Jak rozmluvit dítě?

Zcela prvním komunikačním projevem dítěte je křik, pomoci kterého novorozenec dává najevo , že je na světě. Novorozenecký křik představuje mimovolnou reakci organismu dítěte na změnu dýchání, jelikož dítě začíná dýchat samostatně plícemi.

 

Novorozenecké období trvá 28 dní a v té době není křik projevem bolesti nebo nepříjemných pocitů, ale přípravou pro budoucí užívání hlasu při řeči. Zhruba v šestém až sedmém týdnu se v křiku začínají projevovat také nepříjemné pocity nebo bolest pomoci ostřejšího křiku a příjemné pocity pomoci jemněji nasazeného hlasu. Křik se postupně mění v broukání nebo žvatlání. Okolo pátého měsíce dochází k přechodu na žvatlání napodobovací. Dítě napodobuje zvuky, které slyší a navazuje kontakt se svým okolím.

Zkouška sluchu

Jestliže dítě napodobuje žvatlání, znamená to, že slyší. Děti se sluchovým postižením se výše uvedeným způsobem hlasově neprojevují. Mezi orientační zkoušku sluchu patří silné tlesknutí u obou uší dítěte. Slyšící dítě reaguje ve druhém měsíci na tento zvuk mrknutím. Ve třech měsících reaguje slyšící dítě tak, že otočí hlavičku za zvukem.

Vývoj řeči

Každé vývojové období se projevuje určitým způsobem, ať už z hlediska psychického, sociálního nebo motorického. Nyní se zaměřme na vývoj dětské řeči, která má v rámci komunikace velký význam. Ze zcela pochopitelných důvodů jsou uvedené údaje o počtu slov zcela individuální a mezi dětmi existují značné rozdíly , které vyplývají ze zdravotního stavu dítěte, rodinného prostředí apod. S řečí mají problémy zejména děti nebo dospělí po úrazech, zánětech a nádorech mozku nebo v důsledku mozkové obrny.

Období prvního roku – dítě začíná vyslovovat první slova, když přesně nechápe jejich význam. Toto období hraje pro rozvoj řeči důležitou roli.

Období druhého roku – dítě je schopno vyjadřovat se v krátkých větách. Aktivně používá zhruba 250 slov, ale výslovnost některých slov bývá obtížná, což je v tomto věku zcela běžné.

Období třetího roku – dítě je schopno souvislé mluvy a dovede vyprávět o tom, co zažilo. Slovní zásoba je tvořena zhruba 1000 slov.

Období čtvrtého roku – slovní zásoba dítěte je pestrá a dítě je schopno komunikovat s okolím i mimo rodinu

Období pátého roku – dítě stále zdokonaluje svou řeč a slovní zásoba obsahuje asi 200 slov.

Období šestého roku – Řeč dítěte by měla být souvislá a dítě by mělo být připraveno k nástupu do školy. Z formálního hlediska bývá vývoj řeči dítěte ukončen v sedmi letech.

Poruchy dětské řeči

Poruch dětské řeči se vyskytují zejména u dětí v předškolním věku, ale v současné době nejsou výjimkou ani u školáků nebo dospělých. Poruchy řeči mohou být mírné a mohou se postupně s věkem upravit, ale objevují se také poruchy, které jsou velice závažné a je jim také potřeba věnovat náležitou péči. Jestliže máme podezření, že s řečí našeho dítěte není všechno zcela jak má být, vyhledáme bez otálení odbornou péči a spolupracujeme s dítětem polde jejich rad také doma. Mezi poruchy dětské řeči patří: patlavost, breptavost, huhňavost a koktavost.

Opožděný vývoj řeči

O opožděném vývoji řeči hovoříme v případě, že jejich vyjadřovací schopnosti neodpovídají jejich věku. Mezi příčiny takového satvu patří například: porucha sluchu, postižení mozku, celková opožděnost vývoje dítěte, nepodnětné prostředí. Dítě také může mít potíže s řečí v důsledku změny rodinné situace (rozvod rodičů, ztráta rodiče), vlivem úrazu nebo traumatického zážitku načas přestat mluvit.

