Tělo nade vše

Většina z nás je nespokojená s tím, jak vypadá. Přesto nic převratného, abychom vypadali lépe, neděláme. Jsou však lidé, které touha po dokonalosti přivede do úzkých, některé dokonce připraví o zdraví.
Ať už se jedná o poruchy příjmu potravy, nebo potřebu mít vypracované svaly – jde se o posedlost vlastním tělem. Jde o stav, který vychází z nespokojenosti a nejistoty. Jde o jakousi „náhradní náplň“, kdy se veškerá pozornost postupně upne ke snaze mít dokonalé tělo. Člověk přestává řešit běžné životní starosti, se kterými si neumí poradit nebo si vůči nim připadá bezmocný.
Kromě anorexie a bulimie existuje dnes více posedlostí vlastním tělem. Již zmíněná bigorexie, tedy posedlost vlastními svaly, může jít i o drunkorexii, tedy stav, kdy se po celý den člověk vyhýbá jídlu jen proto, aby se večer mohl napít kalorického alkoholu, nebo orthorexie, při které se výběr jídelníčku na co nejzdravější potraviny zúží nakonec natolik, že člověk nejí skoro vůbec nic.

Co způsobuje posedlost vlastním tělem? Kupodivu to souvisí s tím, že se máme dobře, žijeme v nadbytku a naše obživné instinkty ochabují. Velkou roli hraje štíhlý kult krásy – jakýsi ideál, který nabízí pocit úspěchu a štěstí. Také to je reakce na stále se zhoršující problém obezity.
Těžko říci, která z „-rexií“ je nejvíce nebezpečná. Zdravotně je určitě velmi nebezpečná mentální anorexie a bulimie. Podvýživa a podváha vedou u anorexie k závažným poruchám organismu, které mohou končit metabolickým rozvratem a smrtí. Bulimie je plíživějším problémem, který má také své život ohrožující tělesné následky. Nejvíce nemocných anorexií a bulimií ovšem nekončí svůj život ze somatických důvodů, ale důsledkem depresí. Kvůli nenávisti ke svému tělu tito lidé nakonec páchají sebevraždy.

Dalším smutným faktem je, že tyto posedlosti nejčastěji postihují mladé a dospívající lidi. Podle německých a rakouských výzkumů je v důsledku společenského tlaku až osmdesát pět procent čtrnácti- a patnáctiletých dívek velmi nespokojených se svým tělem, což je alarmující. Nebývá k tomu totiž žádný vážný důvod – dívky v pubertě se těžko smiřují se změnami tělesné konstituce a přísným důrazem na štíhlost. Chlapci se s kily navíc tolik netrápí, ale i mezi nimi byste anorektiky a bulimiky našli. Jeden z deseti nemocných poruchou příjmu potravy je chlapec či muž – může trpět anorexií, bulimií nebo přejídáním. Muži jsou však, pokud jde o kult štíhlosti, pod menším tlakem a také se jinak vyrovnávají s nespokojeností a se stresem.
Kromě pohlaví hrají důležitou roli také naše povahové rysy, z nichž některé z nich jsou pro poruchy příjmu potravy rizikové. Jedná se například o větší míru úzkostnosti, perfekcionismus nebo nutkavé myšlení. Dnes jsou ale tyto problémy tak rozšířené, že jimi trpí děti i dospělí s různými povahami.

Nesmíme opomenout ani rodinné prostředí. I rodiče mohou, byť nechtěně, své dospívající dítě sami nevhodnými řečmi posunout směrem k nějaké „posedlosti“. Na sebevědomí dítěte a hodnotový žebříček dětí mají rodiče velký vliv. Pokud je v rodině dlouhodobě kladen velký důraz na štíhlost, jídlo je častým tématem v souvislosti s dietami a hubnutím, pak se mohou rodiče na znejistění svých dětí stejně jako na jejich stravovacích návycích zásadně podepsat. Ostatně u moha dětí s poruchou příjmu potravy se odborníci setkávají s neléčeným problémem stejného typu u rodičů.

Pomoc není jednoduchá, protože tito lidé o žádnou pomoc nestojí. Hodně závisí právě na míře náhledu – tedy do jaké míry si uvědomují, že jsou nemocní. Přiznat si, že snaha o štíhlost nebo pěkné svalstvo je už skutečně „za“ a stala se nutkavou posedlostí, není jednoduchá. Je to podobné jako se závislostí na alkoholu – není tu žádná ostrá hranice, záleží na tom, do jaké míry nemoc ovlivňuje běžný život a jak je člověk svým chováním ohrožený. Je vždy lepší přijít se poradit dříve než pozdě. Kromě vlastního náhledu záleží na spolupráci celé rodiny. Záleží i na fázi onemocnění – akutní fáze se většinou neobejde bez hospitalizace. Tady jde totiž o život, a čím déle nemocný v této fázi setrvává, tím hůře se problému zbavuje. Vyhledání psychologa, psychoterapeuta, psychiatra, nutričního terapeuta by se nemělo odkládat. Jde o psychosomatické onemocnění, proto je vhodný přístup několika odborností.