečně snížená činnost štítné žlázy, čili hypetyreóza. Obezita se vyskytuje i jako součást geneticky podmíněných syndromů, například choroby zvané Praderův-Williho syndrom. Děti postižené tímto syndromem celkově neprospívají, přestože jim chybí pocit sytosti a doslova snědí, co mohou, takže jídlo je nutné před nimi zamykat.

Z léků způsobují přibývání na váze antidiabetika, preparáty užívané v hormonální substituční terapii nebo tricyklická antidepresiva; u dětí se však uplatňují převážně kortikosteroidy podávané k potlačení zánětů a alergií.
95 % případů obezity jde na vrub mixu genetických dispozic (40-70 %) a pozitivní energetické bilance. Pokud vaše děti přijmou v potravě více energie, než vydají, uloží přebytky do tukové tkáně. A to tím ochotněji, čím více tukových buněk a genů řídících toto ukládání mají k dispozici po předcích, tedy po vás. Obrovský vliv na rozvoj obezity má rodinné prostředí – preference určitých potravin, jídelní zvyklosti a způsob trávení volného času v rodině.

Kdo je obézní?

Obezita je definovaná jako nadměrné uložení tuku v těle, orientačně jde o hodnotu BMI nad 30 (BMI 25-30 znamená nadváhu). Tato nemoc a jí vyvolaná onemocnění se týkají více než 1,5 milionu obyvatel ČR. Obézních je 75% z téměř 900 tisíc diabetiků, obezita souvisí s rostoucím výskytem cévních mozkových příhod, infarktů myokardu a dalších závažných chorob. Ve srovnání s neobézní populací mají obézní asi osminásobně vyšší riziko, že se nedožijí průměrného věku a zemřou předčasně, a to až o deset let dříve. Naopak nejlepší životní prognózu mají lidé s BMI 20-22. BMI zjistíte, když svou váhu v kg vydělíte druhou mocninou tělesné výšky v metrech.

Geny jsou mocné, nikoli všemocné

Geny ovlivňují ukládání tuku v tukových buňkách, hospodaření s energií a její výdej při svalové práci i v klidovém režimu (bazální metabolismus) nebo chuťové preference. Dědí se rovněž citlivost vůči inzulinu nebo temperament související s mírou pohybu a fyzické aktivity a tím opět s energetickým výdejem. Tloustneme proto, že si organismus v době nadbytku ukládá tuk do zásoby pro období hladovění. V dnešní době ale nedostatkem potravy netrpíme, takže jsou tukové zásoby čím dál naducanější. Pokud si hladovku naordinujeme jako drastický způsob redukce váhy a navíc opakovaně, geny se následně, po obnovení normálního příjmu potravy, postarají, že začneme nezadržitelně přibírat (pokud nezvýšíme energetický výdej, tedy nepřidáme pohyb).

Obezita je sice zhruba ze 40 procent podmíněna geneticky, z 60 procent však o tělesné hmotnosti rozhoduje životní styl a v něm hlavně způsob stravování a tělesný pohyb. Nárůst obezity v posledních desítkách let pak není důsledkem změněných genetických dispozic, ale výsledkem výrazné změny životního stylu spočívající v omezení fyzické aktivity při téměř neomezené dostupnosti energeticky bohaté stravy.

Specifické geny

Geny, jejichž vliv na rozvoj obezity vědci a lékaři prozkoumali, bychom spočítali na prstech rukou. Jako příklad lze uvést gen pro leptin. Leptin je protein tvořící se v tukových buňkách v tukové tkáni. Jeho hlavním úkolem je adaptace organismu na hladovění, ale nejen to. Podílí se také na udržování energetické rovnováhy (omezuje příjem potravy a zvyšuje energetický výdej) a signalizuje množství tuku v těle a nutriční zásoby, což má význam v nástupu puberty a menstruace a promítá se i do kostního metabolismu a tvorby kostní hmoty (nízké tukové zásoby či pozdní nástup menstruace jsou rizikovými faktory pro pozdější rozvoj osteoporózy). Ovlivnění genu pro leptin skutečně může být cestou ke snížení obezity, ale jen u pacientů s mutací tohoto genu, kteří mají těžkou obezitu vzniklou již v raném dětství. Navíc nositeli tohoto genu jsou na celém světě jen desítky rodin, čili ani tento poznatek neřeší problém obézních lidí.

S obezitou je přímo spojených asi 150 genů, kterým se říká kandidátní geny. Kromě nich však při vzniku obezity může hrát roli asi 600 genetických polymorfismů s méně výrazným vlivem. Dědičnost obezity má polygenní charakter, což znamená, že je daná kombinace desítek až stovek různých genů a jejich vzájemným působením v kombinaci s vlivy prostředí. Právě proto, že geny na sebe vzájemně působí a jsou rovněž v interakci s vnějším prostředím, je velmi obtížné určit význam jednotlivých genů při vzniku a rozvoji obezity.

