Inteligence

Možná i vás už někdy na pracovišti strašili inteligenčními testy, které prokáží, zda-li jste schopni zvládat čím dál tím vyšší pracovní nároky. Mnoho lidí nemá z testů měření inteligence dobrý pocit, protože očekávají, že nedostatečný výsledek může ovlivnit jejich pracovní uplatnění. V dnešní době se setkáváme s těmito testy stále častěji, studenti na středních školách podstupují testy, které jim mají pomoci při výběru dalšího studia, některá povolání se bez provedení testu inteligence neobejdou. Slova inteligence, inteligentní běžně užíváme, ale málokdo je dokáže pořádně vysvětlit. Ani samotní psychologové se nemohou přesně shodnout na definici inteligence.

Slovo inteligence pochází od řeckého filozofa Aristotela ( 384-322 př.n.l. ). On rozlišoval orexis, jež popisuje emocionální a morální funkce, od dianoia, což jsou poznávací a intelektuální funkce. Druhé slovo přeložil Cicero ( 106-43 př.n.l. )do latiny jako intellegentia ( inter = mezi, legere = vybrat ). V klasickém světě byla inteligence považována za abstraktní vlastnost příznačnou pro intelektuální procesy – jako je vnímání, pamatování, představivost, obrazotvornost a logické uvažování. Dnešní psychologové vytvořili definici inteligence jako souhrn tří základních rovin:

  • jde o poznávání nebo také intelektuální schopnost jako odlišení od jiných více emocionálních vlastností člověka.
  • je to všeobecná vlastnost projevující se ve všech typech intelektuálních procesů a netýká se pouze jediného typu schopností.
  • bývá z velké části vrozená, geneticky určená a pouze v menší míře bývá ovlivněna zkušenostmi nebo prostředím.
Jestliže víme, jak obtížné je definovat inteligenci, nepřekvapí nás, že se jen těžko hledá shoda v tom, zda a jak inteligenci měřit. Měření inteligence je daleko složitější než měření čehokoliv jiného, např. výška člověka je měřitelná v každém období lidského života. Musíme si uvědomit, že inteligence nemá žádný výchozí bod ani horní limit a mění se v průběhu toho, jak dítě roste. proto zákonitě nemůžeme používat stejné metody k měření inteligence malého dítěte a dospělého člověka.

První metody měření inteligence byly zveřejněny již ke konci 19. století. E.L.Thorndike ( 1910 ) tvrdil, že inteligence by se mohla rozdělit na tři skupiny: mechanickou, sociální a abstraktní. Mechanické inteligence představovala schopnosti a dovednosti při zacházení s nástroji, sociální inteligence zahrnovala schopnost člověka správně jednat ve vztazích s jinými lidmi a abstraktní inteligence byla schopnost zvládnout matematické nebo slovní symboly a vědecké základy. Thorndike však ve své práci zcela opomněl tvořivost.

Francouzský psycholog Alfred Binet a jeho asistent Theodor Simon provedli na počátku 20. století první skutečný průlom v oblasti měření inteligence.V roce 1904 jmenoval francouzský ministr školství komisi, která se měla zabývat problémy „zaostalých dětí“. Oba jmenovaní byli členy této komise. V roce 1905 zveřejnili odstupňovanou sérii standardizovaných úkolů, které měly děti splnit. Binet strávil zbytek života tím, že tyto testy neustále zdokonaloval. Binetovy testy obsahovaly řadu různých otázek zabývajících se například pojmenováváním předmětů, dokončováním vět, pochopením jednoduchého příběhu, vytvářením jednoduchých definic, hledáním podobností jednotlivých předmětů, vyhledáváním rýmujících se slov atd. Myšlenka mentálního věku vychází právě z Binetovy práce. Ten předpokládal, že dětský mozek každý rok zvyšuje své intelektuální možnosti. Dvě děti, u kterých vyšla intelektuální schopnost podle testů stejně velká, měly stejný mentální věk bez ohledu na to, jak staré opravdu byly. Jednoroční zaostalost ve věku kolem pěti let je daleko průkaznější než třeba ve věku 14 let. Proto bylo později zvažováno, že by poměr mezi dětským mentálním a jeho skutečným věkem byl daleko lepším měřítkem než dříve používaný rozdíl mezi mentálními věky. Tento poměr vynásobený stem se nazývá inteligenční kvocient nebo taky pouze IQ. IQ je poměr mezi mentálním a fyzickým věkem člověka vynásobený stem. Výsledek kolem sto bodů je v inteligenčním testu považován za průměrný. Asi padesát procent testovaných lidí z daného vzorku populace bude mít IQ někde mezi 90-110. Asi 25% lidí bude mít IQ nižší než 90 a dalších 25% vyšší než 110. Procento lidí s IQ pod 70 ( člověk s touto hodnotou se považuje za retardovaného ) a nad 130 ( lidé považovaní za geniální ) je malé – v každém vzorku asi o třech procentech.

