Problémy se záškoláctvím

Jestliže s i dítě nepní své povinnosti ve škole, je to vždy nepříjemná situace. Chození za školu se pokládá za zvlášť závažný přestupek proti školnímu řádu. Jestliže porozumíme, proč dítě nešlo do školy, nebo dokonce nechodilo do školy, máme naději, že mu můžeme pomoci a předejdeme dalším narůstajícím problémům.

 

Jestliže je dítě menší, tak nás nejspíš napadne, že se ve škole něčeho bojí, má obavy, že ho někdo zbije, bude se mu vysmívat apod. Je také možné, že důvodem absence je strach ze zkoušení nebo písemky na kterou se nenaučilo a snaží se tak vyhnout nepříjemné životní situaci.

Útěk do nemoci

Některé děti ze strachu „utíkají do nemoci“, mají bolesti břicha, hlavy teploty, průjmy, jiné děti jdou za školu. Starší děti jsou „motivované „ nechutí, nejdou do školy „jen tak“, prostě to zkusí nejít a někdy to začíná zcela nevinně. Místo dvou hodin u lékaře tam zůstane celý den nebo z vyučování odchází dřív. Když na to rodič přijde raději mu to omluví, aby dítě nemělo problémy. Rodiče si však neuvědomují, že takovým přístupem dělají dítěti medvědí službu. Někteří rodiče brání své děti tak vehementně, že si vůbec nechtějí chybu dítěte připustit a potom se diví, že dítě před maturitou opustí školu a musí ho živit.

Zjistit problémy včas

Ve všech případech je nesmírně důležité, aby se na problémy se záškoláctvím přišlo včas. Musíme však konstatovat, že rodiče mají poměrně nízkou šanci odhalit, že dítě ve škole nebylo. Nejde přitom o jejich nezájem nebo nevšímavost. Zejména starší děti jsou schopny odejít z domova, jako by se nechumelili, vrátí se v příslušnou dobu, sedí nad učením, ale ve škole nebyli. Jestliže nepomůže absenci odhalit náhoda, delší dobu se nemusí vůbec nic zjistit. Na mnohých školách si již rodič může zjistit absenci svého dítěte pomocí elektronického přístupu, což je dobrá kontrola pro rodiče. Dlouhodobá absence vždy představuje vážné problémy dítěte ve vztahu k rodičům a škole.

Příčina absence

Rodiče by měli vždy pátrat na zjištění a odstranění primární příčiny absence. Současně s tím by měli zvýšit kontrolu dítěte, např. jít s ním ráno do školy, být v pravidelném kontaktu se školou, zajímat se o to, co je nového, co se učilo, co ho baví nebo nebaví, co ve škole zažilo apod. Dítě pochopí i to, když rodiče přijmou přísnější kontrolu nad školou. Rodiče by se měli snažit porozumět tomu, proč dítě do školy nechodí. Kontrolu vyžadujítaké děti navštěvující střední školu.

Šikanování

Šikana představuje závažný problém současnosti, i když šikana v určité formě byla vždy, mění se její formy. Jak můžeme rozpoznat, že dítě je šikanováno a jak tomu můžeme zabránit? V posledních letech jsme mnohem vnímavější vůči fyzickému a psychickému násilí mezi dětmi. Odjakživa se silnější, obratnější, starší vytahují na ty, co jsou na tom hůře. Na druhé straně je pravda, že existují jedinci, kteří se snadněji a častěji stávají terčem posměchu, násilí nebo ponižování. Bývají to děti nějakým způsobem odlišné, plaché neobratné nebo naopak děti vysoce inteligentní.

Hranice je křehká

Slovo šikana patří v poslední době k velice frekventovaným, avšak ten, kdo pracuje s dětmi každodenně, ví, že hranice mezi regulérním soupeřením, pokusem o vtipkování a znevažováním, zesměšňováním je někdy velice křehká. To, co může zralý člověk vnímat jako nejapný žert, může u nevyzrálého jedince znamenat silně traumatizující zážitek.

Jak poznáme, že je všechno v pořádku?

Varovným signálem, že se něco děje může být změna chování dítěte, zamlklost, radost z nemoci, časté bolesti břicha apod. Oproti minulosti se začínají ztrácet věci, více se jich zničí, dítě potřebuje najednou více peněz. Také učitel může pozorovat, že dítě se vyhýbá kontaktům se spolužáky, o přestávkách stojí samo, více vyhledává společnost učitele, do hry je vybíráno na posledním místě. Také se mohou objevovat častější stížnosti spolužáků na chování dítěte. Tyto příznaky se mohou objevit tak u jiných problémů, ale dospělí by měli vždy zbystřit svou pozornost.

