Slevy s ČPZP 2019

Když klouby bolí…

Onemocnění kloubů postihuje hlavně lidi od padesáti let a s věkem nárůst stoupá. V lidském těle je asi 210 kostí a z toho je více než 180 spojeno kloubem, což je dost velký počet na to, aby vám některý z nich způsobil problém.

Revmatické choroby jsou onemocnění postihující pohybové ústrojí – zejména klouby a páteř, ale i šlachy a svaly. Nejčastější jsou osteoartróza a revmatoidní artritida. Příčiny revmatických chorob jsou různé – např. porucha obranného systému, který tvoří protilátky proti vlastním buňkám v těle, infekční onemocnění nebo dědičné vady a metabolické poruchy.

V dnešní době má stále více lidí problémy s pohybovým aparátem, a jak se zdá, může za to mimo jiné životní styl, způsob stravování, obezita a nedostatek pravidelného pohybu. Není pak divu, že přijde artróza, která přináší velké bolesti, a hlavně velká omezení. Existují však i příčiny lokální, například jednostranné zatěžování, sport, úrazy či traumata daného kloubu. Velmi často se příčiny vzniku onemocnění kombinují.

Artróza postihuje více ženy

Artróza neboli osteoartróza je degenerativní onemocnění opotřebování kloubů postihující nejprve hyalinní chrupavku, která postupně mizí, rozpadá se. Hyalinní chrupavka se nachází v kostech kontaktních ploch kloubů lidského těla. Skládá se z buněk: chondrocytů a matrix mezibuněčné hmoty, která je tvořena kolagenními fibrilami. Mezi nimi jsou proteoglykanové agregáty obsahující důležité hydrofilní mukopolysacharidy se schopností vázat vodu a zajišťovat odpovídající mechanické vlastnosti chrupavky. Nemá krevní zásobení a je vyživována difuzí z kloubní tekutiny.
Osteoartróza postihuje asi dvanáct procent populace, prevalence stoupá s věkem. Rentgenové změny typické pro toto onemocnění se objevují u téměř sedmdesáti procent osob starších 65 let.

Bolest, ztuhlost postižených kloubů a později i omezená hybnost, nestabilita a deformity – to jsou základní projevy osteoartrózy. Ženy tímto onemocněním trpí pětkrát častěji než muži. Jak už bylo zmíněno, vše začíná v chrupavce, která postupně ztrácí svou pevnost a pružnost. Ztenčuje se a může docela zaniknout, takže při pohybu dochází k velkému tření a podráždění. Konce kostí v kloubu zůstávají odhalené a na jeho okrajích se vytvářejí výrůstky. Ty se snaží kloub stabilizovat, ale přitom ho dělají méně pohyblivým a deformují ho. Chrupavka má, na rozdíl od jiných tkání lidského těla, prakticky nulovou regenerační schopnost. Vzniklé poškození je nevratné.

Artróza je onemocnění  poměrně nebezpečné v tom, že začíná plíživě, a škody, které se na vašich kloubech objeví v mladém a středním věku, vám tělo může spočítat ve stáří. A aktivní sportovci mohou mít potíže již v mládí – především v případě, že své klouby zatěžují jednostranným pohybem. Velkou zátěží pro klouby mohou být dnes velmi oblíbené sporty typu squash a ricochet nebo třeba výkonnostně prováděné sporty typu tenis, aerobik, volejbal nebo basketbal. Přetížení se projeví až po letech, proto mu mladí lidé nevěnují pozornost. Snažte se jednostranné sporty prokládat pohybem, který je ke kloubům šetrnější – například jízdou na kole nebo plaváním, případně chůzí. Snažte se nezatěžovat klouby častými tvrdými doskoky. Před sportováním se vždy rozcvičte.

Osteoartróza je sice nezánětlivé onemocnění, ale přechodně se mohou objevit i známky zánětu z podráždění – projeví se otokem, proteplením kloubu a zmnožením kloubní tekutiny. Lehčí formy artrózy se vyznačují tzv. startovací bolestí, kterou dotyčný pociťuje při ranním vstávání nebo po delším sezení. Brzy ji však rozchodí. Po větší námaze k večeru se však bolest zase zvětšuje. V pozdějším stádiu můžete bolest pociťovat i v klidu nebo v noci. Postupně se zvětšuje rozsah omezení pohybu, objevují se otoky, viditelné změny na konfiguraci kloubů, zejména na drobných kloubech ruky, projevující se sníženou funkčností a nedostatečností. V pozdějších stadiích dochází ke kontrakturám (zkrácení svalů), atrofiím či svalovým spasmům.

