Slevy s ČPZP 2019

Neustálé moře v uších

Tinnitus je odborný název pro šumění, pískání, praskání a zvuky, které člověk slyší v uchu nebo v hlavě, aniž by vycházely z konkrétního zdroje zvenčí. Tyto zvuky slyší pouze pacient a okolím nejsou vnímány. V těchto případech hovoříme o subjektivním tinnitu. Velmi vzácně se může vyskytnout i takzvaný objektivní tinnitus, který se u pacienta projevuje stejně, ale je slyšitelný i pro okolí nebo změřitelný fonendoskopem. Podle doby trvání dělí lékaři tinnitus na akutní (do šesti měsíců trvání) a chronický (nad šest měsíců trvání). Ačkoli se obecně nejčastěji předpokládá, že tinnitus je způsoben ušním onemocněním, ve většině případů to tak není. Přesnou příčinu, zejména u chronického tinnitu, bývá velmi složité odhalit.

Příliš stresu a hlasitosti

Příčiny vzniku tinnitu, který je v naší zemi diagnostikován u 800 000 pacientů, nejsou doposud zcela známé. Odborníci se přiklánějí k názoru, že vyšší výskyt nemoci má na svědomí narůstající stres a stále hlučnější prostředí, které nás obklopuje.

Půjdeme-li na hlučný koncert, možná si ani neuvědomujeme, co riskujeme. Právě silné přepětí sluchu, které ucho traumatizuje při hlasitém poslouchání hudby ze sluchátek, je totiž nejčastější příčinou vzniku ušního šelestu. Stejné riziko představuje i střelba bez tlumiče, hlasité rány při ohňostrojích.

Silným zvukem, ať už náhlým nebo ustavičným, dochází k poškození vláskových buněk ve vnitřním uchu, konkrétně v hlemýždi. Když dojde k poškození většího počtu těchto buněk, nemohou být zvukové vlny patřičně měněny na nervové impulsy, dochází ke zcela chybné a odlišné reakci a vzniká ušní šelest. Určitě není překvapující, že mezi dělníky se tyto obtíže vyskytují dvakrát častěji než u lidí ostatních profesí. Musíme si uvědomit, že sluchové orgány zatěžujeme 24 hodin denně, zatímco jiné orgány, třeba zrak, během spánku nepracují. Tímto onemocněním si přechodně aspoň jednou za život prošel každý třetí člověk. Opravdu závažným tinnitem trpí okolo jednoho procenta pacientů, přičemž u některých se může výjimečně projevit i částečná ztráta sluchu. Pokud ale tinnitus přejde do chronické podoby, je farmakologicky těžko léčitelný.

Další příčiny věčného šumu

Dalšími možnými příčinami vzniku tinnitu jsou ucpaný zvukovod, virové infekce, poranění ucha a krvácení z něj, nádory, ale také prodělané choroby postihující přímo sluchový aparát, jako je chronický zánět středního ucha, stařecká nedoslýchavost a Meniérova nemoc (vyznačuje se nevolností, závratěmi a sluchovými šelesty). Nemoc se může objevit i při poškození krční páteře nebo u pacientů, jimž byla diagnostikována roztroušená skleróza. Také některá antibiotika a jiné léky mohou způsobit vznik tinnitu. Ačkoli je to k nevíře, spouštěcím faktorem pro vznik tinnitu může být i dlouhodobý stres se zvýšenou tvorbou adrenalinu, což může vést k nedostatečnému krevnímu zásobení vnitřního ucha. A ještě zajímavější je, že tito pacienti pak vypovídají, že byli pod takovým psychickým tlakem, že to již nemohli vystát a nebyli schopní „to dále poslouchat“.

Vědci se podle posledních výzkumů přiklánějí k názoru, že tinnitus není problém pouze sluchu či sluchové oblasti v mozku, ale že se jedná o mnohem komplexnější záležitost, na které se podílejí i další oblasti mozku. Navíc tinnitus se málokdy vyskytuje samostatně, většinou se projevuje jako následek jiných zdravotních obtíží.

U starších lidí předchází obtížím tzv. otoskleróza, kdy je sluch trvale poškozen v důsledku vysokého věku a dochází ke kostnatění třmínku, jenž spojuje střední a vnitřní ucho. Poruchy sluchu však mohou být v tomto případě odstraněny operativně.

