Jezte s rozumem

Jezte s rozumem

Éčka

Kde se vzala éčka?

Potravinářské přídatné látky neboli aditiva, jsou dnes široce známa pod názvem „éčka“. Tyto látky mají svou bohatou historii. V historii Egypta i Říma se setkáváme se snahou uchovat potraviny od jedné sklizně ke druhé a to za současného zachování jejich chuti i vzhledu. Používaly se například ledek, barviva a koření, která byla nákladnou záležitostí určenou pro bohaté vrstvy.

Co nás vede k jejich používání?

Dnes si lidé navykli na široký sortiment dostupných potravin, v různých formách zpracování. Potraviny se již nekonzumují v původním, jednoduchém stavu, vzrostly nároky na snadnost a rychlost jejich přípravy. Jsou žádány celoročně dostupné potraviny ze všech regionů světa.

Aby bylo možné splnit tyto nároky a zároveň zajistit mikrobiologickou bezpečnost a zachování výživových vlastností, je potřeba do potravin dodávat přírodní nebo uměle vyrobené chemické látky. Tyto látky dokážou u potravin také zvýraznit chuťovou atraktivitu.

Zdroje přídatných látek

Přídatné látky mohou být přírodního původu a používají se například jako zahušťovadla (ze semen, ovoce a mořských řas), barviva (ze semen, ovoce a zeleniny) nebo okyselovadla (z ovoce). Látky identické s přírodními se vyrábějí synteticky nebo pomocí mikroorganismů a používají se jako antioxidanty, barviva a okyselovadla. Přídatné látky získávané modifikací přírodních látek jsou např. emulgátory, zahušťovadla a sladidla. Další přídatné látky se vyrábějí synteticky.

Použítí přídatných látek

Pro použití přídatných látek jsou stanovena ve vyhlášce pravidla, která definují druhy potravin, kde mohou být aditiva použita. Přídatné látky vždy musí být uvedeny na obale potraviny, která je obsahuje. Existují i potraviny, do kterých se potravinářské přídatné látky nesmí přidávat. Příkladem jsou med, máslo, neochucené pasterované a sterilované mléko, neochucené minerální vody, káva nebo cukr.

Vliv na zdraví

Použití přídatných látek se rozšířilo natolik, že v padesátých letech bylo nezbytné začít jejich použití regulovat a stanovit množství (mg na kg tělesné hmotnosti), které lze konzumovat každý den, během celého života, bez podstatného zdravotního rizika. Tímto ukazatelem se stalo ADI - akceptovatelný denní příjem (Acceptable Daily Intake). Bezpečná dávka se stanovuje ve studiích, dle všech nežádoucích zdravotních účinků na zvířata. Dávka přípustná pro člověka je stanovena na 100x nižší, než poslední bezpečná dávka, tedy dávka aditiva, při které se ještě neprojevil první nežádoucí účinek na zvířeti.

Vstupem do Evropské unie a sjednocením legislativy České republiky a legislativou EU, se u nás rozšířil seznam použitelných aditiv.

Zpět na téma

Česká průmyslová zdravotní pojišťovna

Informace, které jsou obsahem této internetové stránky, jsou obecného charakteru. Svůj zdravotní stav vždy konzultujte s lékařem.

© ČPZP | Infocentrum: 810 800 000 | www.cpzp.cz | Navštivte nás na Facebooku