Obezita se týká i těch nejmenších dětí

Děti z tloušťky nevyrostou. Osmdesát procent dětí s nadváhou či obezitou bude mít problém s váhou i v dospělosti. Čím dříve začne vaše dítě být obézní, tím větší má šanci, že ho kila budou trápit celý život. A s nimi i cukrovka, vysoký krevní tlak, ztukovatělá játra a cévy ucpané cholesterolem.

U kojenců a batolat může dojít k rozvoji obezity stejně jako u dospělých. Hlavní příčinou bývá nevhodná strava a přejídání. U kojenců je základem výživy kojení; plné kojení se doporučuje do 6 měsíců věku, poté je vhodné začít zařazovat dětské příkrmy – ty by měly být nepřislazené, nepřisolené a nekořeněné. V případě, že maminky dávají dětem kupované příkrmy, je třeba si uvědomit, že v rámci doporučených denních dávek má každá taková sklenička v průměru o dvacet procent více energetického obsahu, než potřebuje kojenec. To znamená, že pokud dítě sní celý příkrm, přijímá více energie, než je nutné. Proto je dobré ponechat zbytek skleničky třeba ke svačině druhý den. Zdravý kojenec by měl v 6 měsících věku dosáhnout dvojnásobku porodní váhy, v jednom roce by váha měla dosáhnout trojnásobku.

Rizikem pro vznik obezity je i pití. Nevhodné jsou granulované čaje, které jsou přislazované. Totéž platí o ovocných džusech a pitíčkách. K pití je nejvhodnější čistá voda nebo neslazený ovocný čaj. Když dítě nechce pít vodu, tak ji nepotřebuje. Přislazování vede k návykovému pití sladkých nápojů a to má za následek rozvoj cukrovky II. typu.

Baculaté jsou nejen děti v kočárcích, ale i děti starší. Už děti chodící do školky a na první stupeň základní školy se setkávají s obezitou a s tím, že se jim ostatní děti smějí. A právě tento výsměch bývá důvodem, proč rodiče s dětmi přicházejí. Děti již nechtějí dál žít se svým trápením.

A co rodiče? Většinou si všimnou, že obézní je jejich soused, ale skutečnost, že je stejně postiženo i jejich dítě, nevnímají. Rodiče proto nejčastěji volí cestu nejmenšího odporu a snaží se kilogramy svého dítěte nejprve „vyléčit“ jiným způsobem než změnou stravovacích a pohybových návyků. Prvním pokusem o léčbu nadváhy bývá návštěva endokrinologické ambulance. Co když za nadbytečné kilogramy dítěte může onemocnění štítné žlázy? Třeba by stačily nějaké léky a problém by se vyřešil… V některých případech se opravdu nutnost léčby štítné žlázy ukáže, ale samotná medikamentózní léčba celou situaci neřeší. Děti se často ocitnou v léčebnách, kde v rámci redukčního programu sice zhubnou, ale pokud po návratu nezmění svůj životní styl a nemají patřičnou podporu rodičů, většinou shozené kilogramy naberou zpět. Začne se odvíjet nekonečný příběh, ve kterém jsou všichni zúčastnění  vystaveni velkému psychickému tlaku. Rodiče i dítě se tak trápí nebo posléze na problém rezignují.

Většina rodičů si myslí, že z obezity dítě vyroste, to je však omyl. 50% obézních dospělých si svou obezitu nese z doby kojeneckého období. Obezita v dětství způsobuje dřívější nástup puberty o jeden rok. Za poslední čtvrtstoletí došlo ke ztrojnásobení počtu obézních dětí. Zda dítě trpí obezitou, řekne rodičům dítěte pediatr na základě růstových křivek a růstového grafu. Pokud graf ukáže, že  dítě je obezitou ohroženo, je třeba vyhledat odborníka.

Hubnutí pod kontrolou

Děti mohou s rodiči navštěvovat rodinné kurzy snižování nadváhy. V těchto kurzech se děti nenásilnou hravou formou učí, jak změnit své stravovací a pohybové návyky a nastartovat redukování nadbytečných kilogramů. Dítě je však do jisté míry závislé na dospělém a bez jeho přičinění by veškerá snaha o redukci nežádoucích kilogramů byla neúspěšná. Je proto podmínkou, aby s dítětem do kurzu vstoupil alespoň jeden z rodičů nebo dospělý žijící ve společné domácnosti s dítětem.

