Jezte s rozumem

Jezte s rozumem

Diabetes mellitus

Diabetes mellitus ( DM) – lidově nazývaný cukrovka- je syndrom charakterizovaný jako neschopnost organismu zpracovávat glukózu a udržovat její hladinu ve fyziologických mezích. Jedná se o důsledek absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu a základním projevem je hyperglykémie. Jedná se o heterogenní skupinu stavů označovaných jako diabetes 1. a 2. typu. Diabetes 1. typu je podmíněný absolutním nedostatkem inzulinu ( zánik schopnosti endokrynní části slinivky syntetizovat inzulin) . U diabetu 2. typu je nedostatek inzulinu pouze relativní a je způsoben jeho porušenou sekrecí či periferním působením. Aby léčba byla maximálně efektivní, je nezbytné zhodnotit o jaký druh a stadium poruchy se jedná.

Fyziologie působení inzulinu

Inzulin je syntetizován beta - buňkami Langerhansových ostrůvků pankreatu ve formě preproinzulinu. Jedná se o prekurzorovou molekulu, která je po odštěpení signálního peptidu lokalizována v Golgiho komplexu. Odtud se pak dostává do sekrečních granul, kde je jeho část ještě před uvolněním z beta - buňek rozštěpena na inzulin a C- peptid. Endokrynní sekrece inzulinu je řízena mechanismy, které vedou k ovlivnění draslíkového kanálu a toku iontů vápníku do buňky.
Sekrece inzulinu je jednak bazální ( kontinuální v průběhu 24 hodin ) , jednak stimulovaná (např. příjmem potravy ). V cílových tkáních působí pomocí specifických vazebných míst – inzulinových receptorů. Tyto receptory jsou zodpovědné za specifickou vazbu inzulinu a přenos informace do nitra buňky.

Obecné zásady léčby

Hlavním projevem diabetu je hyperglykémie. Zvýšení koncentrace glukózy má zásadní význam pro rozvoj cévních změn diabetiků, neboť ovlivňuje autooxidační a peroxidační projevy, neenzymovou glykaci proteinů a tvorbu sorbitolu – což jsou děje vedoucí k diabetické mikro- a makroangiopatii .
Prvořadým opatřením je dieta! Důležité je individuální rozložení jídla během dne, které musí odpovídat energetické potřebě jedince.

Léčba inzulinem

Inzulin se skládá z 51 aminokyselin a poprvé byl k léčbě použit v roce 1922. Léčba inzulinem je indikována u všech nemocných s diabetem 1. typu a u části nemocných s diabetem 2. typu.
Inzulinové přípravky jsou vysoce čištěné neutrální vodné roztoky inzulinu tvořícího směs mono- , di- , tetra - a hexamerů, které vznikají nekovalentní vazbou inzulinu se zinkem. V současnosti jsou u nás k dispozici inzuliny získané ze zvířecích pankreatů, inzuliny lidské a inzulinová analoga. Zvířecí inzulin se získává z vepřových či hovězích pankreatů. Hovězí inzulin de od lidského liší ve třech aminokyselinách, vepřový v jedné. V léčbě se dnes již prakticky neužívají.
Lidský inzulin se vyrábí z inzulinu vepřového semisynteticky – záměnou alaninu za threonin, nebo biosynteticky pomocí přenosurekombinantního DNA do buňky Echerichia coli či Saccharomyces cerevisiae ( označuje se zkratkou HM).
Analoga inzulinu jsou biosynteticky připravené molekuly lišící se od inzulini lidského na určitých pozicích aminokyselin a mají specifické vlastnosti.
Podle rychlosti nástupu účinku, vrcholu a délky působení po subkutánním podání, dělíme inzuliny na ultrakrátce působící, krátce působící a inzuliny s prodlouženou dobou účinku. K prodloužení /činku dochází změnou fyzikálně- chemických vlastností přípravku, tedy změnou rozpustnosti a zpomalení absorpce z podkoží.
Ultrakrátce působící inzuliny: do této skupiny řadíme i inzulinová analoga- inzulin lispro a aspart. Jejich účinek se dostavuje za 15 minut, maxima je dosaženo za 30- 45 minut doba trvání účinku je pouze 2- 5 hodin. Tyto přípravky je možné aplikovat těsně před jídlem či po jídle, mohou být aplikovány jak podkožně či nitrosvalově, tak i nitrožilně či intraperitoneálně. Nelze je míchat v jedné stříkačce s inzuliny s prodlouženým účinkem.
Krátce působící inzuliny jsou neutrální vodné roztoky inzulinů. Účinek nastupuje za 15- 30 minut, vrcholí za 1- 3 hodiny a obvykle trvá 4- 6 hodin. Délka působení je přímo úměrná velikosti dávky.
Středně dlouze působící inzuliny jsou zkalené substance, které nelze aplikovat nitrožilně. Jejich účinek nastupuje za 1- 3 hodiny, maxima je dosaženo mezi 4.- 12. hodinou a doba trvání je až 24 hodin.
Dlouze působící inzuliny jsou krystalické suspenze s velmi pomalou absorpcí. Nelze je aplikovat nitrožilně. Účinek nastupuje za 3 – hodiny, trvá 26- 28 hodin( lidký) resp. 32- 36 hodin( hovězí)
Nežádoucí účinky a komplikace léčby Nejčastější komplikací je hypoglykémie, obvykle však souvisí s chybami v léčebném režimu. Dále zde patří tvorba protilátek projevující se jako alergická reakce

