Slevy s ČPZP 2019

Dotazy na lékaře

Téma - Drogy a alkoholismus

odpovídá: MUDr. Jitka Potribná | dotazů: 42

Close
Odpovídající lékař

MUDr. Jitka Potribná

V roce 1984 absolvovala Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Psychiatrii se začala věnovat až po společenských změnách v roce 1989, postupně složila 1. a 2. atestaci v psychiatrii a nástavbovou atestaci v sexuologii. Od roku 1997 je primářkou psychiatrického oddělení ve FNsP Ostrava. Sexuologii se věnuje v ambulantní praxi. Dokončuje postgraduální vědeckou přípravu, jsem členkou Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti JEP, Asociace evropských psychiatrů, vedle dalších odborných aktivit.

Close

Nový dotaz na lékaře

Vážení klienti,

toto téma je aktuálně uzavřeno pro pokládání nových dotazů. Zkuste navštívit toto téma někdy v budoucnu, možná už bude otevřeno.

kolik alkoholu škodí?

Dotaz:
Zajímalo by mě jaké množství alkoholu (vína, destilátů nebo piva) je možné denně (resp. týdně) vypít aniž by to výrazně ohrožovalo zdraví nebo vytvářelo riziko vzniku závislosti.

Odpověď:
V literatuře skutečně najdete dávky alkoholu, které by mohly být ještě bezpečné z hlediska rozvoje závislosti. Každý organismus má však svoje zvláštnosti a alkohol může být např. pro člověka po prodělané žloutence nebo pro epileptika mnohem nebezpečnější, než pro jiného. Je také nebezpačnější pro ženy. Z vlastní lékařské praxe mohu říci, že sklenice alkoholového piva nebo 2 dcl vína ve spojení s jídlem není rizikem. U každého dalšího konzumu bychom měli být na pozoru, aby se nestal každodenním nebo abychom jím nesužovali okolí. Alkoholem povznesená nálada může být příjemná nám, nikoli třeba životnímu partnerovi, dětem, přátelům a spolupracovníkům. Také se tak snadno odkládá řešení nepříjemných problémů, které nám pak přerostou přes hlavu. Destiláty by měly být konzumovány jen výjimečně, svým charakterem odpovídají spíše tvrdé droze.

Vloženo: 04.03.2003 10:27:27

Závislost dítěte na sladkostech

Dotaz:
Jde o problém stupňující se zvláště v poslední době (může souviset s pubertou?). Syn je odmala omezen v pohybových aktivitách a navíc sám je ani nijak nevyhledává. To vedlo v minulých letech k mírnému tloustnutí , nedá se však říci, že by byl obézní. Odjakživa vyhledává sladkosti a já se jejich přísun snažím omezovat. V poslední době však prakticky celé týdenní kapesné okamžitě první den projí ve sladkostech, totéž se děje s jakýmikoli penězi mimo to(babičky apod.). Není schopen nechat si ani malou částku pro případ potřeby (do školy dojíždí-občas zapomene doma jízdenku a potřebuje na vlak nebo autobus), je schopen i zpronevěřit peníze určené k jinému účelu. Sama uvažuji, jestli jsem tak silnou závislost na sladkostech nevyvolala omezováním jejich přísunu doma (ale on si v případě potřeby "pomůže" i obyčejným cukrem a ten je doma vždycky). Nevím, jestli jeho neschopnost odolat pokušení je jen důsledkem slabé vůle, nebo jestli může být nějak zapříčiněna jeho zdravotním stavem. Samozřejmě vzhledem k synovu postižení byl odjakživa předmětem mé soustředěné péče a je možné, že jeho slabou vůli jsem vypěstovala sama. Teď bych však potřebovala radu, zda pokračovat v omezování nebo zda "povolit" . Rozumná domluva se nejeví jako účinná. Děkuji za pomoc

Odpověď:
Váš syn zřejmě objevil blahodárný vliv glukózy na svou psychiku. Stejně tomu může být s čokoládou. Bude lépe se poradit s dětskou psycholožkou ještě než dojde k rozvoji obezity. Souvislost s omezováním nebo naopak neomezováním nabídky sladkostí není tak jednoduchá. Stejně tak problém vůle. Někdy naopak silná vůle může zavinit záchvaty přejedení ve chvíli, kdy možnosti ovlivnění vůlí byly překročeny. Následuje pak sebeobviňování a bludný kruh se uzavírá. Tak vznikají mnohé poruchy, které pak vyžadují léčbu.

Vloženo: 03.03.2003 18:31:03

borelioza

Dotaz:
Dobrý den. Asi před 2,5 rokem jsem si zavazovala boty a znenadání se mně udělalo špatně u srdce, nemohla jsem se nadechnout šla jsem na vzduch - nemohla jsem jít rovně po chodníku, pak najednou strašná bolest v hlavě a pád - tahlo mně to na pravou stranu. Odvezli mně do nemocnice, tam řekli že je to od páteře. Potom jsem po propuštěšní měla strašné bolesti v hlavě - pálení aj. které přetrvávali asi půl roku, byla jsem poslána k psychiatrovi. od té doby beru deprex,prothazin a oxazepam. Je mně celkem lépe ale někdy se mně motá hlava a bolí a pálí tělo.