Testování neukázalo žádné rozdíly mezi muži a ženami. Ale na testech se ukázalo, že na inteligenci dané osoby má vliv i prostředí, ze kterého dotyčný pochází. Proto někteří vědci nepovažují inteligenční testy za dostatečně průkazné. Děti z prostředí, ve kterém se hodně mluví, ale především s dospělými, kde mají k dispozici hračky, knihy.., většinou lépe prospívají ve škole, mají lepší vztah k lidem. Protože většina testů je založena na schopnosti vyjadřovat se pomocí slov, jsou tyto děti ve výhodě oproti dětem, kterým jejich domov takové výhody neposkytuje. Ve skutečnosti si děti, které se projevují ve verbální části testů jako pomalé, mohou vést velmi dobře v části neverbální.

Od Binetových časů se výzkumy soustřeďují na vypracování mnoha inteligenčních testů určených pro různé speciální účely, situace či věkové skupiny. Testy pro určování inteligence u dětí vznikly revizí původních Binetových testů a byly přizpůsobeny různým věkovým kategoriím dětí od 5 do 14 let, a pak ještě vznikly další 4 skupiny pro dospělé se stupňující se obtížností. Tyto testy zkoumají řadu nejrůznějších věcí včetně praktické vynalézavosti, prostorové orientace, schopnosti identifikace a pojmenování nejrůznějších obrázků, slovní zásoby, slovních asociací a vztahů, obrazových asociací, řešení problémů a početních úloh, paměti na číslice, slova, obrázky. Ačkoliv se projevuje tendence, že když je člověk v jednom typu testu hodnocen vysoko, zpravidla zvládá i jiné typy testů, každý individuální test klade na testovaného člověka své specifické požadavky. Nikdy proto nelze neměnně určit inteligenční hodnotu, aniž by nebyla ovlivněna způsobem, jakým byl člověk testován.

Tento problém může nastat u tzv. skupinových testů. Jsou výhodné proto, že jimi najednou může projít velký počet lidí ( prováděly se poprvé v americké armádě ), může je zadávat člověk, který ani nemusí projít speciálním výcvikem. Problém je v tom, že test předpokládá, že všichni zkoušení jsou na stejné intelektuální úrovni a že budou schopni porozumět slovně zadaným instrukcím. Hodnota testu se dá zvýšit procvičováním nebo tréninkem, jež mohou značné přispět k zlepšení výsledků. Pokud se např. podobné testy používají jako vstupní testy na školu, která přijímá jen ty nejlepší studenty, nebo jestli výsledek testu rozhoduje o přijetí do povolání, pak může uchazeč proti takovému kritériu vznést námitky. Proto výsledky testů nemůžeme považovat vždy za spolehlivé. Přestože mohou být inteligenční testy i zneužívány, jsou nepochybně velmi důležité, protože mohou pomoci jak učitelům, tak i rodičům v rozhodování o tom, zda je dítě opravdu opožděné, nebo pouze líné. Testy jsou rovněž vhodné v situacích, kdy člověk stojí před závažným rozhodnutím.

Zkuste si i vy projít inteligenčním testem ( schváleným mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International )a můžete se stát členem Mensy, tedy pokud splníte maličkost, že vaše IQ bude větší než 130. Mensa je světová organizace sdružující nadprůměrně inteligentní lidi.

Autor: - kš -

Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205