Návykové látky II
Hypnotika a anxiolytika
Mezi hlavní představitele této skupiny patří barbituráty a benzodiazepiny. Jedná se o hypnosedativní látky s charakteristickými rysy látkové závislosti včetně návyku, tolerance i fyzické závislosti.Barbituráty
Mají více nežádoucích a nebezpečnějších účinků než benzodiazepiny. Není znám specifický antagonista a jejich terapeutická šíře je malá.Předávkování barbituráty vede k hlubokému spánku, narkóze a kómatu, při kterém dochází k poškození dechového a kardiovaskulárního centra.
K fyzické závislosti většinou dochází až po dávkách větších než běžné terapeutické dávky a bývá většinou trvalého rázu. Při dlouhodobém podávání dochází k poruchám řeči, ataxii, zmatenosti, alergiím ( kožní vyrážky), hepatitidě, cholestáze, fotosenzibilitě a depresi dechového centra. Může se objevit i paradoxní excitace, a to zvláště u starých lidí a dětí.
Náhlé vysazení velkých dávek může vést k závažným, život ohrožujícím příznakům. Odnětí barbiturátů vede k podobným příznakům jako odnětí alkoholu ( strach, pocit tělesné slabosti, bolesti hlavy, závratě, nespavost, křeče). Mohou se vyvinout halucinace a delirium, které jsou po několika dnech vystřídány hlubokým spánkem, jenž předchází vymizení příznaků. Odstranění příznaků z odnětí látky lze dosáhnout zhruba po měsíci.
Benzodiazepiny
Diagnóza této závislosti bývá někdy kompikována současným zneužíváním alkoholu.Při akutní intoxikaci bývají více postiženy funkce motorické než kognitivní. U mírné otravy je ataxie a ospalost, u středně silné intoxikace již pacient nereaguje na slovní podněty. U nejsilnějších intoxikací pacienti reagují pouze na silné bolestivé podněty, vzácně dochází k depresi dechu a k hypotenzi. Oproti intoxikaci barbituráty je zde výhoda specifického antagonisty flumazenilu, který příznaky okamžitě odstraní.
Chronické používání vede ke vzniku tolerance, která může být zkřížená s barbituráty nebo ethanolem.
Příznaky z vysazení jsou obdobné jako u jiných hypnosedativních látek. Vyskytují se halucinace, dezorientace a křeče. Po ukončení odvykací terapie se mohou vyskytnout nespavost a strach.
Kokain
Kokain a jeho volná báze ( „crack “ – vznikne zahřátím kokainu s jedlou sodou a vodou) jsou látky s lokálně anestetickými a stimulačními účinky. Kokain se nejčastěji šňupe, dále se podává intravenózně nebo per os. „Crack“ se kouří a touto cestou lze dosáhnout silnějšího euforizujícího účinku, který nastupuje velmi rychle.Kokain vyvolává velmi silné psychostimulační a euforizující účinky, mohou se vyskytnout halucinace. Psychická závislost je významná, tolerance se nevyvíjí a také není silný syndrom z vysazení. Často bývá kokain užíván periodicky.
Po počáteční euforii následuje nespavost, únava, deprese, ztráta chuti k jídlu, agresivita a po velkých dávkách psychózy.
Symptomy vyvolané odnětím látky můžeme rozdělit na tři fáze. První fáze trvá od několika hodin po několik dnů. Je charakterizována agitovaností, paranoidními projevy, depresí, silnou touhou po další látce a anorexií. Druhá fáze je provázena únavou, spavostí a rovněž silnou touhou po další látce. Třetí fáze je nazývána jako tzv. zhášecí a trvá cca jeden rok. Je charakterizována přetrvávajícím nutkáním užít další látku a v tomto období snadno dochází k relapsům.
Lehké formy kokainové intoxikace většinou není nutné léčit, neboť interval působení této látky je velice krátký. U těžší intoxikací vyžadujících zásah se pak většinou zaměřujeme na prevenci vzniku křečí, kardiovaskulárních a respiračních komplikací. Dále je zde nebezpečí vzniku hypertenze a vazokonstrikce. Po šňupání kokainu dochází vlivem místní vazokonstrikce k nekrotické perforaci nosní přepážky. U těhotných žen dochází k malformacím plodu a předčasným porodům.
Amfetamin a další psychostimulancia
Mezi hlavní představitele této skupiny patří amfetamin, metamfetamin ( pervitin) a methylendioxymetamfetamin ( „extáze“ ). Dále zde patří efedrin a kofein. Látky z této skupiny jsou zneužívány především pro své psychostimulační účinky vyvolávající pocit zvýšených duševních a fyzických schopností. „Extáze“ má i účinky halucinogení jakož i ostatní látky ve velkých dávkách.
