Zubní kaz a prevence

Zubní kaz je nejrozšířenější lidskou chorobou. Zubnímu kazu lze účinně předejít šetrnou výživou a pravidelnou ústní hygienou.

Vznik zubního kazu

Mezi dvanácti až čtyřiadvaceti hodinami po každém čištění zubů se na jejich povrchu začne tvořit silný bakteriální povlak, který můžete odstranit zase pouze zubním kartáčkem. Tento povlak obsahuje mnoho škodlivých zárodků (tzv. plakové bakterie), které přeměňují cukr z potravy na kyseliny. Ty útočí na zubní sklovinu obsahující vápník a vedou k odvápnění. Proti tomu se zub brání, a to tak, že dodatečně z hloubky zubu dodává na povrch vápník. Když se však zásoba vápníku vyčerpá, objeví se zubní kaz. V důsledku absence vápníku a minerálů se na okraji zubů objeví hnědá barva, kaz se začne šířit hlouběji do zubu až k zubní dřeni a nervům. Pak už přichází bolest, která vám nedá spát.

Podstatou vzniku zubního kazu je tedy ztráta minerálních látek ve sklovině (demineralizace). Demineralizace skloviny začíná, jakmile pH při jejím povrchu dosáhne hodnoty 5,5. Při tomto pH pronikají do skloviny ionty vodíky a z minerálu skloviny, hydroxylapatinu, se uvolňují ionty vápníku a fosforu a následně sklovinu opouštějí. Obsahuje-li sklovina ionty fluoru, je pH vyvolávající demineralizaci nižší, a jsou-li i v okolí zubního povrchu fluoridové ionty, je návrat vápníku a fosforu do skloviny velmi rychlý v okamžiku, kdy se okolní pH opět zvýší. Tato schopnost skloviny je velmi důležitá v prevenci zubního kazu.

Zubní kaz skloviny je možno v počátečním stadiu zastavit a porušení skloviny vyhojit. Pokud však kaz postupuje do hlubších vrstev skloviny a dosahuje k dentinu (zubovina), není již vyhojení kazu možné a je potřeba jej ošetřit výplní.
Nejnáchylnější místa pro vznik kazu jsou jamky a rýhy na žvýkacích ploškách stoliček a zubů třenových a dále potom místa, kde se zuby dotýkají.

Užitečné sliny

Na sklovinu vytrvale útočí kyseliny vznikající činností ústních mikroorganismů, kyseliny obsažené v potravinách a nápojích a navíc se zubní povrch při žvýkání otírá tvrdými součástmi potravy i vzájemným kontaktem zubů. Opravu takto vzniklých povrchových korozí a drobných defektů zajišťuje slina svým obsahem minerálních látek a specifických bílkovin.
Dostatečný přísun bílkovin, vápníku a fluoru do zažívacího traktu je tedy důležitý pro udržení neporušené skloviny po celý život. Pokud máme v potravě dostatek fluoru, je obsažen i ve slině a ovlivňuje tak i jeho průnik do skloviny.
Tento ochranný účinek sliny je velmi důležitý a uvědomíme si ho až tehdy, když je z nějakého důvodu tvorba slin omezena. Zuby potom velice rychle podléhají zubnímu kazu.

Jaká výplň je nejvhodnější?

58% Čechů má v ústech amalgámovou plombu. Někomu amalgámová výplň estetická nepřipadá, jinému však nevadí.
Amalgám je nejstarší materiál, který má své výhody, ale i nevýhody. Kromě slitiny stříbra, mědi a cínu totiž obsahuje rtuť. Nebylo prokázáno, že by používání amalgámové výplně bylo škodlivé. Rtuť ve správně zpracovaném amalgámu je pevně vázaná a nemá žádný důvod z takové výplně „vyskakovat“. Výhodou takové výplně je její trvanlivost a je zadarmo.

Kompozitní pryskyřice neboli „bílá plomba“ se dnes už svými mechanickými vlastnostmi přibližuje trvanlivosti amalgámu. Díky nim budou vaše zuby vypadat skvěle, ale budete se o ně muset velmi dobře starat. Vyžadují důkladnou hygienu, protože nemají tak silné antibakteriální a samoutěsňující vlastnosti, a tak může dojít k obnovení kazu.
Skloionomerní cement není tak odolný jako amalgám a ani tak vzhledný jako pryskyřice, ale jeho „protikazové“ schopnosti jsou však největší ze všech. Užitím těchto výplní dochází k uvolňování fluoritových iontů, které zabraňují vzniku sekundárních kazů.

