Aby škola nebyla důvodem ke sporům

Chlapci ve školním věku

Období mezi šestým a desátým rokem je doba zdánlivého klidu, během kterého to však uvnitř pořádně vře. Chlapci již odrostli dětským hrám, obdivně vzhlížejí ke starším, snaží se je napodobit, srovnávají se s nimi a zkoušejí být jako oni. Začínají balancovat mezi tím co dokáží a mezi tím, nač ještě nestačí.

Chlapci na sebe začínají klást vyšší požadavky, působí jako velcí, jindy naopak jako malé děti a mají snahu se přetěžovat. Jejich reakce jsou mnohdy protichůdné. Jednou jsou vzteklí a zlostí v jiném případě se zase cítí nespokojení nebo se stahují zpět a působí melancholicky a zarmouceně.

 

Začátek školy

Vstup do školy znamená podstatný vývojový krok. Někdy však může být radost z nové životní etapy zatracena přehnanými očekáváními („Teď poznáš zač je toho loket!", příliš také nedodá neustálé srovnávání se sourozencem („Podívej se na svou sestru jak jí to jde!"), neustálé mentorování a přednášky („Uč se nebo z tebe nic nebude!"). Nadměrná očekávání a neustálé hodnocení vedou zvláště u introvertních chlapců k ještě většímu stažení do sebe. U extrovertních chlapců jsou typické výbuchy vzteku a mocenským bojům s rodiči. Škola, domácí úkoly a školní výsledky jsou obsahem většiny rodinných rozhovorů. Mnohdy vzniká začarovaný kruh. Celková rodinná atmosféra může být následně tísnivá a napjatá. Někdy reagují rodiče často necitlivě a dost nepřiměřeně.

Zákazy

Pokud se chlapcům zakazují sportovní aktivity do té doby než si nezlepší prospěch, působí to spíše kontraproduktivně. Častým zákazem je zapovězení počítače a televize. Někdy zákazy mohou skutečně pomoci, ale na úkor vzájemných vztahů, které kvůli těmto trestům bývají narušené a napjaté. Chlapci pak odmítají poslušnost a revoltují.

Stresy a strach z výsledků

Je až s podivem, jak rychle dokáže výměna názorů, která se týká školních výsledků zostřit partnerské konflikty. Jakmile děti vycítí, jak důležitým tématem je pro rodiče škola, a to zejména pro otce, kteří reagují na rozdíl od matek mnohdy nepřiměřeně, neústupně až tvrdohlavě, objeví se okamžitě mocenský boj.

Aby škola nebyla jen strašákem

Není správný ani opačný extrém: Ponechat dítě lhostejně svému osudu a o školní výsledky se vůbec nestarat, jen proto, že škola nepatří zrovna k oblíbeným tématům. Rodiče a zejména otcové by měli zohlednit a uvážit následující:

  • Vzít v úvahu rozdílné tempo, kterým se chlapci učí. Někteří potřebují více času nebo jsou zkrátka pomalí. Mezi devátým a dvanáctým rokem někteří chlapci chodí neradi do školy. Působením testosteronu se mění jejich tělo, mohou být nesoustředění a to se někdy promítá i do jejich prospěchu.
  • V tomto období je pro chlapce pohyb nesmírně důležitý a potřebují vybít přebytečnou energii. Zákaz sportovních aktivit s cílem zlepšení školních známek se jeví v mnoha ohledech jako kontraproduktivní. Právě v případě, kdy chlapce škola nebaví nebo není právě studijní typ, potřebuje najít oblast ve které získá své ztracené sebevědomí.
  • Chlapci potřebují sdílet  pocit, že rodiče se podílejí na školním dění. Účast však nemá nic společného se zarputilostí a pocitem, že musím mít jako rodič vždy pravdu. Již se nevracejte ke starým školním prohřeškům a nepoužívejte téma školy jako jediné téma k rozhovoru.
  • Pozitivní pocit z úspěchu. Chlapci potřebují kladné potvrzení dosažených výsledků.
  • Chlapci potřebují také cítit, že jsou přijímáni nezávisle na školním prospěchu.

Sebedůvěra

Nadměrná očekávání  a neustálý tlak a srovnávání nahlodávají pocit, že „nic neumím" a "jsem k ničemu". To se projevuje nápadnou agresivitou  a zvýšenou potřebou pohybu. To však ještě neznamená, že každé agresivní chování představuje vědomý, cílený a zlomyslný útok. Chlapci si musí v přechodném období mezi školkou a školou znovu nalézt a nově definovat svoji autonomii, samostatnost a sebevědomí. Potřebují mít cíl a nevědí co se svými silami. Velice často se přehlíží na zcela zásadní věc, že za některými destruktivními akcemi je skryta sociální nejistota. Také vychloubačnost a povýšené chování jsou pouhou fasádou  a mnohdy skrývají citlivost a zranitelnost.

Jestliže se zaměřujeme pouze na viditelnou agresivitu, které chlapci ve školním věku snadno podléhají, snadno přehlédneme vnitřní konflikt, který chlapci řeší a kterým se trápí. Rodiče i pedagogové to mnohdy nevidí.

