Jak vyzrát na sourozence
Já jsem tu byl první!
Prvorození mají trošku smůlu, protože se v jejich případě rodiče snaží vše dělat „správně“, rodiče se na nich teprve „učí“. Velice často se rodiče k těmto dětem chovají dvojakým způsobem: na jedné straně jsou příliš opatrní a úzkostliví, ale zároveň velmi přísní a nároční. Snaží se dítě vybičovat k nejlepším výkonům, leckdy se rodiče snaží prožít v dítěti svůj vlastní nesplněný sen. Prvorození proto bývají velice pilní, samostatní snaživí, občas také trochu neurotičtí. K jejich dalším rysům patří také vážnost, nechuť nechat se překvapovat. Jsou seriózní, potřebují si dělat plány dopředu.Všechno, co je spojeno s tímto potomkem, je pro rodiče nové. Rodiče si přejí, aby jejich dítě bylo nelepší, nejúspěšnější a nejoblíbenější, takže ho maximálně povzbuzují a podporují. Odmalička je bráno vážně a z toho plyne jeho pozdější sebedůvěra. Toto dítě se naučí být velmi ctižádostivé. A má v rodině výsadní postavení. Prvorozeného musíme pořád chválit. Všechno, co se po tomto dítěti žádá, ochotně a dobře splní. Jeho vynaložené úsilí proto musí být náležitě pochváleno.
Kdy pořídit sourozence
Optimální rozdíl mezi sourozenci neexistuje, ale pěti nebo šestiletý rozdíl mezi sourozenci může způsobit, že se mezi nimi nevytvoří bližší vztah. Sourozeneckého řádění si děti moc neužijí, jejich zájmy a potřeby jsou již příliš vzdálené. První dítě, které tolik let vyrůstalo samo, odborníci označují za „psychologického jedináčka“. Příchodem miminka je rodina omezena ve svých aktivitách, na které už byla s větším dítětem zvyklá. Starší dítě většinou přijímá mladšího sourozence s vlídnou blahosklonností. Mladší dítě k velkému sourozenci zpravidla vzhlíží s neskonalým obdivem.Největší žárlivost se objevuje u dětí s věkovým rozdílem 3 až 5 let. Při hře mladší napodobuje staršího, starší je „šéf“ a stanovuje pravidla, což bráškovi nebo sestřičce příliš nevoní. Zpravidla už si neberou hračky. Nejvíce se rodiče zapotí, je-li mezi dětmi věkový rozdíl 1 až 2 roky. Pohyb mimo domov je obtížný, obě děti vyžadují velkou pozornost. Většinu věcí budete muset pořizovat dvakrát. V tomto případě však jde o opravdové sourozenectví, děti se navzájem učí, mají podobné starosti i kamarády. Pro ženu jsou dva porody v průběhu dvou let velkou zátěží, ale na druhou stranu si rodiče „miminkovské starosti“ odbudou rychle.
Nové dítě v rodině
Příchod mladšího sourozence těžce nese každé dítě. I to nehodnější, nejrozumnější. Liší se jen způsob, kterým děti tuto bolest zpracovávají. Temperamentnější dítě miminko poškrábe, pokouše, mírnější dítě vytěsní nežádoucí pocity do podvědomí. Najednou se znovu objeví období vzdoru, dítě se začne zhoršovat ve škole. Proto je velmi důležité dítě „předem připravit“. Nejčastější chybou rodičů je, že staršímu dítěti slibují nového kamaráda. Prvorozený si tak představuje, jak bude s bráchou závodit na tříkolce a zápasit – nebo se těší, jak bude sestřičku chovat a krmit z lahvičky podobně jako svou panenku. A místo toho se objeví mimino, které chce mít mámu jen pro sebe.Často se synem nebo dcerou mluvte o tom , co přijde. Vysvětlete mu/jí, že se ve vašem vztahu nic nemění, i když teď budete mít na sebe méně času. Přestavbu dětského pokojíčku můžete prvorozenému zpříjemnit tím, že si vybere třeba novou postel, povlečení…, získá tak pocit, že je právoplatným členem rodiny a záleží na jeho mínění. Dobré přijetí miminka můžete podpořit dárkem, který miminko dítěti „přinese“. Máte-li možnost, jděte na návštěvu ke známým, kde mají také miminko, a společně s dítětem sledujte „tetu“ při všem, co dělá.