Léků se používá několik skupin: na potlačení bolesti, případně i zánětu (nesteroidní antirevmatika, analgetika, kortikosteroidy) a dlouhodobě působící přípravky, jejichž cílem je zpomalit postup nemoci. Podávají se ve formě tablet nebo jako injekce do kloubu. Léčbu lze doplnit i potravinovými doplňky na bázi kolagenních peptidů a aminokyselin. Pokud jde o léčbu, osteoartrózu nelze plně vyléčit, lze ovšem zmírnit její symptomy. Samozřejmě záleží na tom, zda se včas odhalí. Léčba je zaměřena tedy spíše na prevenci, snížení a omezení progrese a tlumení symptomů.

V počátečních stadiích se využívá především konzervativní léčba, kam patří úprava životosprávy, rehabilitace, fyzikální protizánětlivá léčba.
Je nutné omezit přetěžování, ne však pohyb, odlehčit již postiženému kloubu snížením hmotnosti, používáním opěrných pomůcek podle typu postižení kloubů, preferovat sporty, kde nedochází k tvrdým nárazům. Důležitý je pohyb, udržovat napětí a trofiku svalových skupin v oblasti kloubu, čímž se sníží riziko zkrácení svalů.
V některých případech může lékař doporučit komplexní lékařskou léčbu. Rehabilitace a fyzikální léčba, jako magnetoterapie, ultrazvuk, kryoterapie, střídavé a galvanické proudy, vířivé, jodové, solfatanové, radonové a bylinné koupele jsou běžnou součástí léčby revmatoidní artritidy. Poskytována bývá buď ambulantní formou, nebo soustředěně v lázních, kde může pacient využívat procedury s přírodním léčivým zdrojem skutečně cíleně a hlavně denně. Ideální je sirnatá termální voda o teplotě 35-36 stupňů celsia. U pacientů s revmatoidní artritidou zlepšuje periferní prokrvení, teplá voda působí relaxačně a analgeticky. Navíc zmírňuje pocit ztuhlosti.

Nejčastěji postižené klouby

Zhruba kolem třicátého roku začíná docházet ke změnám; nejčastěji jsou postiženy váhonosné klouby (kyčelní, kolenní, hlezenní) vlivem přetížení nebo naopak nečinnosti a následnou nevýživou. Dále se onemocnění týká drobných kloubů na rukou – osteoartróza kloubů prstů rukou, Heberdenova  artróza (artróza koncových kloubů rukou), Bouchardova artróza (artróza středních kloubů prstů, rizarthróza (osteoartróza sedlovitého kořenového kloubu palce ruky). Postiženy bývají také klouby páteře (spondylartróza) neboli artróza meziobratlových kloubů.

Stěžujeme si na revma

Prvními symptomy jsou větší únava, slabost a zvýšená teplota a měkký otok kloubu, který bolí při pohybu i v klidu. Typické je, že jsou symetricky postiženy stejné klouby na obou stranách těla, i to, že se nemoc projevuje na více kloubech najednou. Na počátku většinou bývá ranní ztuhlost doprovázená bolestí, pak přicházejí otoky a deformity drobnějších kloubů na rukou i nohou, ale nemoc nevynechává ani velké, jako jsou kolena, lokty či ramena.