Inzulinové režimy

Rozlišujeme tzv. standardní konvenční režim a režimy intenzifikované. V prvním případě se jedná o podání inzulinu v jedné až dvou dávkách denně. Nevýhodou je nutnost dodržování přesného časového režimu. Dobrou kompenzaci však můžeme dosáhnout pouze u diabetiků s vlastní sekrecí inzulinu, tj. pouze u diabetiků 2. stupně.
Režim intenzifikovaný napodobuje fyziologickou sekreci. Předpokladem úspěšné léčby je samostatná kontrola glykémie pacientem. U nemocných s diabetem 1. typu jde o jediný způsob léčby, který umožňuje trvale dobrou kompenzaci. Intenzifikované režimy mohou být realizovány jak stříkačkami či pery, tak nekonvenčně inzulinovou pumpou. Ta nejvíce napodobuje fyziologickou sekreci ( trvale podáváme mikrodávky inzulinu kanylou zavedenou nejčastěji do podkoží břicha ).

Perorální antidiabetika ( PAD)

Jedná se o léčiva, jejichž základní vlastností je schopnost snižovat hladinu krevního cukru. Užívají se výhradně v léčbě diabetu 2. typu neboť účinkují pouze za přítomnosti endogenního či exogenního inzulinu. K dispozici jsou léčiva z pěti různých skupin, které se liší mechanismem a dynamikou účinku.
Nepostačuje- li léčba jedním, dvěma, či dokonce třemi perorálními antidiabetiky zároveň, pak se podle stupně hyperglykémie a charakteru pacienta rozhoduje o léčbě inzulinem. Inzulin je možné podávat v jedné, zpravidla večerní dávce.
Diabetes mellitus 2. typu je onemocněním multifaktoriálním a kromě genetické predispozice zde mají úlohu faktory prostředí, zejména nadměrný přísun potravy ( až 80% diabetiků 2. stupně je obézních! ) a nedostatek pohybu. Farmakoterapie ba měla představovat až následující krok tam, kde striktní režimová opatření nedostačují.

Zpět na téma

Česká průmyslová zdravotní pojišťovna

Informace, které jsou obsahem této internetové stránky, jsou obecného charakteru. Svůj zdravotní stav vždy konzultujte s lékařem.

© ČPZP | Infocentrum: 810 800 000 | www.cpzp.cz | Navštivte nás na Facebooku