Vývojové krize

Chlapci se ve školním věku dostávají do vývojové krize. Pociťují, že na ně mnohé doléhá. Rostou jak po tělesné tak i po duševní a emocionální stránce. Objevuje se mnoho nových věcí, které je potřeba zvládnout a vždy se to nepovede. Někteří chlapci prožívají vnucenou mužnost a vymezují se vůči všemu a všem, co není takové jako oni. Jiní chlapci trpí odmítnutím. Jedná se o ty, kteří neodpovídají představám, protože působí zranitelně, zasněně, jsou v ústraní a nezařazení. Nikdo se s nimi nestýká a mají pocit samoty. Chlapec se, ale bez dostatečné opory nemůže vyvíjet a potřebuje péči a pozornost, pocit přijetí. Jestliže se mu to nedostává, zkouší na sebe upoutat jiným způsobem. Z psychologického hlediska je proto důležité všímat si hlasitého upozorňování  a vypěstovat si vnímavost vůči těm, kteří se snaží zazářit ve světle ramp, ale dělají to svérázným způsobem.

Tělo a jeho vliv na psychiku

Být sebevědomí ve školním věku znamená  uvědomovat si také své vlastní tělo. Tím nemáme však na mysli maskulinní rituály. Jedině pokud je tělo zdravé a když si ho člověk váží a pečuje o ně, může docházet k dalšímu duševnímu a emocionálnímu vývoji. Samozřejmě by měla existovat rovnováha mezi psychičnem a fyzičnem a pokud tomu tak není, objeví se krize např. ve formě nemoci.

Přijetí rolí

Když jsou chlapci ve školním věku, je úkolem rodičů přesunout hlavní důraz z rodičovské role na roli partnerskou a silněji zvýraznit, co to obnáší být mužem a ženou. Otec má být k dispozici pokud se jedná o třenice a rvačky a také o mazlení, matka má v tomto období důležitý úkol. Má být pozitivním modelem přijetí ženské a mateřské role. Tím jak demonstruje způsob jednání a chování, jakým si přeje, aby s ní syn jednal. To znamená s respektem a úctou.

Získávání vlastních zkušeností

Ve školním věku se chlapci od rodičů začínají odvracet. I když se třeba ještě pátým a osmým rokem drželi za máminu sukni, teď s tím je konec. Dříve než se však vypraví do světa, ještě mnohé emocionálně načerpají. Chlapci potřebují získat vlastní zkušenosti. Každé dítě k tomu potřebuje své přátele, i když jedno více někdo méně. Skupina vrstevníků je důležitá  k tomu, aby dítě mohlo samo sebe vychovávat. Chlapci, kteří jsou napojeni na své vrstevníky sice domů občas nosí nějaké nemravnosti, ale osvojují si svět nezávisle na rodičích. Získávají tak svou autonomii.

Sledování tělesného vývoje

Mezi nejdůležitější vývojový úkol v období dospívání patří naučit se respektovat své tělo, což není vůbec jednoduché, protože tělesné proporce se nikdy nemění harmonicky. Horní a dolní končetiny rostou rychleji než tělo. Pohyby jsou nemotorné (samá ruka, samá  noha) a chůze je klátivá. Také lícní kosti rostou  rychleji než lebeční kosti, což protahuje obličej. Chlapci často pózují před zrcadlem a bedlivě zkoumají každou změnu na svém těle. Někteří hoši si nechávají dělat piercing, milují extravagantní kombinace oblečení, zkrátka chtějí se za každou cenu odlišit. Toto všechno jsou pokusy o odvrácení pozornosti od zevnějšku, popř. vnitřní rozervanosti. Tělo, které je vyvedené rovnováhy způsobuje, že dospívající začínají pochybovat o své normálnosti. Velká část pubertálních chlapců si dělá starosti se svým zevnějškem. Neustále se srovnávají s ostatními a staví se kriticky i k nepatrným odchylkám. Také změna hlasu je u chlapců daleko více patrná než u dívek a je spojen a s masivním kolísáním jeho výšky.

Tempo vývoje

Ve vývoji jsou značné individuální rozdíly, a proto je naprosto zbytečné dělat si starost i a srovnávat se s ostatními . Mnozí rodiče nemají dost informací o vývoji pubertálních chlapců a mnohdy bývají nejisti, že něco není v pořádku. Pubertální chlapci mají své vlastní tempo vývoje a zastávky i návraty nazpátek jsou zcela normální. Pro přelomové fáze je typický přemrštěný egoismus a zvýšený narcismus. Dospívající chlapci si vše vztahují na sebe a vidí jen sebe a neuznávají nic a nikoho jiného. Schopnost jakéhokoli kompromisu je značně omezená.