Nevhodný jídelníček

Kdybychom nahlédli do jídelníčku dětí, nalezli bychom několik typických chyb. Často stačí, abychom je v jídelníčku identifikovali a postupně odstranili. Dítě pak velmi úspěšně redukuje svou hmotnost i bez speciálních dietních programů.
Děti často:

  •          nesnídají nebo snídají úplně nevhodná jídla (smažená vajíčka, hodně sladké cereálie s mlékem nebo oplatky či jiné sladkosti),
  •          nemají pravidelný jídelní režim – tj. málo snídají, nesvačí a večer dohánějí denní deficit,
  •          málo pijí a pitný režim řeší zcela nevhodnými sladkými limonádami,
  •          k obědu a večeři jedí v jeden den to samé jídlo nebo se opakuje stejné hlavní jídlo po dva dny,
  •          v rámci večeře konzumují jídla, která jsou velmi rychlá na přípravu, ale o jejich vyváženosti z hlediska nutričního nemůže být ani řeč,
  •          vynechávají v jídelníčku ovoce a zeleninu,
  •          nejí mléčné (i zakysané) výrobky,
  •          nosí do školy nevhodné svačiny nebo si kupují nevyhovující  potraviny v bufetech,
  •          konzumují jídla s přemírou příloh – těstovina knedlíků,
  •          při oslavách a dalších výjimečných příležitostech se přejídají velkým množstvím nezdravých surovin.

Sladkosti a dobroty za odměnu

Poznáváte se?  Trváte na tom, aby dítě všechno snědlo – dokud to neudělá, nedostane zmrzlinu. Rozbilo si koleno? Utěšíte ho pamlskem. Neplakalo u zubaře? Odměníte ho oblíbenou pochoutkou. Nosí váš školák samé jedničky? Cukrárna je vaše… Zvykli jsme si používat jídlo jako výchovný prostředek. Návyk na sladké budujeme už od narození.

Nevnímáme, co vše dětem „dopřáváme“. Litry koly, množství slaných brambůrků, oříšků – také kvůli soli v jídle u nás přibývá dvacetiletých s vysokým krevním tlakem. Sůl dětem dodáváme v uzeninách, instantních polévkách nebo tavených sýrech. Tavené sýry navíc obsahují fosfáty bránící vstřebávání vápníku z mléka, sýra a kvalitních mléčných výrobků. Tím, že dětem dovolíte odmítat jídlo bohaté na vápník, se jim postaráte o křehké kosti. Až 99% vápníku v těle je totiž shromážděno právě v kostech (a také v zubech) a nejvíc se ho tam uloží v dětství. Až polovina kostní hmoty se vytvoří od narození do puberty a v pubertě přibude dalších 30-40%, pouze zbývajících 10-20% se doplní do věku 30 let.

Děti a sport

Pohyb je pro děti zcela přirozený, při správném přístupu rodičů ho berou jako něco, co k životu automaticky patří. Jenže pak přijde chvíle rozhodnutí. Na který sport dítě dát? V předškolním věku za dítě rozhoduje rodič – je to ale správné?

O pohybových aktivitách dětí bohužel často rozhodují rodiče, a to na základě svých vlastních – ať už naplněných nebo nenaplněných tužeb. Kde je psáno, že syn fotbalisty bude také šikovný na kopanou a že ho bude bavit?  Geny sice sehrají svou roli, ale jisté to rozhodně není. Rodiče dělají chybu v tom, že nedají dětem prostor seznámit se s různými sporty a všestranně se rozvíjet. Rodiče na děti zbytečně tlačí a nakupují drahé pomůcky někdy i na několik sportů během jednoho roku. Předčasná sportovní specializace nedovolí dětem se rozvíjet všestranně. Navíc pak mnohdy v juniorském věku končí, sport je přestává bavit, protože je to dlouhodobá a jednostranná zátěž.

V předškolním věku by děti měly tužit své pohybové schopnosti a dovednosti v oblasti gymnastiky, atletiky, míčových her a motoriky. Často ale nezvládnou ani plazení, lezení nebo kotoul.

Obecně u každého sportujícího dítěte platí, že by mu rodiče měli dopřát větší množství mléčných výrobků. Pokud totiž děti sportují opravdu intenzivně a přitom se nedostatečně stravují, má pohybová aktivita až devastující účinky na hustotu jejich kostí. Zjistilo se, že až 25 procent dětí má nízkou kostní hustotu. Na vině je vysoká intenzita fyzické zátěže a zároveň špatné složení jídelníčku. Dalším problémem je nedostatek bílkovin ve stravě. Svalová hmota se potřebuje obnovovat, a právě k tomu je potřeba dostatek bílkovin. Bílkoviny jsou zodpovědné za rychlost metabolismu a regeneraci organismu. Když tělu bílkoviny, které se spotřebují při sportu, nevrátíme, dochází k tomu, že se zvýší podíl tuku.

Autor: - kš -

Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205