U další části pacientů jsou na vině problémy s krční páteří, konkrétně změna v postavení krčních obratlů zejména po zranění. K jednoduché diagnostice slouží v těchto případech „zacvakání“ spodní a horní čelistí – pokud zjistíme, že čelisti k sobě nepřiléhají tak, jak by měly, a jsou mezi nimi malé mezírky, je možné usuzovat právě na problémy ve vychýlené krční páteři. Změnou postavení prvního a druhého krčního obratle totiž dochází ke zmáčknutí jedné z vertebrogenních arterií, jež zásobují krví mozek, a podle toho, jak dalece je „přimáčknutí“ intenzivní, se ušní šelest může objevovat v různé síle.

Nepříjemně ovlivňuje život

Je nesmírně důležité, aby si každý, koho tinnitus postihne, uvědomil, že sám o sobě není nebezpečným a život ohrožujícím onemocněním, ovšem extrémně nepříjemný být může, a pro většinu lidí také je. V každém případě je nutné podstoupit lékařská vyšetření, která buď vyloučí možnost, že by tinnitus mohl být symptomem nějakého vážného onemocnění, nebo tuto možnost potvrdí a určí další léčbu.

Ušní šelest není slyšen nikým jiným než pacientem, který jím trpí. Objektivně totiž žádné zvukové vjemy a vlny neexistují. Pískání v uších přitom může být trvalé, nebo se objevovat jen občas po určitou dobu. Lidé postižení tinnitem si v důsledku toho stěžují na zhoršenou kvalitu odpočinku, spánku, ale také soustředění, strádají psychicky i fyzicky. Často jsou podráždění a kvůli obtížím trpí pocity dyskomfortu, což vztahy s jejich okolím narušuje ještě víc.

Doprovodným tělesným příznakem je často i nedoslýchavost. Těžké případy ušního šelestu v 90 % případů vedou k dočasné či trvalé ztrátě sluchu. Více než 50 % pacientů s tinnitem má nejen psychické problémy, ale i problémy sociální, což se projevuje hlavně tím, že ztrácejí zájem o okolí. Jejich společenský život upadá, což je na druhé straně stresuje. Absenci jakýchkoli psychických problémů uvedlo pouze 8 % dotázaných pacientů. Z dalších konkrétních problémů uvedlo 36 % pacientů zhoršenou soustředěnost, 32 % nespavost a 10 % rozmrzelost. 58 % účastníků studie prováděné na ORL v Hradci Králové uvedlo, že ušním šelestem trpí nepřetržitě, zatímco u jiných se dostavuje pouze na přechodnou dobu po pobytu v hlučném prostředí. 70 % dotázaných se svěřilo, že potížemi trpí déle než rok, většinou se přitom zhoršují večer a nejvíce jim život znepříjemňují v noci, když je ticho. V této souvislosti je zajímavé, že pacientům trpícím tinnitem je doporučováno, aby se vyhnuli obtěžujícímu hluku, ale úplné ticho pro ně také není to nejlepší, neboť šelest v uších vnímají ještě naléhavěji.

Nikdo, ani pacient, ani lékař, by také neměl podceňovat fakt, že chronický šelest vede k silnému psychickému tlaku, který může mít za následek nespavost, pocity strachu a depresivní stavy, a ve velmi ojedinělých případech se mohou objevit i sebevražedné sklony nebo sklony k sebepoškozování. Pro pacienty s chronickým šelestem je pro zlepšení jejich psychiky zcela zásadní, aby si našli činnost, která je zabaví a pomůže jim přestat myslet na nepříjemné zvuky.

Možnosti léčby

Před zahájením léčby je nutné podrobit se vyšetření na ORL, ovšem jako nezbytné se často ukazuje také vyšetření na neurologii, interně, stomatologii, případně i jinde. Při onemocnění vnějšího a středního ucha se většinou objevují hluboké tóny ve formě hučení a bučení, při onemocnění vnitřního ucha se dostavují vysoké tóny jako pískání a syčení. A protože příčin vyvolávajících ušní šelest je opravdu několik, nabízí se také řada terapeutických možností. Jednoznačně spolehlivá metoda však k dispozici není. Proto je většinou pacient již na začátku upozorněn, že není dobré s ušním šelestem „bojovat“, ale naučit se ho brát jako součást sebe sama, protože často je opravdu reálné jen to, aby se pro něj stal ušní šelest poněkud snesitelnějším. Při akutním výskytu tinnitu se podávají infuze s látkami, které zlepšují kapalné vlastnosti krve. Zlepšení krevní cirkulace a zásobování hlemýždě kyslíkem může mít podstatný efekt. Další možností je HBO – hyperbarická terapie kyslíkem, která sestává z několika sezení v přetlakové komoře. Pacient pod dozorem lékaře inhaluje stoprocentní kyslík, který se lépe dostane až do buněk, a zajistí tak lepší prokrvení ucha.

Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205