Vrstevníci

Pouze v kontaktu s vrstevníky mohou chlapci porovnat své síly, předvést své schopnosti, převzít odpovědnost a získat uznání. S vrstevníky mohou poměřovat a obhajovat svoje názory. Chlapci se učí převzít vedení  a potom zase hrát druhé housle. To znamená, že se  učí přijímat různé role. Pro vývoj může být přátelství problematické pouze tehdy, jestliže brzdí proces osamostatňování a vede nějakému druhu závislosti. To se stává zejména chlapcům, kteří byly doma vedeni příliš ochranitelsky. U nich je propadání závislosti na druhých častější. Pro citově strádající chlapce se může parta stát náhradou rodiny. Dopívání je obdobím, kdy se hledají hodnoty a postoje a experimentuje se s různými představami. Často se jedná o směsici zcela protichůdných stavů a  provokací, kterými šokují své rodiče. Mnozí rodiče mají pocit, že jejich snažení a výchova byla zbytečná.

Identita

Dospívající musí získat vědomý pohled na skutečnost. Vytváření vlastního „já" neprobíhá přímočaře. Některé změny znamenají pro všechny zúčastněné velkou námahu. Nezřídka rodiče pochybují o zdravém rozumu svých potomků a v budoucnu se obávají nejhoršího. Jsou chlapci, kteří trpí potichu stažení sami pro sebe, jiní staví své utrpení všem dokola na obdiv.

Psychosomatické potíže

V současné době dochází k daleko rychlejšímu fyzickému zrání, můžeme konstatovat radikální zrychlení vývoje. Prodlužující vzdělávací programy na školách a v zaměstnání znamenají dlouhodobější závislost na rodičích. Vnější závislost a vnitřní samostatnost s sebou přináší řadu psychosomatických potíží. Psychosomatické potíže v pubertě jsou výrazem napětí, která vzniká z rozporů během osamostatňovacího procesu. Nezřídka přibývá bolestí hlavy a páteře, problémy s koncentrací a nervozita.

Rodič jako pomocník

Podporovat chlapce správnou formou při zdolávání jejich úkolů není vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ne každý chlapec je přístupný akceptovat dobře míněnou radu. V takovém případě by rodič neměl reagovat uraženě a nechápavě. Duševní změny jsou doprovodem procesu tělesného vývoje. Zde je nutné nechápat změny nálad vždy jako útok proti rodičům. Za projevem siláctví se někdy skrývá touha po blízkosti. Puberta má někdy rychlejší, jindy pomalejší průběh. Nezapomeňte, že rodiče jsou pro své děti osobním vzorem. Zprostředkují jim např. přístup k sexualitě a k etickým normám. Rodič může své dítě podporovat v jeho plánech a přitom nechat konečná rozhodnutí na něm samotném. Chlapci, kteří již v mladším věku přebírají spoluzodpovědnost, řeší své úkoly spojené s vývojem také s větší odpovědností vůči sobě, s větší odvahou a důvěrou. Jestliže jsou posíleni častějšími úspěchy, nevyhýbají se novým úkolům.

Umění naslouchat

Chlapci by se měli učit naslouchat vciťovat do druhých. Modelem pro toto zvládnutí by mělo být zacházení rodičů s dítětem. Jestliže dítě zažije,když mu rodiče naslouchají a snaží se ho pochopit, dokáže to později také. Zvláště pro otce se zdá být těžké, aby svým dětem naslouchali. Oni sami seto bohužel ještě nenaučili, protože za časů jejich dětství bylo hlavním výchovným cílem naučit chlapce se předvádět a chovat se způsobem, aby zaujali. Když rodiče naslouchají svým dětem, předávají jim svoji empatii. Vytvářejte proto vědomě situace, kdy kdys si uděláte na dítě čas. Může to být denně deset minut  po návratu ze školy nebo krátce před spaním. Pokud to je jen trochu možné, vytvořte z toho rituál. Vnímavost a emocionální účast otců při hře s nejmenšími dětmi ovlivňuje, jakými budou děti partnera až vyrostou.

Respekt

Jestliže umí chlapci naslouchat, umí také vyjadřovat své pocity. Děti se díky přemýšlení o citech dovídají také něco samy o sobě. Spojení dítěte s rodičem „emocionálním poutem" napomáhá empatii. Také předčítání trénuje fantazii a schopnost empatie. Dítě si tak vytváří obrazy jiných lidí a představy o jejich citech, do kterých se může ponořit. Rodiče tak mohou poskytnout jasné příklady dobra a zla, krutosti a přátelskosti, zlomyslnosti a kreativity.

Nakládání s agresivitou

Rodiče mají obavy z narůstající brutality v níž děti vyrůstají. Agresivita dospívající v souvislosti s jejich vývojem fascinuje. Pokud se nemůže - kontrolovaně a podle pravidel bezpečně rozvíjet v realitě, hledá si tato fascinace symboly a předměty např. v počítačových hrách a filmech plného násilí. Je vhodnější taková výchova, kde se děti učí jakým způsobem mají s agresivitou nakládat. Začít se dá již poměrně velmi brzy. Důležité je hledat správné řešení konfliktů. Mnozí chlapci často nedokážou odhadnout následky tělesných činů, ať už v negativním nebo pozitivním smyslu. Jestliže dítě nezíská vlastní zkušenost, pak není schopné použít sílu vlastních svalů přiměřeně dané situaci.