Odpověď:
Uvedený dotaz není vlastně dotazem. Nač se ptáte?

Vloženo: 28.02.2003 07:31:23

Strach o mámu

Dotaz:
Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, protože již nevím kudy kam. Máma začala tak před rokem a půl pít alkohol. Myslím tím víno a pivo. To by zase tak nevadilo, kdyby nebyla hned opilá a nezačala povídat hlouposti a důsledkem opilosti bylo i rozbití talíře (neúmyslné - prostě ho neudržela v ruce.) Všichni okolo jí to říkají jak jí to ubližuje a vždy slíbí že toho nechá. Bohužel. Před půl rokem začala i kouřit a zdá se, že to s ní dělá skoro ty samé věci jako alkohol. Kolikrát se s tátou pohádali, ale ráno naslibovala zase hory doly a pořád je to stejné ... už nevíme co máme dělat. Proto se na Vás obracíme s bratrem (16 let) a otcem (38 let) s prosbou o radu. Mámě je 39 let. Děkuji.

Odpověď:
Jde o častý problém, kdy ten nebo ta, které se riziko závislosti týká, popírá, že se děje něco nepřijatelného. Někdy se postižení hájí a tzv. pseudoargumentují až neuvěřitelným způsobem. Zjistili totiž, že alkohol jim okamžitě poskytne úlevu a problémy, trápení mohou odložit, nemusí je řešit, Také Vaši nespokojenost je nejlepší zapít... Za tyto chvíle blaženosti se však tvrdě platí. Někdy nezbývá, než uspořádat rodinný tribunál, kde ve velké převaze konfrontujete postiženou s důsledky jejího pití a navrhnete společnou návštěvu psychiatra, kterou už máte předjednánu. Postup musí být nekompromisní. "Budeš se léčit, jinak s tebou nemůžeme žít."

Vloženo: 22.02.2003 19:44:25

Strach o bratra

Dotaz:
Nevím, co si počít a prosím o pomoc, jak se v této situaci mám zachovat. Mám sedmnáctiletého bratra a zdá se mi, že v poslední době ve velké míře (alespoň z mého hlediska) kouří marihuanu, ne jen v partě, ale dokonce i sám, jde si třeba na balkon zakouřit a když se vrátí, odporně z něj páchne tráva a zachvíli má oči jak angorák. Protože mám o bratra strach (mám strach, že se k tomu za chvíli přidá i jiná horší droga), zkoušela jsem to naznačit, potom dokonce říct přímo, mámě (tátovi ne, ten by vše řešil řvaním a vyhrožováním), ale její reakce mě vyděsila. Připadá mi, že ona snad o tom ví a vůbec nic pro to nedělá, místo toho mi řekla, že jsem na něj vysazená a že že nechápe, proč proti němu pořád něco mám. Připadá mi to jako dost zvláštní reakce rodiče, který by se měl obávat, že jeho dítě bere drogy. Situace se ale asi nemá šanci zlepšit, protože můj bratr nemá žádné koníčky, ani žádné povinnosti, jen přijde ze školy domů, hodí tašku do kouta a letí zase pryč. Rodiče na tom nic nezmění, protože si myslí, že on, jako muž, nemusí doma dělat nic, nemusí si dokonce uklízet ani své věci, to vše za něj udělá moje máma. Mám strach, že díky tomuto postoji špatně skončí. Co s tím?

Odpověď:
Chápu, že Vám je těžko. Bratr je na šikmé ploše a na Vaše varování nikdo nedá. Opakujte doma svůj názor a stůjte si za ním. Svůj život si bratrovým problémem nenechte narušovat. Platí, že každý se musí spálit sám, ale kdo se má na to dívat. Bratra máte určitě ráda a od zlého jej chcete uchránit. Stejně tak maminka, ale dospělí dovedou být někdy velmi dlouho k problému slepí. Možná se matka stejně jako Vy bojí střetu s prchlivým otcem. Naštěstí mnozí experimentátoři s drogami toto období překonají s menšími nebo většími ztrátami a dovedou se poučit. Ti, které to stáhne pod hladinu, mají k dispozici fungující síť léčebných zařízení. Bez jejich vlastního rozhodnutí změnit svůj život však zatím závislosti léčit nedovedeme.

