Jak naučit dítě hospodařit s penězi?

Většina lidí si stěžuje, že nemá takové množství peněz, které by potřebovala. Je proto nanejvýš vhodné, umět s penězi hospodařit. Jak to zařídit a jakým způsobem vést dítě k tomu, aby pochopilo hodnotu peněz a umělo s nimi hospodařit? Existuje více způsobů, ale nemusíme využít úplně všechny. První předpoklad je, že aby dítě po něčem toužilo, aby si chtělo něco koupit.

Může se zdát, že děti chtějí naprosto všechno, co vidí, ale často schází přání, k jejichž uspokojení je nutné nějaký čas šetřit. Drobnosti a sladkosti můžeme koupit s malým obnosem peněz, ale na počítačovou hru je již potřeba peněz více. Druhý předpoklad je, aby dítě mělo přístup k penězům.

Kapesné

Kapesné můžete dávat dětem již od první třídy základní školy. Kapesné by mělo být zcela pravidelné a nezávislé na náladě rodičů, chování dítěte nebo školních známkách. V případě kapesného se doporučuje pravidelný režim /určitý den v měsíci, u malých dětí např. týdně apod.). Částka by neměla být příliš velká, pochopitelně, že záleží na úvaze rodičů. U prvňáčků můžete začít klidně s minimální částkou a to proto, aby si nejprve vůbec zapamatovalo, kde si má peníze uložit a pomohli mu.

Peníze za práci

Někteří rodiče místo pravidelného kapesného volí cestu peníze pouze za práci. Psychologové doporučují, aby děti měly možnost od nejútlejšího věku pracovat za peníze. Aby to bylo pochopeno zcela správně, část práce vykonává dítě zdarma a ochotně, druhá část by měla být podílení se na chodu domácnost. Je rovněž zcela jasné, že práce za peníze musí být úměrná věku dítěte a jeho dalšímu zatížení. Např. vyhodnotíte nějakou činnost určitou částkou (např. umytí) a takto můžete vyhodnotit i jiné činnosti včetně učení. Rodiče chodí do zaměstnání, kde si musí na sebe vydělat, dítě chodí do školy, kde se vzdělává pro své další příští období. Princip je naprosto stejný. Dítě se tak postupně učí samostatnosti a cílevědomosti. Dítě by mělo mít od začátku školní docházky příležitost propojit alespoň část vlastní práce s peněžní odměnou.

Např. letní prázdniny jsou příkladem vhodného období, kdy si dítě může přilepšit do svého rozpočtu. Část zdrojů získává dítě i také mimořádnými odměnami u příležitosti narozenin, vysvědčení apod.

Kdy se nezlobit?

Přišli jste domů a čeká vás neumyté nádobí? Nezlobte se, nedáte kapesné a umyjete si ho sami. Jestliže dítěti dáváme vše, co potřebuje a ono nám nic nevrací, zlobíme se a jsme zklamáni. Tímto způsobem máme zcela jasno: „Chceš peníze, musíš si je stejně vydělat jako já v práci. Nechceš, nemusíš nic dělat, ale také nic neočekávej.“. Ani netušíte, jak cenné zkušenosti tím dítě získává. Jednou to v dospělosti ocení i vaše dítě, protože ho tímto způsobem vedete k odpovědnosti.

Mít vlastní peníze

Mít vlastní finanční hotovost může být pro dítě důležité již na počátku školní docházky, protože veškeré jeho potřeby ve skutečnosti uspokojují rodiče. U dětí školního věku, tedy do konce povinné školní docházky je pro děti vhodnější hotovost než platební karta. Je to názornější a dítě má okamžitou představu, kolik prostředků má k dispozici. S vlastním účtem a platební kartou je vhodnější počkat až do věku střední školy.

Starší děti

U starších dětí posilují vlastní peníze jejich sebevědomí, nezávislost a také usnadňují rozhodování. Některé typy dětí, především v období dospívání, mají ostych neustále žádat rodiče o finanční příspěvek na různé věci. Kapesné tak může zjednodušit dítěti jeho rozhodování a přispěje k zodpovědnému chování. To je však možné rozvíjet pouze na základě rodičovských zásad (nedávat dítěti peníze jen tak, kdy o ně požádá, rodiče zastávají ve výchově souhlasný názor na zásadní věci apod.).

Přispívání na domácnost

Proč některé maminky nechávají bydlet své děti doma zadarmo i v době, kdy jsou již samostatně výdělečné činné? Proč rodiče neřeší, když dítě nechodí do školy, zanechá studia a ještě mu dávají peníze za nic? Na to si musí každý rodič zodpovědně odpovědět sám. Jedním z důvodů je ten, že chtějí mít dítě doma ještě pod neustálou kontrolou. Tímto způsobem mohou ještě dítě ovládat a vlastnit, klást na ně požadavky a stále je mít ve své moci. Někdy nemá matka jinou náplň než se starat o děti a domácnost a těší ji pocit, že může svému třicetiletému synovi namazat chleba. Každá matka má podvědomě strach, že dítě jednou odejde z domova a ona se bude cítit sama a opuštěná. Matky, které jsou doslova upnuté na své děti, se neumějí starat o sebe a žít samostatný život.

Syndrom prázdného hnízda

Tento syndrom představuje stav, kdy se matka cítí smutná z toho, že děti již odešly z domova a osamostatnily se. Odchod dětí z domova představuje v rámci života určitý významný předěl, který citlivě vnímají zejména ženy. Muži jsou zvyklí žít více svou kariérou a koníčky a mají mnoho aktivit i mimo rodinu. To však neznamená, že se jich to vůbec netýká. Jejich prožívání je však naprosto odlišné než u žen. Najednou se otvírá prostor pro nový vývojový úkol najít novou seberealizaci.

Někteří rodiče žijí velmi aktivním životem a mají velké množství koníčků a zálib, takže na jedné straně uvítají soukromí a čas, kterého se najednou dostává mnohem více. Čím dříve se matka naučí starat o sebe a bude na sobě pracovat a uvolní pouto se svým dítětem a umožní mu jeho životní rozlet, tím menší pocity ztráty a osamění bude zažívat. Cesty dětí a rodičů se v určitou dobu musí rozejít, to však neznamená, že se musí zcela přetrhat. Naopak rodiče by měla těšit samostatnost a budování rodiny vlastních dětí a neměli by se do rodinných vztahů násilně vměšovat.

Povolení cookies

V ČPZP používáme cookies a jiné technologie za účelem poskytování našich služeb, vylepšení vašeho uživatelského zážitku, analýzy používání našich stránek a při cílení reklamy.