Starší sourozenec se zpravidla rád a dobře postará chvíli o ročního sourozence, ale když je to častěji, musí brát na sebe zodpovědnost, která jeho věku nepřísluší. Nevyužívejte své starší děti ke hlídání těch mladších. Nejsou to chůvy. Pokud je občasné hlídání nevyhnutelné, odměňte je za to. Věnujte se občas každému dítěti zvlášť – bude mít pocit, že vás má alespoň chvíli jen pro sebe.
Máma je moje
Žárlení mezi sourozenci je přirozené. Žárlivost jde obvykle ruku v ruce se závistí. Zvláště kojení je pro malé žárlivce zatěžkávací zkouškou. Takové chvíle si vybírají k největším provokacím. Bouchání dveřmi, vyhazování nádobí z kuchyňské linky, útěky z bytu. To vše má jediný cíl: obrátit maminčinu pozornost na sebe. Přestože je to pro nás těžko pochopitelné: je lepší dostat vyhubováno nebo naplácáno, jen když máma vstane a přijde. Pro matku je to období velmi náročné. Nechce ublížit staršímu, ale ani mladšího připravit o chvilky něhy. Proto je velmi důležitá pomoc babiček, přátel. Je třeba zajistit, aby měla maminka příležitost nerušeně pobýt s miminkem, ale aby měla také možnost věnovat se výhradně staršímu dítěti. Když bude mít větší dítě chvíli mámu jen pro sebe, bude mnohem ochotnější dopřát totéž i bráškovi nebo sestřičce.
Ke každému dítěti přistupujte individuálně, podle jeho potřeb. To ale neznamená někomu nadržovat. Pokud nejstarší dítě chodilo ve svých pěti letech spát v sedm hodin, měli byste to dodržet i u jeho mladších sourozenců. Je opravdu nespravedlivé, když nejstarší dítě v deseti letech chodí spát v devět a jeho pětiletý bráška také.
Opomíjený „prostředníček“
Děti, které se narodily mezi nejstarším a nejmladším, jsou tak trochu opomíjené. Prostřední dítě se nejhůře pozná, a proto je i jeho charakteristiku nejtěžší definovat. Přesto je možné charakterizovat prostřední děti pojmem rozporuplnost. Protože toto dítě má již staršího sourozence, je jeho pohled na svět určován tímto sourozencem. Buď si ze staršího sourozence bere příklad, nebo se mu naopak staví na odpor. Záleží na tom, jaký je jeho starší sourozenec. Je-li chytřejší a silnější, vydá se prostřední dítě jiným směrem, ale jestliže vycítí, že by s ním mohlo soupeřit, udělá to. Ve většině případů se dá říci, že druhorození jsou protiklady prvorozených. Tyto děti jsou jaksi „ v kleštích“. Vůči svým starším sourozencům jsou ještě moc malí, ale vůči těm mladším jsou už dost velcí a rozumní. Prostřední děti bývají často nezávislé a individualistické. Jen málokdy při řešení svých problémů vyhledají odbornou pomoc, protože jsou zvyklé se o sebe postarat samy, ale přesto okolo sebe potřebují mnoho přátel. Ze všech dětí nejdříve odcházejí ze svého původního domova, aby se vyhnuly svému zklamání, že jsou pouze těmi prostředními, že je nikdo nepovzbuzuje jako prvorozené ani nehýčká a nerozmazluje jako nejmladší děti. Tyto děti jsou dobře připraveny na budoucí život a místo toho, aby seděly v koutku a litovaly se, dokážou se s životem poprat.Veselý „benjamínek“
Benjamínci bývají velmi oblíbení pro svoji schopnost bavit okolí. Rodiče již obvykle nemají příliš síly na různé zákazy, takže nejmladším dětem je dovoleno tolik věcí, o kterých se starším sourozencům mohlo jen zdát. Komediantstvím a herectvím upoutávají pozornost, umějí dokonale manipulovat s lidmi kolem sebe, bývají netrpělivé, prudké a rozmazlené. Po celý život benjamínky velmi trápí, že je nikdo nebere vážně. Proto zkuste svému nejmladšímu svěřit úkol, o kterém jste přesvědčeni, že jej nezvládne.Různý věk znamená různé povinnosti, ale i výhody. Starší dítě má na starosti více věcí, proto by mělo mít i více výhod. Každý rodič se někdy nespravedlivému jednání vůči svým dětem neubrání. Rozhodně si to nemůžeme vyčítat, ale musíme se snažit, aby se to nestávalo často. Děti jsou k takovému jednání velmi citlivé. Každé dítě je jiné, mělo by vědět, v čem je šikovné, za co si ho vážíme, v čem je nenahraditelné, jedinečné.