Už ve věku 16 let se u člověka může projevit revmatoidní artritida: autoimunitní nemoc postihující mimo jiné i klouby. Prvními příznaky jsou bolest a otok kloubu, dále pak ranní ztuhlost pacienta delší než třicet minut a bolest kloubů při tlaku. Objevují se též příznaky nechutenství, deprese, postižení jiných orgánů a další příznaky. Onemocnění často začíná v období klimakteria, mnohdy na drobných kloubech ruky a zápěstí.
Vyléčit revmatoidní artritidu zcela nelze, zánět je však možné zmírnit, bolest potlačit, a hlavně zpomalit rozvoj onemocnění. Pro zmírnění otoku a bolesti lékař zpravidla předepíše nesteroidní antirevmatika, dále pak chorobu modifikující léky pro kontrolu aktivity zánětlivého kloubního procesu. Jejich účinek však nastupuje až po několika týdnech, či dokonce měsících užívání. K překlenutí tohoto období se používají kortikoidy. Součástí léčby bývá rehabilitace a fyzikální léčba jako magnetoterapie, ultrazvuk, kryoterapie, střídavé a galvanické proudy, vířivé, jodové, solfatanové, radonové a bylinné koupele.

Zaměřeno na muže

Dlouhodobé zánětlivé onemocnění kloubů páteře, kterým trpí především mladí muži, může v počátku připomínat trochu chřipku – objeví se teploty, schvácenost, noční pocení a častá únava. Mnohem typičtější jsou tři symptomy: záněty hlavně středních a velkých kloubů dolních končetin, zánětlivé postižení páteře a postižení očí nebo kardiovaskulárního systému. Problémy jsou nejvýraznější v noci, kdy je tělo v klidu. Bolest může způsobit i hluboký nádech nebo výdech. Léčba je dlouhodobá a nemoc je nevyléčitelná. Mezi léky převažují nesteroidní antirevmatika, která působí proti zánětu a potlačují bolest. V pokročilých stadiích může pacient dostat i léky potlačující nepřiměřenou imunitní reakci obranného systému. Důležitou součástí léčby je rehabilitace. Právě ta může výrazně zpomalit rozvoj nemoci a její další průběh. Cvičení je totiž nejúčinnější prostředek boje proti základnímu problému bechtěreviků, tedy proti tuhnutí páteře. Velmi důležité je také dodržování pravidel zdravého životního stylu, a především předcházení infekčním onemocněním, která mohou průběh choroby zhoršit. Pro některé pacienty může být vhodná také moderní, takzvaná biologická léčba.

Příčina této nemoci přitom není známa: není přímo dědičná, ale ví se, že na jejím vzniku určitou roli hraje i genetika – pokud někdo z vašich příbuzných Bechtěrevovu nemoc měl, máte zvýšené riziko i vy sami. Určitě na její vznik působí i nějaké vnější faktory; uvažovalo se například o vlivu infekce, ale zatím nebyla souvislost jednoznačně prokázána

Lze předejít potížím s klouby?

Hlídejte si váhu. Kila navíc jsou zátěž, která kloubům velmi škodí. Zdravá strava navíc dodá kloubům výživu, kterou potřebují: Měl by být bohatá na prvky (především vápník), vitaminy (C a D), případně omega-3 mastné kyseliny.
Dbejte na to, aby tělo bylo uvolněné. Ve stresu se mohou svaly kolem kloubu stáhnout, a jejich pohyb pak není správný. Pomoci mohou například masáže, které svaly a klouby uvolní.
Noste vhodné boty. Měly by mít měkkou podrážku, která tlumí nárazy.
Buďte uvážliví k doplňkům stravy. Užíváním kolagenu jistě nic nezkazíte, vaše problémy ale jistě nevyřeší.
Když začnete pociťovat bolesti kloubů, jděte k lékaři. Vyšetří vás a doporučí vhodnou léčbu. Někdy může pomoci podání léků přímo do kloubů: především kolenům, které osteoartróza postihuje  nejčastěji, může ulevit injekce kyseliny hyaluronové. Tato tekutina dočasně doplní tělu přirozenou synoviální tekutinu, která umožňuje hladký a pohodlný pohyb kloubu, jenže s postupujícím věkem ubývá a ztrácí optimální vlastnosti. V posledních stadiích artrózy, kdy je již výrazně omezena funkce kloubu a bolesti jsou již léky obtížně tlumitelné, je mnohdy jedinou pomocí provedení náhrady vlastního kloubu umělým – endoprotézou.

Kosti nad zlato

I když existuje  genetická dispozice ke zhoršené kvalitě kostí, zdravým životním stylem se dá mnohé napravit. Proto by především lidé, kterým dědičnost moc nepřeje, měli na kondici svých kostí být zvláště pečliví. Dispozice ke zlomeninám je dědičná, proto by se měl o stav svých kostí zajímat každý, jehož matka nebo otec utrpěli zlomeninu v oblasti kyčle.

