Slevy s ČPZP 2019

Svět makrobiotiky

Zastánci makrobiotiky, tj. zvláštního stravovacího režimu, věří v pravdivost rčení „jsme tím, co jíme". Tvrdí, že když jíme vyváženou makrobiotickou stravu, nejenže si lepšíme zdraví, ale prodloužíme si tím i život a přiblížíme se tím stavu většího štěstí a spokojenosti.

Současná forma a učení makrobiotiky pochází z Japonska a právě odsud dobyla celý svět. Teorie tohoto způsobu stravování vychází částečně ze starobylé filozofie rozšířené jak v Japonsku, tak v Číně. Podle ní je možné všechno, co existuje ve vesmíru, rozdělit do dvou základních proti sobě stojících skupin jin a jang. Jin představuje přizpůsobivou, proměnlivou a studenější část přírody a jang část silnou, dynamickou a teplejší. Všichni máme v sobě kombinaci obou prvků jin i jang a tyto prvky se kombinují i ve všech typech potravy. Makrobiotika usiluje o to, aby se působení těchto prvků u každého individuálně udržovalo v rovnováze.

Lidé, kteří mají více jin než jang, jsou spíše klidní, uvolnění, mírumilovní, tvořiví, společenští - lidé s převahou jang jsou činorodí, čilí, energičtí a pedantští. Rovnováha mezi oběma je údajně nutná k dobrému zdraví, převaha jednoho nad druhým vede k nemocem. Příliš mnoho jin způsobuje netečnost, depresi a potíže při soustředění, příliš mnoho jang je příčinou napětí, podrážděnosti a neschopnosti relaxovat. K překonání těchto problémů doporučuje makrobiotická dieta ty potraviny s principy jin a jang, které podporují pacientův dobrý zdravotní stav. Ten, kdo potřebuje v práci rychle regenerovat, ale postrádá dostatek energie, by měl jíst více potravy s jang, např. ryby, fazole, celozrnnou ovesnou kaši a kořenovou zeleninu. Kdo se potřebuje uvolnit a zůstat klidný ve stresu, ten by měl jíst víc potravy obsahující jin - saláty, dušenou zeleninu a čerstvé ovoce.

V 80. letech 19. století objevil japonský lékař Sagen Išizuka, že se mnoho běžných zdravotních problémů dá léčit dietou složenou z celozrnných obilnin a ze zeleniny s vyloučením bílé rýže a čištěného cukru. Opíral se při tom o chorobopisy svých pacientů. Začátkem 20. století vyzkoušel japonský spisovatel George Ohsawa tyto představy v praxi. Když bylo Oshawovi 18 let, vážně onemocněl. Západní lékaři u něj zjistili tuberkulózu plic a střev a předpověděli mu pouze pár let života. Jenže Oshawa to nevzdal a začal studovat knihy aplikující starověkou čínskou medicínu na jídlo a na zdraví. Pokoušel se v nich najít pro sebe možnost, jak se vyléčit - a poté, co jedl jen hnědou rýži, zeleninu a polévky, se mu to podařilo. Oshawa tvrdí, že výběr potravy a příprava pokrmů musí být v souladu s přírodou. Neznamená to nic jiného, než že se člověk má živit v souladu s místními přírodními poměry. Japonské pokrmy s přísadami, které jsou Evropanům cizí, tudíž nejsou v souladu s přírodou, a měly by být nahrazeny domácími produkty. Tento režim Oshawa pojmenoval makrobiotikou, což je spojení dvou řeckých slov - makros (velký) a bios (život).

Oshawa přivezl makrobiotiku na Západ v roce 1953, kdy cestoval po Evropě a USA. V šedesátých letech založil jeden z jeho studentů Michio Kushi v Bostonu institut, který se stal centrem makrobiotického učení. Když v roce 1966 Oshawa zemřel, Kushi a jeho žena Avelin pokračovali v Oshawově díle.

Rozdělení potravin

Makrobiotika ve své moderní formě není jen způsob výživy, nýbrž zahrnuje komplexní životní postoj, dýchání, držení těla a duševní stránku.

Podle makrobiotického učení je možné přiřadit veškeré potraviny buď ke skupině jin, nebo jang podle původu a podle účinků. Například mezi potraviny jin patří výtažky rostlin, tj. třeba cukr a ovocné šťávy a zejména stimulanty (alkohol, čaj a káva). Strava jang obsahuje daleko kompaktnější potraviny živočišného původu, jako je červené maso, drůbež nebo vejce.

Teplota a podnebí údajně také hrají svou roli. Potrava s obsahem jang během chladné zimy zahřívá a posiluje, v horkých létech naopak ochlazuje a osvěžuje potrava s obsahem jin.

Jestliže jíme příliš mnoho potravy jin, způsobí nám rozšíření a oslabení orgánů a tkání a to vede k zánětům, jako jsou třeba záněty mandlí, a k problémům se zažívacím systémem. Jestliže jíme příliš mnoho jang potravin, pak nám způsobují stahování a tvrdnutí, což vede například k zesílení a stažení tepenných stěn s následnou možností infarktu.