Vloženo: 12.02.2003 15:52:17

Problém se spánkem a nervy

Dotaz:
Dobrý den, nevím, zda můj dotaz patří do této sekce, přesto bych chtěl popsat svůj problém. Od začátku listopadu, tedy už přes tři měsíce, mám potíže se spánkem, které jsou doprovázeny v noci i přes den vnitřním chvěním a záškuby (tiky) střídavě v různých částech těla. Někdy se objeví i stavy připomínající úzkost nebo napětí, nebo i rychlé nadechnutí – lapání po dechu. Zpočátku se občas objevila bolest nebo spíš píchání v některých částech hrudníku a břicha. Spánek je většinou lepší až dobrý v první části noci, zhruba po 3. hodině ranní je převážně nekvalitní s častým buzením, přibližně 1x do týdne jsem nespal druhou polovinu noci vůbec, poslední týdny je to, zdá se, lepší. Tento stav odstartoval den, kdy jsme ráno našli mrtvou babičku v místnosti, kde se celou noc na plynovém sporáku připalovalo kuře (v tom zápachu jsme potom nějaký čas – možná 2-3 hodiny - pobývali). Lékař, se kterým jsem stav konzultoval, se domnívá, že je následkem stresu a odkázal mne na psychiatra. Osobně se nedomnívám, že stres byl konkrétně tento den až tak silný, neboť babička měla 90 let a úmrtí se dalo víceméně očekávat. Daleko více jsem měl obavy, že tyto moje příznaky vyvolala expozice zplodinám spáleného masa (třeba i delší pobyt v nízké koncentraci CO?) a jejich působení na nervový systém. Pro úplnost uvádím dva dodatky: Na přelomu srpna a září jsem skutečně prožil silný stres, když mi umíral otec. Po období asi 14 denního zhoršení spánku se vše vrátilo do normálu a celý říjen jsem spal opravdu kvalitně. Druhá poznámka se týká alkoholu, neboť se zařazuji mezi průměrné až nadprůměrné konzumenty a den, kdy jsme nalezli babičku, jsem pil dosti. Rovněž období, kdy umíral otec, doprovázela zvýšená konzumace alkoholu (piva). Příznaky, které popisuji, nastartovaly hned první noc asi po 3 hodinách spánku. V prvních týdnech jsem lékařskou pomoc nevyhledal. Doufal jsem, že se situace časem zklidní sama. Také jsem vždy pocítil určité zklidnění, když jsem po příchodu z práce večer vypil 1 – 2 piva. Od začátku prosince konzultuji stav s psychiatrem, od 12.12 jsem bral JARSIN, zpočátku 3x1, od 10.1. do 1.2.2003 2x1. Minulý týden jsem zkusil na doporučení praktického lékaře na zklidnění diazepam (vždy na noc a minimální dávky - postupně 5 - 2,5 - 2,5 - 2,5 - 0 - 2,5 mg) a celý týden jsem spal dobře. Nechci ho ale brát dlouhodobě. Zdá se, že se stav postupně lepší, ale velmi pomalu. Je mi 42 let. Můžete mi poradit, jak postupovat dál? Děkuji za odpověď

Odpověď:
Tak, jak to popisujete, bylo zátěžových faktorů spousta. Někdy dochází ke kumulaci zátěže a další stres je jen tou poslední kapkou. Nervovým buňkám CO škodí, ale škodí jim také alkohol. S přibývajícím věkem bychom měli škodlivé faktory spíše redukovat, protože rezervní kapacity mozku poněkud ubývá. S diazepamem se to má tak: U lidí, kterým ulevuje ve stresu alkohol, většinou také dobře sedí benzodiazepiny jako skupina léků. Zrada je v tom, že organismus si na tyto látky tvoří toleranci, k redukci stresu je jich třeba víc a více a v jednom bodě se situace zvrtne. Nelze už žít ani s látkou ani bez ní. Tam pak musí nastoupit detoxifikace - odvykání. Hovořte o svých problémech s psychiatrem. Vedle Jarsinu je ještě celá řada účinných léků, které by Vám mohly pomoci, jsou i moderní léky na podporu spánku s malým rizikem závislosti. Po alkoholu i jiných škodlivinách (CO), se nervová tkáň nějakou dobu regeneruje, pokud nešlo o velmi vážné poškození se zánikem mozkových buněk. K tomu ve Vašem případě nejpravděpodobněji nedošlo.