Měřítkem toho, jak jsou kosti zdravé, může být jejich lomivost. V tomto směru patří naše populace k evropskému průměru. Ale i tak je u nás ročně kolem 70 000 závažných fraktur, z toho kolem 13 000 zlomenin v oblasti kyčle. Tyto a další meziobratlové fraktury jsou hlavní hrozbou po sedmdesátém roce. Jejich prvním signálem jsou už ale zlomeniny předloktí a obratlů po 50. roce věku. Těmi jsou ohroženy hlavně ženy v prvních letech po přechodu.

Vápník a vitaminy

Základem dobrého stavu kostí je konzumace vápníku; a i když vápník nenajdeme jen v mléčných výrobcích, jsou právě ony jeho nejužitečnějším zdrojem. Ve stravě, která neobsahuje mléko a mléčné výrobky, dostáváme denně kolem půl gramu vápníku. Pro vyrovnání výdeje vápníku ho však musíme v potravě denně přijmout dvojnásobek., tedy 1 až 1,2 gramu. I když se uvádí řada potravin bohatých vápníkem, například mák, zůstává nejvíce doporučovaným zdrojem vápníku mléko a výrobky z mléka – například množství půl litru mléka nebo 100 g tvrdého sýra denně. Dostatek vápníku najdete i v nízkotučných výrobcích, pokud se bojíte o svou linii. Tvrdé sýry často obsahují i vitamin D, není ho ale tolik, aby to člověku stačilo. Vitaminem D bývají obohaceny i některé cereálie, volte celozrnné a nedoslazované varianty.

K vápníku je třeba přidat ještě vitamin D. Ten si tělo dokáže vytvářet díky slunečním paprskům, ale v našich zeměpisných šířkách je sluníčka nedostatek, a proto je vhodné dbát i na jeho doplnění v jídelníčku. Po většinu roku trpí většina české populace nedostatkem vitaminu D, jeho nedostatek mají nejen starší lidé, kteří málo chodí na slunce, ale také děti a dospívající, jimž se kosti teprve tvoří.

Myslete na pohyb

Stejně důležitý jako vhodná strava je i správný pohybový režim. Kostem prospívá, když jsou zatěžovány. Pokud kosti nejsou „trénovány“, tvoří se v kostních buňkách bílkoviny, které blokují vytváření nové kostní hmoty. Dlouhotrvající inaktivita je velmi významnou příčinou řídnutí a stárnutí kostí. Nejvhodnějším pohybem pro tělo je svižná chůze – té by měl člověk věnovat ideálně dvě až tři hodiny denně.

Ani dodržování všech prospěšných opatření nezabrání tomu, aby kosti nezeslábly. Jejich řídnutí je normální proces, který přichází s věkem, a postihuje více ženy než muže. Pokud se denzitometrií kostí zjistí mírný úbytek kostní hmoty, neznamená to ještě nemoc. Osteoporóza se ale nemocí stává, pokud je současně zvýšená lámavost kostí. Jakákoli fraktura po 45. roce věku se rozhodně nemá podceňovat, zejména pokud k ní dojde při nepřiměřeně mírném úrazu.

Na zdraví kostí musí dbát pacienti, kteří dlouhodobě užívají léky typu prednison nebo medrol. Tyto léky velmi rychle tlumí novotvorbu kosti, kost rychle stárne a je lomivá. Lidé, kteří u sebe zaznamenali některý z rizikových faktorů – kromě vlastní zlomeniny a užívání kortikosteroidů je to i zmíněná rodinná dispozice ke zlomeninám – by si měli nechat stav kostí prověřit. Opatrnější na své kosti by měli být i lidé, kteří mají problémy se štítnou žlázou či pohlavními hormony nebo mají narušené trávení, což ovlivňuje vstřebávání vápníku ze stravy – například při bulimii, anorexii, Crohnově nemoci. Pro léčení osteoporózy jsou dnes dostupné jak léky, které upraví nadměrné odbourávání kostí, tak léky, které vytvoří novou kost a nahradí kostní hmotu, která byla dříve ztracena.

Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205