Dnes se uchylujeme ke zdravým stravovacím návykům, které doporučují velké množství syrové zeleniny, čerstvého ovoce a ovocných šťáv a potraviny s nízkou hladinou solí. To je všem strava orientovaná silně na jin, což jak tvrdí zastánci makrobiotiky, je reakce na vysokou spotřebu masa, vajec, drůbeže a solí, které jsme dříve hojně konzumovali - to zase byla strava silně orientovaná na jang. Ideální makrobiotická strava je založena zejména na těch potravinách, které nejsou extrémně jin nebo jang. Proto se má například více než polovina denního příjmu potravin skládat z obilovin a celozrnných výrobků, zatímco syrová místní zelenina má tvořit asi třetinu denního příjmu. Luštěniny, mořské řasy a ovoce hrají v makrobiotice rovněž významnou úlohu.

Příprava jídla

Makrobiotičtí kuchaři věří, že způsob přípravy jídel má vliv na jejich nutriční hodnotu i na kvalitu jin a jang. Syrová zelenina obsahuje více jin než vařená  a čím vyšší teplotou a čím déle se vaří, tím více má kvalitu jang. V makrobiotice je nejdůležitější, aby zelenina byla čerstvá. Kvůli zachování vitaminů neodstraňujte ze zeleniny zeminu, ani ji předem nemyjte. Při přípravě s ní zacházejte šetrně a zeminu z ní odstraňte pokud možno kartáčem, raději neloupejte. Dlouho ji nemáčejte, protože tím se z ní živiny vylouhují do vody. Protože se předpokládá, že horní části rostlin obsahují víc jin než části dolní, krájí se obvykle zelenina odshora dolů, nebo diagonálně. Zelenina se v makrobiotickém jídle jí často syrová, ochucená omáčkou nebo se namáčí do chuťového krému.

Podle makrobiotických pravidel bychom se některým potravinám měli vyhýbat úplně. Například zelenina rodu lilkovitých, jako jsou brambory, rajčata, papriky a lilky, patří mezi kyselinotvorné potraviny.

  • Zeleninu a ovoce bychom měli jíst jako sezónní a měli bychom jíst to, co se pěstuje v místě, kde žijeme (tak bychom vůbec neměli jíst třeba banány a pomeranče).
  • Nasytit bychom se měli jenom ze sedmdesáti procent.
  • Je nutné rozlišovat mezi hlavní a vedlejší potravinou.
  • Hlavní potrava má být tvořena přírodní rýží a nemletými obilovinami.
  • Existují dva stupně vedlejší potravy. První stupeň tvoří zelenina. Na stravě by se měla podílet dvaceti procenty. Z toho dvě třetiny by se měly dostat na stůl vařené nebo dušené. Vedlejší potravu číslo dvě tvoří luštěniny, semena a ořechy. V potravě by měly být zastoupeny deseti procenty. Zbývajících deset procent by mělo tvořit ovoce.
  • Živočišných potravin, mléka a cukru je nutné - alespoň podle moderního makrobiotického učení - se vyvarovat, avšak zároveň se neodmítají formou striktního zákazu. Rybí nebo kuřecí maso se čas od času klidně trpí.
  • Pít bychom měli jen střídmě - upřednostňovanými nápoji jsou bylinný čaj a žitná káva.

Speciální orientální přísady

Mořské řasy se dají použít ke zvýšení chuti a nutriční hodnoty skoro všech pikantních jídel. Zkuste přidat wakame nebo jiný druh mořské jedlé řasy do polévky nebo salátu, kombu do bobů, arame nebo hidžiki do zeleniny. Všechny jsou bohaté na vápník nebo železo.

Švestky umeboši naložené do slaného a kyselého nálevu se mohou přidávat do obilných nebo zeleninových pokrmů nebo vmíchat do čaje z banchy. Švestky umeboši se doporučují proti bolestem hlavy, obtížím trávicího systému a pálení žáhy.

Čaj ze snítek banchy se připravuje ze snítek keře banchy. Neobsahuje prakticky žádný kofein ani tanin a je lehce alkalický. Používá se proti stresu. Má jemnou, uklidňující chuť a není třeba ho sladit ani přidávat mléko.

Přínos makrobiotiky

Při soustavném dodržování makrobiotika údajně pomáhá předcházet nemocem a léčit téměř všechny choroby. Její propagátoři tvrdí, že dokáže vyléčit tak vážné nemoci, jako je rakovina nebo AIDS, případně pomůže překonat fyzické potíže - třeba neplodnost. Méně radikálnější zastánci spíš mluví o tom, že jim pomáhá cítit se zdravěji a žít plnějším životem. Makrobiotika zvyšuje energii, přispívá ke zdravému vzhledu, umožňuje klidný a dostatečný spánek, vrací tělesnou hmotnost na normální hodnotu, zvyšuje tělesnou odolnost a vytrvalost.

Odborníci však tvrdí, že dodržuje-li se makrobiotický výživný režim až příliš přísně, mohou nastat zdravotní potíže. Hlavním problémem je, že při velkém obsahu zrn a obilovin v potravě získává tělo velmi málo kvalitních bílkovin. Řada odborníků na výživu tvrdí, že čistě makrobiotická strava může mít za následek vysokou hladinu solí, protože mořské a sójové potraviny obsahují velké množství sodíku.

Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205