Vloženo: 12.02.2003 11:56:55

Léčba závislosti na alkoholu

Dotaz:
dobrý den, snažím se vyhledat nějaký léčebný ústav či program pro svou matku, která je zřejmě typickým případem ženy v domácnosti v dobře situované rodině. Problém je již dlouholetý, ale konečně svolila k léčbě. Je jí 50 a vím že i nějakou domu chodila na konzultace k MUDr. Cimickému, který ji předepisoval Xanax a jiné léky, vše probíhalo ambulantně a musím říci, že výsledek to mělo veškerý žádný. Musím říci, že pije víceméně cokoli, ne každý den, ale když začne tak je to tři až pět večerů za sebou a v množstvích...cca 2l vína a malou becherovku, či klidně i láhev whiskey. Požádala bych Vás o nějaké informace ohledně léčeb, které se zaměřují na tento problém, v případě i privátních v Praze, okolí. Vaše stránky poukazují na zlaté stránky apod. mne by zajímalo spíše reference a úroveň a Vaše doporučení. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď:
Je to častá potíž, kdy potřebu léčit problémy s alkoholem vnímá jako naléhavější rodina, než samotný pacient. Ani v případě, když kontaktujete věhlasného odborníka v dané oblasti, není výsledek zaručen, pokud se nezmění postoj pacienta. Léčbu a změnu chování mu zkrátka nejde vnutit zvenčí. V Praze najdete pracoviště, která jsou v rámci ČR špičková, všechna pracoviště, privátní i státní se řídí doporučenými postupy léčby České psychiatrické společnosti. Z pracovišť, která v Praze znám, mohu doporučit Oddělení pro léčbu závislostí VFN, Apolinářská 4, Praha 2. Nejlepším postupem, jak dosáhnout úspěchu, je podle mých zkušeností ten, že najdete kvalitního psychiatra, jenž se léčbou závislosti zabývá v dosahu bydliště pacientky. Je třeba nějakou dobu pacientku systematicky doprovázet ke kontrolám. Psychiatr získá čas k navázání spolupráce, posoudí hloubku problému. Také podle Vašich sdělení posoudí, zda je naděje na ambulantní léčbu nebo doporučí některé lůžkové pracoviště, se kterým má dobrou zkušenost a na něž má jeho ambulance návaznost. Jednorázové návštěvy u kterékoli kapacity v oboru mají malý smysl, lůžková zařízení zase vyžadují doporučení ambulance k přijetí.

Vloženo: 12.02.2003 08:31:42

Srdeční bolesti

Dotaz:
Od 15 let jsem byl z domu zil jsem prevazne nocni zivot az do dvaceti. Prodelal jsem zavislost na pervitinu a marihuane, ktere jsem uzival po dobu 5-ti let, ted jsem na stredni skole, kde si dodelavam maturitu. Jsem kurak taky od 15. Asi pul roku mam stridave pocity svirani srdce. Chci se zeptat o radu. Dekuji.

Odpověď:
Vaše problémy mohou souviset se životním stylem v minulosti a nyní, ale také nemusí. Mohou být psychogenního původu, což je hodně pravděpodobné, ale důkladné tělesné vyšetření nelze zanedbat. Obraťte se tedy na praktického lékaře, kde jste registrován nebo se teprve budete registrovat, ten vyloučí případné tělesné onemocnění a také Vám doporučí, na kterého odborníka z oblasti péče o duševní zdraví - psychologa nebo psychiatra se můžete obrátit.

Vloženo: 04.02.2003 20:08:55

antibiotiká vs. alkohol

Dotaz:
Vážený pán doktor, prosím Vás o zodpovedanie mojej otázky ktorá ma veľmi zaujíma. Nesmú sa počas liečby antibiotikami požívať alkoholické nápoje všeobecne, alebo len u druhov antibiotík u ktorých je na to upozornené v príbalovom letáku? Ak u všetkých - prečo? Zvyšuje alebo znižuje to účinosť antibiotík alebo spúšťa nejakú inú nebezpečnú reakciu? Ďakujem za Váš čas a prajem pekný zvyšok dňa.

Odpověď:
Je to otázka pro farmakologa. Ale obecně, alkohol v těle mění cesty zpracování a účinku užitého léku. Proto se nemá přidávat k žádnému léku, ale tam, kde je to uvedeno, je kombinace nebezpečná.

Vloženo: 03.02.2003 14:36:36

Nespavost

Dotaz:
Již delší dobu mám problém s nespavostí. Usínám velice rychle, ale pokud mě někdo nebo něco brzy po usnutí probudí, zůstanu absolutně nastartovaná a většinou už vůbec neusnu, takže jednou až dvakrát do týdne usínám kolem půl páté ráno, nebo vůbec ne..Nebývám druhý den zvlášť unavená, ale v pohodě taky ne a po dvou takto strávených nocích s usnutím problém nemám, pak ale jednu dvě noci spím normálně a problém je tu opět..Bohužel bydlíme s manželem v jednopokojovém bytě. Nemám problém když sem doma sama nebo mám možnost spát v oddělené místnosti, jinak mám ale šanci pouze pokud je manžel v posteli "bezpečně zneškodněn"=spí. Dnes sem například usnula oblečená.. asi po půl hodině se mě manžel pokoušel převléknout do pyžama, vím že to myslel dobře, ale on teď spí a já zase ne...Je zoufalé hledět takhle často na tmu venku a doufat, že už brzo bude ráno a bude se normálně žít, vím že zítra večer budu tak unavená, že usnu v jakékoli situaci, ale pozítří nebo popozítří to tu bude zas. Žiju takhle už asi čtyři roky, ale poslední dobou tenhle problém začíná vážně narušovat náš vztah, protože manželovi každé probuzení vyčítám...on mě posílá k psychiatrovi...Nejím žádné prášky, ani nechci, ale z téhle situace už sem vážně grogy. Samozřejmě máme spoustu stresů (splátky rozestavěného domu, před půl rokem potrat apod.), ale v nejbližší době žádný z dlouhodobých problémů vyřešen nebude. Pro mě jasné řešení: mít oddělenou ložnici je bohužel nerealizovatelné, poraďte prosím, děkuji.

