Fytoterapie – herbalismus

Lidstvo využívá rostliny v lékařství odnepaměti. V raných civilizacích existovalo nedělitelné spojení mezi jídlem a lékem a mnoho rostlin bylo pojídáno pro jejich léčivé vlastnosti. Jakmile se lidé naučili psát, zaznamenávali popisy léčebných postupů v knihách zvaných herbáře. prvním známým herbářem, který byl sepsán před skoro 5000 lety, byl herbář čínský, který obsahoval popisy více než 300 rostlin. ačkoliv tento originální text se nedochoval, víme o něm z různých odkazů nalezených jinde. Většinu znalostí o rostlinách a jejich využití lze vystopovat až ke starým Egypťanům, jejichž kněží byli též léčitelé pracující s pomocí rostlin. Papyrus z města Théb ( 1500 př.n.l. ) uvádí stovky léčivých rostlin. Otroci, kteří pracovali na stavbě pyramid, dostávali denní příděl česneku jako prevenci proti epidemickým nákazám a horečce. Egypťané používali byliny nejen v léčitelství, ale i při přípravě balzamovacích olejů a v kosmetice. Po Egypťanech pěstovali fytoterapii i staří Řekové a Římané. Když jejich armády dobývaly tehdy známý svět, brali si vojenští lékaři rostliny a znalosti o jejich použití s sebou a získávali také na cestách nové vědomosti. Řecký emigrant Galenos ( 129-199 ) napsal v Římě kolem 200 prací z oblasti medicíny. Louhoval rostlinné drogy vodou či vínem.

Nesmíme zapomenout ještě dvě starověké kultury, které se vždy silně spoléhaly na fytoterapii – Čínu a Indii. Dodnes hrají byliny v čínské zdravotní péči základní roli. Existují tam nesčetné bylinářské školy. V Indii tvoří bylinné léky součást všeobjímajícího systému ájurvédy. Ve středověku existovaly v západní Evropě dva tradiční účinné bylinářské směry. Jeden byl založen na pověrčivosti lidí : některé byliny byly užívány, protože lidem připomínaly některé části lidského těla. Druhý tradiční bylinářský směr je víc založen na vědeckých pokusech, kdy rané výzkumy prováděli mniši, kteří byliny pěstovali v klášterních zahradách. Od temného dávnověku až po středověk se herbáře pečlivě přepisovaly rukou v klášteřích. Každý klášter měl svou lékárnickou zahrádku, kde se pěstovaly byliny, které pak sloužily jako léky pro mnichy a okolní vesničany.

Ve 13. století se stal hlavním střediskem obchodu s bylinami a kořením Londýn. Objev tiskařského lisu v 15. století podnítil tvorbu a rozšiřování herbářů. John Parkinson. lékař a bylinář z Londýna, uvedl ve svém díle ( 1630 ) 300 užitečných rostlin. Takoví bylináři si zakládali vlastní lékárny. V 16. a 17. století vedla oblíbenost bylin k zakládání prvních botanických zahrad věnovaných zejména druhům rostlin užívaných k léčebným účelům. První taková zahrada vznikla v Pise ( 1543 ).

U nás je jedním z nejznámějších herbářů latinsky psaný Herbář italského lékaře Mattioloho ( 1501-1577 ), osobního lékaře Ferdinanda I.. V Praze byl přeložen do 60 jazyků. Velice cenný je Rostlinář Jana Svatopluka Presla. Je v něm shromážděno obrovské množství receptur ze všech světových jazyků, jež autor předložil českým čtenářům poprvé v české řeči. Druhá polovina 18. století významně přispěla k porozumění účinkům rostlin hlavně díky práci botanika Carla Linného – Linné zavedl v roce 1753 nový systém dvojslovného názvosloví rostlin, čímž napomohl jejich přesné identifikaci a otevřel možnost pro sestavení knih se seznamem léků a popisem jejich výroby.

Dnes zájem o bylinářství vzrůstá. Stále více lidí má pochyby o užívání syntetických léků a o jejich dlouhodobých účincích. Mnoho lidí si na drobné obtíže a méně závažná onemocnění kupuje bylinné léky. Vědecký výzkum nejen potvrzuje údaje o léčivé síle rostlin, ale také rozšiřuje vědomosti herbalistů o byliny nové. Bylináři začali myslet více vědecky a pro jejich práci vzniká nové jméno : fytoterapie ( z řeckých slov fyton=rostlina a therapeuein=pečovat, léčit ). V západním světě termín fytoterapeut označuje lékaře, který je přesvědčen o účinnosti a bezpečnosti rostlin. U nás se běžně užívají termíny bylinkář, herbalista, i fytoterapeut, přičemž označení fytoterapeut neznamená absolventa lékařské fakulty. Fytoterapii lze považovat za předchůdkyni moderní farmakologie. Mnoho účinných léků je skutečně odvozeno z bylin. Stejně jako léky nejsou ani byliny vždy tak bezpečné, jak fytoterapeuti tvrdí. Bylinář dává při léčení neduhů přednost tomu, že využívá celé rostliny a ne jenom izolovaný extrakt obsažený v lécích.

Existují čtyři hlavní formy užívání bylin v tekuté formě.

Odvar – používá se tam , kde je nutné, aby se uvolnily rozpustné látky z kořenů či kůry. Při přípravě odvaru vsypeme příslušné množství rostlinné drogy do hrnce z nerezové oceli, přidáme asi 0,5 l vroucí vody. Přivedeme k varu a 10 až 15 minut vaříme na mírném ohni. Scedíme, dokud je roztok horký.

Nálev – je oblíbený pro přípravu nápojů nebo kloktadel v domácnosti. Používají se čerstvé nebo sušené byliny, volné, nebo porcované do čajových sáčků.

Tinktura – jako léčivo je trvanlivá, vysoce koncentrovaná a užívá se v malých dávkách. Do nádoby vsypeme asi 120g mleté nebo sekané rostlinné drogy, toto množství pak přelijeme 0,5 l čtyřicetiprocentního alkoholu ( ginem, vodkou ), nádobu uzavřeme. Dva týdny ponecháme na suchém, teplém místě, dvakrát denně řádně protřepeme. Poté tekutinu scedíme do láhve z tmavého skla.

Tisan – jde o mírnější nálev, prodává se v porcovaných sáčcích. Sáček se přelije horkou vodou a nápoj lze pít bez dlouhého louhování. Rostliny se mohou použít k ošetření poranění i jako obvazy, výrobky z rostlin se prodávají také ve formě mastí, krémů nebo esencí.

Některé léčebné postupy bylinářů známe všichni a využíváme je bez větších znalostí, např. potíráme místa „popálená“ kopřivou listy šťovíku. Řepík lékařský urychluje hojení ran a má antiseptické účinky. Kontryhel žlutozelený se používá při gynekologických potížích a k upravení menstruačního cyklu, kostivalová mast se užívá k regeneraci zlomených kostí a poškozených tkání. Semena fenyklu i vějířovité listy lze užívat proti větrům i při zažívacích potížích, nevolnosti a zvracení. heřmánek je dobrý při obtížích zažívání a zánětech, máta peprná se užívá proti bolestem hlavy, při stresu, zácpě, nespavosti, k zažehnání migrény se má jíst denně několik lístků kopretiny řimbaby. Meduňka se pěstuje velmi snadno, hodí se při úzkosti a nervovém vyčerpání.

Rozhodně bychom se neměli snažit léčit naše potíže sami prostřednictvím bylinek, aniž bychom nenavštívili lékaře, který vyloučí závažnější onemocnění.

Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205