Dlouhodobější podávání těchto látek vede k toleranci, anorektické a euforizující účinky se snižují. K významnější fyzické závislosti nedochází.
Po fázi zvýšené duševní činnosti vždy následuje fáze útlumu. Závažným nežádoucím účinkem je možnost indukce psychotických stavů nebo odkrytí psychotických poruch, které se dosud neprojevily.
Povysazení amfetaminu po dlouhodobém užívání dochází ke strachu, depresi, nervozitě a zvýšené chuti k jídlu, vyskytují se i sebevražedné tendence. Příznaky trvají od několika dnů po několik měsíců.
Halucinogeny
Hlavními představiteli této skupiny jsou LSD ( diethylamid kyseliny D- lysergové), meskalin (pochází z mexických kaktusů druhu Anhalonia), psylocin a psylocibin (získávají se z mexických hub). Většinou se tyto látky podávají perorálně a užívány bývají periodicky.
Hlavními účinky jsou změny v percepci (intenzivnější vnímání pachů, barev, zvuků), může dojít k synestézii (podnět je vnímán jiným smyslem než je typické, např. barva hmatem). Narušeno je vnímání času, intoxikace vede k pocitu extrémně pomalého toku času. Pacienti mají pocit opilosti, ale vědomí bývá zachováno. Mohou se vyvinout halucinace. Nálada může být od dobré po velmi špatnou, chování je pasivní, řeč afektovaná a vyumělkovaná. Paměť je poměrně dobrá, stejně tak i orientace v prostoru, testy inteligence jsou zhoršeny. Narušeno je pociťování vlastního „já“.
Dále dochází ke zvýšení krevního tlaku, rozšíření zornic, tachykardii, zvýšení tělesné teploty a svalová slabost. Může se vyskytnout nauzea, ospalost a parestézie.
Tolerance se vyvíjí především na psychické účinky a to již po několika denním podávání. Při zneužívání nevzniká typická látková závislost s nutností každodenního užívání. Jedná se o „občasný výlet do neznáma“ u jedinců zneužívajících jiné látky.
Intoxikace většinou nevedou k úmrtí, spíše vedou k situacím, které bývají příčinou úrazu nebo smrti. Po podání LSD se mohou vyskytnout den trvající panické stavy a dále projevy, které nacházíme u schozofrenie. Existují informace o tom, že až u 15% jedinců vystavených v minulosti působení LSD, mohou i jiné návykové látky vyvolat příznaky typické pro LSD. Jedná se o jakýsi zpětný záblesk, který se může vyskytovat i několik let po posledním požití LSD. U těhotných žen dochází k těžkým postižením plodu v důsledku aberace chromozomů.
Fencyklidin a ketamin
Jedná se o látky vyvolávající disociační celkovou anestézii. Zatímco ketamin se využívá klinicky, fencyklidin je zneužívanou látkou často v kombinaci s jinými látkami např. alkoholem. Tato látka je často překupníky podstrkována místo LSD nebo meskalinu.
Látky mají tlumivý účinek na CNS, dále účinek analgetický a vyvolávají halucinace. Již malé dávky fencyklidinu vyvolávají pocit intoxikace. Vedou k znecitlivění končetin a rozmazané řeči. Intoxikovaní jsou ospalí, mají porušené myšlení, bývají apatičtí i nepřátelští. Při vyšších dávkách nastává analgezie, stupor a kóma, oči mohou zůstat otevřeny. Krevní tlak a srdeční frekvence bývají zvýšeny, dochází ke slinění a mohou nastat křeče. Těžké intoxikace s kómatem a křečemi mohou končit smrtí.
Typické je zneužívání látky jen jednou týdně, neboť látka vede k řadě nepříjemných účinků. Po jedné dávce trvá subjektivní účinek asi 4- 6 hodin. Psychotický účinek fencyklidinu je považován za nejvěrnější model schizofrenie.
Fencyklidin je zatížen vysokým rizikem vzniku toxikomanie. Během dlouhodobého podávání se může vyvinout tolerance Po dlouhodobém zneužívání mohou nastat změny osobnosti. Fyzická závislost je malá.