Odpověď:
Netrapte se dále. V dnešní době jsou k dispozici léky nové generace k třeba jen přechodné léčbě nespavosti. Problém tak, jak jej popisujete, ze své ordinace dobře znám. Příčinou je stres, ale v důsledku nevyspání se pak potíže dostávají do začarovaného kruhu. Nové, nenávykové léky Vám může předepsat jak praktický lékař, tak psychiatr. Pomoci nich budete usínat v pravidelnou dobu a během spánku, do dvou hodin jejich účinek odezní. Znamená to, že se v nouzi dají užít i uprostřed noci.

Vloženo: 30.01.2003 03:26:42

Problémy s jídlem

Dotaz:
Jíž třetím rokem trpím bulimii. Chtěla bych se tohoto problému zbavit, ale mám strach někam v místě svého bydliště zajít, protože studuji medicinu a lidi v oboru znám. Víte, patřím k lidem , kteří jsou sebevědomí, cílevědomí a proto je těžké odhalit tuto závislost, zkusila jsem o tom říct lidem,ale oba dva se ode mě odvrátili. Nelze to takhle provozovat dál. Nemám příliš velkou podporu v rodině, rodiče jsou rozvedeni, bydlím sama na privátě, pracuji a domů nejezdím, necítím fixaci. Je to vše ruka v rukávě se samotou a depresí. Vím, ale sama se té závislosti nezbavím. Děkuji

Odpověď:
V civilizovaných zemích není problém mít svého psychoterapeuta. Takový vztah na bázi kontraktu - terapeutické smlouvy, také překlene období, kdy aktuální potíže brání mít upřímný a blízký vztah s druhými. Nebojte se toho a dojednejte si návštěvu u některého z psychologů z telefonního seznamu. Zeptejte se, zda se zabývá léčbou Vašeho problému, ne každý to umí stejně dobře.

Vloženo: 28.01.2003 12:50:35

Fobie

Dotaz:
Rada bych se zeptala, je-li možná fobie ze rizeni auta. Moc rada bych ridila auto, je to pro me i potrebne, ale jakmile sednu za volant uplne se zmenim. V 18-ti letech jsem udelala ridicsky prukaz a tim me rizeni automobilu skoncilo. Nyni je mi 34 a mam opet moznost jezdit, ale nejde to. Jakmile sednu za volant jsem strasne vydesena, sedim strnule, uplne me boli telo a i kdyz teoreticky vim co delat, prakticky to nejak nejde.Jedu pomalu a jsem nervozni z aut za mnou, ze je brzdim. Blizim se ke krizovatce a bojim se, ze nezabrzdim, nejsem schopna odhadnout, kde zastavit a pomalu zapominam, co se musi delat. Vydesi me kazda "nepredvidatelna situace" napr. auto proti me, kdyz chci odbocit vlevo atd. Manzel sedi vedle me, a nevi co se mnou, rika mi, jak je to jednoduche, ze preci "tak se to dela" atd.Ja pak reknu, ze uz nechci jet, manzel se rozcili a ja rozbrecim. Nevim jak to prekonat, nebot vnitrne (kdyz nesedim za volantem) moc chci jezdit. Muzete-li poradte, dekuji Petra

Odpověď:
Svědčí to o zvýšené pohotovosti k úzkosti. Nejste přetížená současnými úkoly? Mnohé ženy si to uvědomí, až s prvními symptomy neurosy. Obraťte se se svým problémem na některou psychologickou ambulanci. Nepodaří se to vyřešit do příští jízdy,ale postupně určitě.

Vloženo: 22.01.2003 12:39:22

Poraďte, prosím...(pokračování)