Patlavost

Porucha výslovnosti neboli patlavost (dyslalie) je porucha, která patří mezi nejčastější a nejrozšířenější poruchu u dětí v předškolním věku. Patlavost představuje vadnou výslovnost jednotlivých hlásek, slabik nebo slov. Podle toho také rozlišujeme patlavost hláskovou , slabikovou nebo slovní. Veškeré typy patlavosti vyžadují odbornou logopedickou péči.

Breptavost

Jedná se o poruchu řeči vyznačující se překotným tempem řeči. Řeč breptavého dítěte je nesrozumitelná a dítě komolí jednotlivá slova, vynechává hláska nebo části slov. Náprava breptavosti j poměrně jednoduchá, ale důležité je odstranění samotné příčiny této poruchy, která zpravidla spočívá v narušené osobnosti dítěte. Breptavost se týká ve většině případů dětí v předškolním věku, hyperaktivních dětí, citově labilních, impulzivních a neklidných. Příčinou takového nevrovnaného stavu může být postižení mozku.

Huhňavost

Jedná se o poruchu zvuku řeči, která se projevuje chorobnou změnou nosovostí hlásek a řeč se tak stává nesrozumitelná a zvukově velmi nápadná. Huhňavost způsobují odchylky na mluvidlech, v dutině nosní a v dutině ústní. Jestliže je dutina nosní trvale uzavřena, jedná se o huhňavost zavřenou. Její příčinou bývá zvětšená nosohltanová nebo nosní mandle, zkřivená nosní překážka apod. Řeč dítěte je tak nesrozumitelná a dítě mluví, jako by mělo stále plný nos. Příčinou otevřené huhňavosti může být zkrácení měkkého patra nebo rozštěp patra.

Koktavost

Jedná se o poruchu řeči, kdy je narušena plynulost řeči křečovitými stahy artikulačních svalů. Porucha se projevuje opakováním počátečních slabik ve slovech nebo jejich protahováním. Křeče mohou při mluvení postihnout také obličejové svalstvo a bývá doprovázeno nekoordinovanými pohyby rukou nebo celého těla. Dítě si vlastně těmito pohyby při mluvení pomáhá. Koktavost patří mezi závažné řečové neurózy a hluboce zasahuje do psychiky dítěte. K dítěti, které je postiženo koktavostí je potřeba přistupovat zvlášť citlivě a s ohleduplností. Příčiny koktavosti mohou být různé: silný úlek, strach, nedobré domácí zázemí, násilné přecvičování z leváctví apod. V případě korekce této vady by rodiče měli být trpěliví a měli by mít na paměti, že dítě potřebuje klidné prostředí.

Jak trénovat správnou výslovnost?

Aby se dítě mohlo naučit správně vyslovovat je nezbytné, nenechat vše pouze na návštěvy logopeda, ale trénovat s ním pravidelně doma. Pouze pravidelný a systematický přístup může přinést úspěch, který vede k nápravě řeči. V rámci prevence by rodiče od nejútlejšího věku dítěte neměli na dítě šišlat a nekomolit slova, ale všichni, kteří jsou s dítětem v každodenním styku by měli na dítě správně a zřetelně vyslovovat.

V případě, že dítě má problémy s výslovností, rozhodně z něj neděáme pacienta, ale chováme se k němu vlídně vysvětlíme mu, že problém se procvičováním zlepší a budeme dítěti nápomocni. Dítě bychom neměli zbytečně traumatizovat neustálým napomínáním a opravováním, protože tím bychom dosáhli spíše opačného efektu.

Povolení cookies

V ČPZP používáme cookies a jiné technologie za účelem poskytování našich služeb, vylepšení vašeho uživatelského zážitku, analýzy používání našich stránek a při cílení reklamy.