Tabák a nikotin
Při kouření tabáku se do organismu dostává až 300 různých chemických látek. Šňupání nebo žvýkání tabáku je ve srovnání s kouřením rozšířeno málo. Z farmakologického a toxikologického hlediska je třeba rozlišovat účinek nikotinu a působení tabákového kouře.Nikotin
Nikotin je alkaloid obsažený v tabáku. Jedná se o silný jed, jehož letální dávky jsou zhruba od 50 mg – vedou ke křečím, depresi dechu a smrti. Menší množství působí stimulačně na vegetativní ganglia a dřeň nadledvin (dochází k uvolnění adrenalinu).Při kouření cigaret a některých dýmkových tabáků se jedná o tabák kyselý, kdy jsou kouřem přiváděny i soli nikotinu, které se při pouhém kouření do úst (bez inhalace) zase vydechují. Doutníkový tabák je zásaditý a nikotinové báze se dobře resorbují sliznicí dutiny ústní. Při kouření doutníků se zpočátku sráží prchavý nikotin v poslední třetině doutníku a odtud je znovu převáděn do kouře při kouření poslední třetiny. V první, druhé a třetí třetině doutníku je tedy výrazně stoupající množství nikotinu, což platí i pro cigarety.
Tolerance se může během doby zvýšit dvojnásobně až trojnásobně. Psychická závislost je velmi silná.
Během kouření se objevují akutní změny EKG, tonu cév a bronchů, zvýšeno je riziko letální ischemické choroby srdeční. Pravděpodobnost cévní mozkové příhody je u kuřáků asi třikrát vyšší než u nekuřáků. Tzv. „kuřácká noha“ ( thrombanglitis obliterans) se vyskytuje u velmi silných kuřáků a vyléčit ji lze pouze nekuřáctvím. Kouření dále zpomaluje hojení gastroduodenálních vředů. U kuřaček v menopauze dochází k rychlejšímu odbourávání kostí.
Tabákový kouř
Oxid uhelnatý v hlavním proudu cigaretového kouře činí asi 1- 3 %, u doutníku cca 6 % a u dýmky zhruba 2 %. Může mít povážlivé důsledky u pacientů se srdečními vadami nebo při pobytu ve větších výškách z důvodů trvalého potlačování funkce hemoglobinu.Dráždivé plyny způsobují kuřácký kašel a chronickou bronchitidu a emfyzém. Významné jsou především různé aldehydy a u zásaditých tabáků amoniak. Onemocnění horních dýchacích cest přispívají ke snížení délky života a trvalý zánět představuje riziko karcinomu.
Karcinogeny ( především dehet a látky jej obsahující). Kouření cca 40 cigaret denně zvyšuje úmrtnost na rakovinu plic zhruba 30x, 20 cigaret denně zvyšuje mortalitu asi 15x a 8 cigaret denně asi 10x. Po abstinenci méně než 10 let klesá četnost onemocnění zhruba na polovinu a po 13 letech abstinence se hodnoty přibližují nekuřákům. Dále je u kuřáků zvýšen výskyt rakoviny hrtanu, dutiny ústní, pankreatu a močového měchýře.
V těhotenství je zvýšen počet předčasných porodů a perinatální úmrtnost. Novorozenci mívají nižší porodní váhu a jejich tělesný a psychický vývoj je v prvé dekádě života zpomalen.
Těkavé látky
Do této kategorie patří mnoho těkavých látek s nejrůznější chemickou strukturou. Patří zde ředidla a organická rozpouštědla jako jsou toluen, chlorid uhličitý, chlorethyl (čikuli) a benzín.Těkavé látky se inhalují, a to často v omezeném prostoru, z důvodů zvýšení jejich koncentrace. Většinou dochází k psychickému útlumu, obluzenosti, poruchám vnímání a spavosti. Nastává excitační a stimulační fáze známá po etheru nebo chloroformu, po níž přichází deprese.
Na uvedené účinky látek vzniká psychická závislost, ale závislost fyzická neexistuje. Při každodenním užívání se vyvíjí určitá tolerance.
Hlavními příznaky jsou závratě, ospalost, rozmazaná řeč, zvýšená dráždivost, impulsivnost a případně i halucinace a bludy. Dochází ke zhoršení myšlení a nastat může delirium. Intoxikovaný stav trvá od minut až po hodiny. Úmrtí nastává nejčastěji v důsledku asfyxie způsobené uzavřením dýchacích cest.
Nebezpečím jsou komplikace způsobené působením vlastního rozpouštědla nebo jeho přídatných komponent na některé orgány. Chlorid uhličitý poškozuje především ledviny a játra.
Inhalace amylnitritu vede ke změně stavu vědomí a zesílení příjemných sexuálních pocitů.