Dotaz:
Vážený pane doktore Zahradníku, ráda bych Vás poprosila , abyste se Vy osobně vyjádřil k dotazu "Poraďte, prosím..." (ze 4.1.2003).Když budete postupně pročítat řádky, pochopíte, že celý dotaz jsem původně adresovala Vám (v textu je oslovení "pane doktore", nikoliv "paní primářko"), protože mi nejsou známy žádné skutečnosti, které by Vám mohly bránit ve Vaší - věřím - zcela nezaujaté odpovědi. Není potřeba se vyjadřovat k následné "diskusi", která vlastně už dnes jaksi "neexistuje", protože byla šikovně vymazána ze světa.Jsem ráda, že existuje vynález zvaný tiskárna.Nemohu za to, že se k dané problematice vyjádřili někteří čtenáři této stránky.Nikoho z nich jsem k tomu nenaváděla a jejich dotazy a komentáře jsou tedy svobodným vyjádřením jejich myšlenek, což je u nás snad pár let už povoleno.Odpusťte mi teď, prosím, můj vlastní názor, pokud se přímo neshoduje s názory lidí, pečujících o tuto stránku.Za odpověď primářce MUDr.J.P., Ph.D. děkuji, záměrně ke slovu "odpověď" nevolím žádný přívlastek, neboť to vše tady už bylo Pavlem, Jirkou a Maxalou řečeno.Děkuji také za to, že má paní doktorka tak velké starosti o "mé trápení", ale ve skutečnosti TO TRÁPENÍ nemám já, ale můj manžel.Z její odpovědi, kdy svou údajnou "mlčenlivostí" a "přihlášením se k textu" udělala ze zcela anonymního příběhu případ dosti konkrétní (a to bez souhlasu zúčastněných osob!), čpí minimálně neprofesionalita.Zároveň jí ale děkuji, že mi opět potvrdila, že manžel je velmi pravděpodobně jejím klientem, tudíž se ve velké míře přihlásila i ke své vlastní zodpovědnosti.Emoce ("trápení a zlost" - dle slov p.primářky) NEJSOU zdaleka nejvyšším článkem determinujícím mé chování.Emoce si nechávám pro výjimečné příležitosti s výjimečnými lidmi.Moc dobře vím, že spory klientů s lékaři patří na jiná místa - nezávislému orgánu České lékařské komory.Spíše by mě velmi zajímalo, jaké emoce a důvody paní primářku asi vedly k napsání právě této odpovědi, korunované navíc vymazáním kritik jejího postupu čtenáři Pavlem a Maxalou.Berte to jako řečnickou otázku, prosím...Musím přiznat, že jsem tímto postupem zaskočena, ne-li konsternována.Připomíná mi to intriky starého režimu, kdy - co neodstranily doly, věznice pro politické vězně, to "uklidili" houževnatí a motivovaní psychiatři.Pevně věřím, že dnes jsme ve společnosti o kousek dále a podobnost tohohle příběhu je jen ryze náhodná.Přesto nevycházím z údivu, jakým směrem se vydala odpověď na tak neutrální a intimní půdě, jakou je veřejná stránka na pomoc lidem.S politováním však konstatuji, že toto překvapení není první, ale přesto za reakci paní doktorky děkuji, neboť nejenom můj pohled na celý případ zase sama svým vyjádřením posunula o kousek dál... Jsem také lékařka, pediatr - neonatolog - a vím, že obor, který jste si zvolili (psychiatrie), je oborem VELMI NÁROČNÝM , ne-li jedním z nejnáročnějších.Nestačí kouknout do krku, sáhnout na břicho, pak odebrat pár kubíků krve pacientovi, vzít moč a nějaký výtěr, abychom měli naši pracovní diagnosu podloženou i objektivně.Váš obor je velmi subjektivní, a proto je tolik nebezpečné být jakkoliv zaujatý nebo se k věcem, do kterých jsem jakkoliv zamotán, vůbec vyjadřovat.Ale na druhé straně se tímto nelze ohánět a svůj podíl zodpovědnosti je nutno hrdě nést.Jsem v praxi už nějaký rok a i mně se samozřejmě stalo, že jsem třeba na začátku léčby nezvolila hned tu správnou diagnosu, někdy to vlastně ani nelze...Ale právě důsledná observace a nezaujaté kontroly pacienta mohou vést k nápravě.Jistě zde zabírá své místo i pokora, kdy, ač vnitřně zahanbená, spolknu svou dávku ješitnosti a obohacena o další zkušenosti se raduji z toho, že jsem někomu skutečně správně pomohla... Vězte, že v tuto chvíli by mi asi kterýkoliv psycholog či psychiatr odpustil jistou míru emocí a vnitřní lability, protože je to dne právě 12 dní, co mi manželem byl neočekávaně vyzvednut můj nezletilý syn ze školky a odvezen na mně v současné době neznámé místo jeho nového bydliště a tam někam umístěn do školky.Snažím se všemožnými regulérními řešeními co nejdříve dítě dostat k sobě, protože ač vím, že můj muž ho velmi miluje a záměrně by mu snad nikdy neublížil, nenachází se podle mého soudu teď v kondici a rozpoložení, které by jakkoliv prospívalo našemu dítěti či garantovalo jeho bezpečí.Jeho jednání je v současné době příliš zkratkovité, nekritické, nezodpovědné, bez náhledu na důsledky páchaných činů, vedených buď touhou po pomstě (v případě plného zdraví) nebo duševní nemocí.Jistě však nelze vyloučit ani , byť malou, pravděpodobnost event. podílu organicity, čímž se v podstatě (při časovém prodlení vyšetření) dostává do nebezpečí i otec mého syna.S dítětem mi za celou dobu umožnil pouze třikrát asi minutový telefonický kontakt...a jakékoliv dohodě není nakloněn....ten krátký telefonát navíc "využil" ve svůj prospěch.Říkala jsem svému chlapečkovi, že mu posílám "pohlazení, políbení a až ho uvidím, dám mu masáž" - dítěte se následně asi začal vyptávat, co to vlastně ta masáž je a pak mi napsal textovou zprávu:"Co je to za masaz? Ty ho zneuzivas? M... mi to nechce rict a je zarazeny..." Sami si udělejte obrázek, jakým asi "výslechům" v rukou dříve popsaného člověka, může být vystaveno mentální zdraví mého dítěte.V jeho 6-ti letech ho otec postavil před otázku, zda chce žít s mamkou nebo s taťkou...z pediatrického hlediska konstatuji, že jde ze strany mého bývalého partnera o "nevědomou demolici" šestiletého rozoumku a dušičky.Při dnešním telefonickém rozhovoru jsem synovi řekla:"Ahoj, tady maminka..."...šokoval mě otázkou:"Která maminka? Já mám dvě maminky..." - k vysvětlení dodávám, že manžel sotva 6 týdnů žije s novou partnerkou... Soudy a státní instituce pracují neskutečně pomalu - je to až trestuhodné.Jen vybrat soudní znalce jim trvá už více než 2 měsíce ! Vyzývám proto nejen Vás, vážený pane doktore, ale všechny, kteří se kdy s podobnou kauzou setkali, P O R A Ď T E , P R O S Í M !!! Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří se již vyjádřili a i těm, kteří (ač dříve selhali) možná ještě (manželovi) pomohou...Děkuji.