Strava a zubní kaz

Pokud naše strava obsahuje uhlohydráty, zejména cukry, jsme vystaveni vysokému riziku vzniku kazu. Jsou-li tyto složky potravy součástí jídel, není riziko tak značné. Pojídáme-li však během dne sladkosti mezi hlavními jídly, zubní kaz se vyvine. Je to proto, že pH v okolí zubu je neustále v kyselých hodnotách vlivem kyselin tvořených mikrobiálním povlakem a sklovina se v podstatě rozpustí. Čím častěji se prostředí povrchu zubů okyseluje, tím méně času má slina na svou ochrannou práci.

Pro vznik kazu není rozhodující jen množství cukru, ale i počet porcí. Čím častěji je cukr v ústech přítomen, tím hůře. Raději tedy jednorázově větší množství cukru, pak si vymyjte ústa vodou a později vyčistěte zuby. Jako vhodná svačina jsou saláty, čerstvé ovoce, celozrnné pečivo, sýr, mléko a neslazená voda nebo čaj. Nejméně vhodné jsou banány a sušené ovoce, které na zubech lpí a obsahují hodně cukru.

Omezme četnost příjmu sladkých jídel a nápojů. Vysokému riziku vzniku kazu jsou vystaveni kojenci a batolata – v noci jim maminky podávají slazené nápoje. Malé děti by měly mít i svou lžičku, nikdy by neměly být krmeny lžící, kterou matka zkoušela teplotu potravy.

Další rizikovou složkou naší potravy jsou organické kyseliny samotné. Nejčastěji je to kyselina octová, citrónová nebo mléčná, ale také kyselina uhličitá, vznikající rozpouštěním oxidu uhličitého ve vodě balených nápojů. Uvědomme si, že balené stolní vody saturované oxidem uhličitým jsou ve skutečnosti slabé roztoky kyseliny uhličité, i když nejsou dochucovány třeba kyselinou citrónovou. Platí pro ně to samé jako pro nápoje slazené.

Nezapomínejme na příjem fluoridu z přirozených potravinových zdrojů. Do jídelníčku pravidelně zařazujeme mořské ryby a část denní potřeby tekutin kryjeme pitím stolních minerálních vod s vyšším obsahem fluoridu. Doma používejte k dosolování potravy fluoridovanou kuchyňskou sůl. Pokud je totiž fluorid přítomen v ústním prostředí, omezuje agresivitu kyselé ataky na sklovinu a zvyšuje remineralizaci napadené skloviny.

Správná technika čištění

Nejbližším nástrojem, který používáme, je zubní kartáček, dále zubní nit (floss), mezizubní kartáček, dentální páska, mezizubní stimulátory a popřípadě škrabka na odstraňování povlaku z povrchu jazyka.

Někomu stačí vyčistit si chrup jednou denně, jiný musí o svůj chrup pečovat dva- až třikrát denně. Hlavně je třeba čistit si zuby správnou technikou. Obvyklá délka čištění se pohybuje kolem tří minut. Při čištění chrupu čistíme každý zub zvlášť a musíme očistit všechny jeho plošky. Obtíže nám činí vyčistit plošky styčné, obrácené do mezizubního prostoru. K těmto účelům používáme dentální vlákno nebo mezizubní kartáček. Práce s dentální nití není jednoduchá, musíme se ji naučit za vedení zubního lékaře. Nezapomeňme kartáček měnit po 2-3 měsících a po každém infekčním onemocnění.

Zuby si podle průzkumu čistí 96 procent lidí. To je velmi slušné číslo. Na otázku, zda stejnou pozornost věnuje jazyku, by ale kladně odpověděl málokdo. Jazyk je přitom dalším místem, kde se drží škodlivé bakterie. Nepříjemný zápach z úst, zubní kaz a onemocnění dásní – to jsou důsledky. Řešením je koupit si speciální čistič jazyka. Jde o velmi jednoduché zařízení obvykle ve tvaru písmene U.
Pokud si chrup nemůžete vyčistit hned po jídle, jistou službu vám udělají žvýkačky bez cukru, které mohou o něco zmírnit ukládání zubního plaku.