Možná řešení

Pomoc vůči oběti šikany musí jít vícero směry. Dopředu totiž nikdy nevíme, která z nich bude účinný. Je určitě nezbytné pracovat s celou skupinou, třídou, ta totiž rozhoduje, zda šikanovaného podpoří, zda mu nabídne pomocnou ruku nebo zda bude šikaně pasivně přihlížet, či se dokonce přidá na stranu agresora. Pracovat se musí také s tím, kdo šikanuje, protože i on má své problémy a kompenzuje si silou a nadvládou nad slabším jedincem.

Bagatelizace

Problémy v kolektivu by zcela jistě neměly být opomíjeny a zlehčovány. V současné době již funguje na školách minimální preventivní program a pedagogové jsou proškoleni, jak se mají v takových situacích chovat. Je vhodné také v rámci prevence organizovat přednášky a akce pro děti, aby i ony věděly, jak se mají v určitých situacích zachovat a měly důvěru o šikaně dospělému povědět.

Učte své děti, bránit se

Své děti bychom měli vést k tomu, aby uměly dobře komunikovat a byly kamarádské, avšak stejně důležitá je schopnost umět se bránit a nebýt obětí. Je dobré, když dítě může posílit svou pozici mezi vrstevníky pomocí nějaké dovednosti, ve které vyniká a je pro ostatní přitažlivá. Zejména kluci by měli umět se prát a zastat se slabšího. Posilujte v dítěti přirozenou touhu prosadit se, ale ne za každou cenu na úkor ostatních.

Odměny a tresty

Umět správně kritizovat a chválit neumí každý. V rodině touto dovedností vládne málokdo ve škole? Sklony nadměrně kritizovat máme tak trochu v naší povaze a výchova spolu se vzděláním se bez zpětné vazby v podobě pochval, odměn a trestů neobejdou. Dítě potřebuje získat informace, jak se mu daří, ale také i o tom, jak jsme my dospělí s jeho chováním spokojeni. Odborníci poukazují na skutečnost, že kladné povzbuzení, chvála a odměna mají silný a trvalejší vliv na dítě než kritika a tresty. I děti však chápou, kdy jsou chválena za nic. V některých případech nemůžeme dítě pochválit za výsledek, ale za to, že se ve škole zlepšilo.

Jak jste na tom byly v dětství vy?

Většina z nás si v dětství moc pochval neužila. Spíše jsme mnohem častěji poslouchali, co opět děláme špatně a v čem se máme ještě zlepšit. V mnoha rodinách se však pouze kritizuje. Dobré výkony jsou mnohdy pokládány za samozřejmost, tak proč ještě chválit? To je bohužel naprosto obráceně, než by tomu mělo být. Rodiče se někdy mylně domnívají, že kritika je nejlepší motivace ke zlepšení a jsou přesvědčeni, že dítě by se jinak přestalo snažit. Všichni však potřebují čas od času slyšet něco pozitivního o sobě.

Povzbuzení

S chválou by mělo jít ruku v ruce povzbuzení a podněty do budoucnosti. Dítě se musí postupně učit, že dokonalost představuje pohyblivý cíl, ke kterému směřujeme, ale nemáme šanci jej dosáhnout. Bez tohoto tahu k budoucnosti hrozí, že dítě usne na vavřínech.

Kritika a trest

Své místo v životě má také i kritika a trest. Zde snad ještě více než v případě odměn platí, že škála našeho nesouhlasu s dítětem by měla být co nejširší. V případě nutnosti volíme také náznakové tresty. K tomu je vhodná mluva těla a řeč. Dítě velmi pečlivě sleduje náš výraz, mimiku, gesta, výšku a tón hlasu. Někteří rodiče mají na všechny prohřešky pouze dva způsoby reagování – křičí a bijí je. Zatímco v minulosti představoval výprask zcela legitimní výchovný nástroj, dnes je již všeobecně odsuzován. Přesto je však spousta dětí bita nebo dokonce týrána. Systematické bití rozhodně není nástroj k tomu, aby že z dítěte vyroste zdravý, citlivý, chápavý a jemný člověk.

Pravidla trestání

Aby byl trest účinný, měl by mít svá pravidla. Trest by měl následovat vždy co nejdříve po prohřešku a měl by být přiměřený závažnosti svého provinění. Dítě by mělo vědět zač je trestáno a jaká je jeho míra provinění. Trest nesmí dítě ponižovat a za jeden prohřešek by dítě nemělo být trestáno dvakrát. Dítě by mělo také vědět, kdy trest skončí a jak si představujeme nápravu. V případě, že má dítě průšvih, by se měl rodič připravit na to, že bude mít vztek, a proto to musí nějakým způsobem zvládnout. Důležité je promysle jak.