Odpověď:
k Vašemu dotazu a žádosti o pomoc ve věci, kterou popisujete, si dovoluji uvést následující stanovisko: mám za to,že Vaše nynější situace je velmi komplikovaná a tíživá a je srozumitelné,že hledáte podporu.V dotazu rovněž naznačujete,že pomoci,kterou byste očekávala,se Vám zatím nedostalo.Možná,že je tomu tak proto,že nabídnout rychlé a účinné řešení – alespoň prostředky dostupnými psychiatrům či psychologům – je značně obtížné,což nemusí být způsobeno jen opatrností či nezájmem těchto terapeutů. V dotazu poměrně podrobně popisujete některé momenty,které Vás vedou k tomu,že uvažujete o možnosti,že u manžela propukla psychotická porucha.Psychóza se obvykle projevuje porušením či ztrátou kontaktu pacienta s realitou – výsledkem jsou projevy (např.poruchy myšlení či vnímání) ,které se stávají jakoby nesrozumitelnými či nemotivovanými z pohledu okolí. Máte samozřejmě pravdu v tom,že posuzování může být zatíženo značnou mírou subjektivity.Toho jsou si psychiatři i psychologové dobře vědomi – právě proto se v případech,kdy o možnosti vzniku psychózy uvažují,snaží získat co nejvíce informací o situaci,aby mohli stavu lépe porozumět. Přece jen se zdá,že ve Vašem sdělení nejsou uvedeny některé okolnosti,které by mohly hrát významnou roli – například není zřejmé,jaké povahy byly konflikty před koncem manželství,které vedly manžela k podání žádosti o rozvod; jaké byly vztahy mezi manželem a Vašimi rodiči ,resp.Vaším otcem v průběhu manželství, zda měl manžel kupříkladu pocit,že Vaši rodiče zasahují určitým způsobem do Vašeho manželství apod. – zda lze tedy současnou situaci vnímat jako vyostřené pokračování konfliktu mezi vámi a zda chování manžela má určitou kontinuitu či zda došlo k náhlému zlomu. Ve Vašem sdělení jsou i momenty,které hovoří proti Vaší úvaze: i když nemáme podrobné informace,zdá se,že nynější partnerka manžela zřejmě po 6 týdnech soužití nezaregistrovala projevy psychické poruchy, stejně tak zřejmě chování manžela není natolik narušeno,aby se projevilo při jednání opatrovnického soudu (lze předpokládat,že pokud by soudkyně zaregistrovala nápadnosti v projevu manžela,vyhověla by návrhu na soudně znalecké přezkoumání promptněji) či aby zpochybnilo podporu,které se manželovi dostává od jeho rodičů.Samozřejmě,že podobné úvahy mohou být – vzhledem k absenci podrobných informací – jen velmi obecné. Pokud se týká angažmá psychiatrů či psychologů v uvedené záležitosti: i kdyby psycholog či psychiatr dospěl k závěru,že lze uvažovat o probíhající psychóze (jak vyplývá z předchozího,mám za to,že pro podobnou úvahu nám prozatím chybí dostatek informací),i tak nejsou jeho možnosti nijak velké. Jak jistě víte, ambulantní psychiatrické či psychologické vyšetření může nařídit pouze soud – nejspíše v rámci znaleckého vyšetření.Je samozřejmě pravda,že tato procedura je poměrně zdlouhavá a nelze od ní očekávat rychlou intervenci.Psychiatr ani psycholog ale sami nemají žádné možnosti,jak přimět kohokoliv proti jeho vůli k vyšetření. Ze zákona vyplývá dále jen možnost nedobrovolné hospitalizace pacienta trpícího psychickou poruchou za předpokladu,že v důsledku psychické poruchy či intoxikace ohrožuje své okolí nebo sám sebe, přičemž ohrožení musí být aktuální a zjevné – nestačí pouze obecný odkaz na ohrožení v minulosti. Nezdá se,že by – na základě dostupných informací – bylo možno ve Vašem případě tohoto ustanovení využít. (Možná, že si pamatujete na relativně nedávný případ publikovaný v médiích, kdy rozvádějící se manžel upozornil praktickou lékařku na to,že manželka deklaruje úmysl zabít sebe i děti,o které se starala. Lékařka nařídila převoz manželky do psychiatrické léčebny za asistence policie,přičemž přijímající lékařka neshledala žádné příznaky psychické poruchy. Žena se vůči použitému postupu odvolala k soudu, který jí dal za pravdu a postup prohlásil za nezákonný). Domnívám se,že právě my – lékaři – máme často tendenci řadu problémů medicinizovat – tedy formulovat je jako projevy poruchy zdraví a takto s nimi rovněž zacházet – tedy „ordinovat léčbu“. Tento přístup má jistě své opodstatnění,ale rovněž řadu úskalí – je třeba si uvědomit,že k řešení řady problémů (byť i částečně se dotýkajících oblasti medicíny) nám chybí nástroje a prostředky. Současně se medicinizací do značné míry vzdáváme jiných možností, které máme k dispozici – je známo, že převzetí problému do kompetence medicíny vede současně k dezaktivaci ostatních institucí, které by se na řešení situace mohly rovněž podílet. Ve Vaší situaci bych Vám tedy zřejmě doporučil, abyste se pokusila urgovat soud tak,aby znalecké vyšetření – ať již manžela nebo všech členů rodiny – proběhlo co nejdříve. Pokud se budete cítit manželovým chováním ohrožena, informujte policii. Myslím si, že by nebylo od věci, kdybyste sama navštívila psychiatra či psychologa a situaci s ním podrobněji probrala – je pravděpodobné,že by se Vám společně podařilo více porozumět tomu, co a proč se v současné době děje, než jsem schopen za dané situace já. Děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na mne se svým problémem obrátila a doufám, že se Vám nakonec podaří najít takovou cestu, která povede k uspokojivému řešení Vaší situace.

