Smích, humor a fyzické uvolnění u dětí

K dětství by měl neodmyslitelně patřit smích. Je to jeden z nejdůležitějších dětských projevů. Do všedního života bychom měli rozhodně začlenit co nejvíce pozitivních, radostných a humorných prvků. Smích se sice nedá plánovat na povel, ale dá se pěstovat harmonická atmosféra v rodině a při troše fantazie se dá legrace vytěžit i ze zdánlivě obyčejné situace. Potřebu smíchu a humoru můžeme navodit vedle běžných, humorných situací samozřejmě také filmem, divadlem nebo knížkou.

Fyzické uvolnění

Fyzické uvolnění velmi úzce souvisí s uvolněním psychickým. Je proto velice důležité vytvořit dítěti podmínky pro spontánní pohyb. Fyzická stránka se postará o radost z pohybu a štěstí z toho, co dítěti jde. Dítě bychom měli učit, že není zakázáno dát svoji radost ze života najevo, třeba na první pohled nějakým nesmyslným jednáním. Smát, křičet a rozběhnout se volným prostorem jsou všechno příznaky a symboly uvolnění.

Projevy strnulosti

Strnulost je neschopnost dítěte projevovat se v souladu se svým věkem. Takové dítě působí dojmem, že předčasně zestárlo. Důvodem jeho strnulosti může být strach, rezignace nebo pocit, že jeho přání nebo názor nebude stejně nikdy vyslyšen. Pedagogové někdy označují takové dítě jako za vzor slušnosti, ale strnulost nemusí vždy znamenat slušnost a vychovanost ( i když to tak někdy může vypadat). Někdy se může spíše jednat o blok v psychické rovině dítěte. Vnitřní strnulost se projevuje tak, že dítě se chová navenek stejně jako jeho vrstevníci, ale uvnitř ho však trápí zátěž, která může při delším trvání vyústit ve vážnější problém.Tento druh bloků se dost špatně odhaduje a poznají ho jen ti nejbližší.

Dítě je naše zrcadlo

Naše děti jsou v mnohém slova smyslu zrcadlem nás samých, našeho života. Když se smějeme na dítě a jsme s ním šťastni, smějeme se také tak trochu na sebe a projevujeme radost ze svého života. Pokud se však rozčilujeme a zlobíme, nadáváme sami sobě a svému životu. Při výchově dětí bychom určitě měli uplatňovat větší nadhled, udržovat také určitou míru tolerance, ale nesmíme přitom ztratit správnou dávku kritičnosti a náročnosti. Stejně tak bychom měli přistupovat sami k sobě a navíc bychom měli přidat ještě daleko více lásky pro své děti.