Vloženo: 19.01.2003 22:48:10

Nezodpovědný maturant

Dotaz:
Muj 19-ti lety bratr ma letos maturovat. Misto toho, aby se ucil, chodi 1x tydne na diskoteku (pred ni ale jde do hospody, kde je levnejsi piti). Vraci se az 2. den rano, takze cely den prospi. Ve skole je na tom velice spatne. Myslim, ze na diskoteku zacal asi pred rokem utikat pred timto problemem s par kamarady. Ti ale ted svou zabavu omezuji kvuli skole. On tam tedy jde treba i sam. Rodice ignoruje, dela si, co chce, protoze mama ho nepremuze a tata si nechce palit prsty. Bratr se pred kamarady chlubi, kolik toho vypil. Kdyz mu mamka zamkla dvere, aby nemohl jit na tu diskoteku, zacal se chovat velmi agresivne, jakoby tam musel za kazdou cenu - zacal vztekle kopat do dveri a rval pri tom, ze je tedy vyrazi. Druhy den nam rekl, ze musel jit kvuli te hudbe, pry je na ni zavisly a doma ji nemuze mit dost nahlas. Mam pocit, ze se chova jako maly fracek, ktery by potreboval peknych petadvacet. Navic klidne rodice sproste urazi. Nevime, jestli tyto projevy jsou znamkou nejake zavislosti (hudba, alkohol, parta,...) nebo se takto chova spousta pubertaku... Dekuji.

Odpověď:
Vaše strarost je oprávněná. Nástrahy číhají všude a je skupinka mladých lidí, kteří neúprosně, zkoušejí zda cesta nevede právě tudy. Většina dovede občasné úlety šikovně kompenzovat nebo to vzdá, když zjistí, že byli na okraji propasti. Někteří se však vydávají srdnatě dál a obviňují okolí, když je chce zachraňovat. Někdy skutečně nezbývá, než je nechat dopadnout na dno, aby se přesvědčili a začali znovu. Někdy včasný kontakt s psychologem může zabránit dalším problémům. Poradit se s psychologem mohou i rodinní příslušníci bez samotného aktéra.

Vloženo: 18.01.2003 21:17:57

Závislost na jídle

Dotaz:
Můj problém se týká mé matky.Chtěla bych jí pomoct.Je jí 45 let a až do nedávna byla obézní.Během několika měsíců zhubla,nyní váží 50 kg.Před všemi říká,že nejí,ale když si myslí,že ji nikdo nevidí,cpe se!Sní toho na posezení víc,než celá rodina.Bydlíme v Plzeňském kraji a nevím,na koho se mohu obrátit.Děkuji za odpověď Markéta

Odpověď:
V Plzni znám dvě místa, kde najdete kvalifikované psychology a psychiatry. Je to ambulance Psychiatrické kliniky v nové části Fakultní nemocnice a Regionální institut duševního zdraví v Plzni na Zábělské ulici. Další ambulance najdete určitě ve Zlatých stránkách. Velké kolísání váhy je určitě problém, se kterým je třeba se na odborníky z oblasti duševního zdraví obrátit.

Vloženo: 17.01.2003 22:49:02

Zpět na výběr témat

Stránky: [1],[2],[3],
Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205