Mobilní aplikace

Lidská paměť

Paměť se zkoumala z více hledisek. Všechny výzkumy se shodly na jednom: v naší mysli je uloženo daleko víc, než se obecně předpokládá. Paměť má dvě složky: vštípivost, to je schopnost uskladňovat informace, a vybavování, což je schopnost znovu je vyvolat. Zkoumáním se prokázalo, že lidská paměť ukládá informace vynikajícím způsobem. pokud však není zvlášť vycvičená, je méně spolehlivá při opětném vybavování informací. Životně důležitou schopností paměti je třísložkový systém skládající se z paměti smyslových informací, krátkodobé paměti a dlouhodobé paměti. Paměť smyslových informací ukládá okamžitě, ale pouze dočasně všechny informace, které do paměti vstoupí. Jestliže patřičná informace nebyla vybrána a přenesena do krátkodobé paměti, je vymazána. Předpokládá se, že krátkodobá a dlouhodobá paměť jsou založeny na dvou rozličných mechanismech. O krátkodobé paměti se soudí, že je výsledkem aktivní mozkové činnosti. Dlouhodobá paměť se považuje za výsledek chemických pochodů. jisté je však to, že fyziologické základy paměti nejsou dosud známy. Jedna studie předpokládá, že tato „uskladňovací schopnost“ mozku je výsledkem téměř neomezených kombinací, které probíhají na spojích mezi nervovými buňkami. Čím častěji probíhá nervový vzruch po takovém spojení, tím trvalejší stopu vytvoří. Opakovaná informace nám tedy usnadní vzpomínku si vybavit. Takové posílení je patrně výsledkem chemických procesů odehrávajících se v mozku.

Krátkodobou paměť využíváme pro zachycení informací, které jsou potřebné během pár sekund, ale které mohou být později zapomenuty. Krátkodobá paměť má dvě vlastnosti, které jí brání v tom, aby se do ní neustále ukládaly informace. Potřebuje koncentraci na to, aby informaci udržela, pokud přesuneme pozornost na něco jiného nebo provedeme jiný duševní úkon, vložená informace vypadne a my ji zapomeneme. Krátkodobá paměť je schopna uložit pouze šest nebo sedm položek. Například uložení telefonního čísla není problémem. Každá informace, která má být uložena nastálo, se musí do dlouhodobé paměti dostat přes paměť krátkodobou, děje se to pomocí opakování. Čím častěji se informace opakuje, tím je větší pravděpodobnost, že bude převedena do paměti dlouhodobé.

Dlouhodobá paměť nám umožňuje pamatovat si události, které se staly před lety, a rovněž ukládá informace, které se vytvořily učením. někdy stačí ucítit zvláštní vůni, uslyšet nějaký zvuk, nebo přijít na místo, kde jsme již dlouho nebyli, a vybaví se nám vzpomínka na něco dávno zapomenutého. Dlouhodobé ukládání znalostí a osobních zkušeností asi probíhá v kůře mozkové. Nepostradatelné jsou oblasti limbického systému a části s ním těsně sousedící: hippokampus a mamillární tělíska. Utváření paměťových stop probíhá v několika fázích. Hovoříme o tzv. primární, sekundární a terciální paměti.

Když si lidé mají na něco vzpomenout, většinou zjišťují, že jim paměť selhává. Patrně ale nejde o vadu naší paměti, spíše se zdá, že jsme nepochopili způsob, jakým naše mysl pracuje. Vzpomínky můžeme rozdělit do dvou velkých okruhů: prvé si vybavujeme v průběhu učení a druhé až po učení. Naše mysl v průběhu učení musí střídat fáze činnosti a období odpočinku. Následuje-li po období činnosti přiměřený odpočinek, projeví se to jistě zlepšeným rychlejším a podrobnějším vybavováním. Schopnost vybavovat si informace, které se učíme, se v průběhu času zřetelně mění. Na začátku a na konci období učení si vybavujeme obvykle lépe a také větší množství položek, které spolu nějak souvisejí nebo jsou něčím nápadné. Období mezi 20 až 40 minutami skutečně posiluje pochopení a vybavování látky. Dobře organizované opakování látky pomáhá zapamatovat si podrobnosti. Bez pročítání zapomeneme obvykle 80% látky. S přibývajícím věkem samozřejmě ubývá duševních schopností, včetně paměti. Pročítáním a opakováním však můžeme svou paměť zlepšovat. V tzv. terciální paměti ukládáme paměťové stopy po celý život a informace si vybavujeme rychle ( vlastní jméno, psaní, čtení ). Vybavování můžeme zlepšit i tak, že při čtení textu přerušíme období učení na 20-40 minut. Během této doby si poznamenáme všechno, co jsme si zapamatovali. Pak si uděláme přestávku a v následujících deseti minutách srovnáme své záznamy s původním textem. Paměť také posílíme, jestliže si pročteme příští den během 5 minut tutéž látku a pak stejným způsobem ještě jednou v průběhu následujícího týdne.

Pomalý čtenář sleduje slovo jen ve chvíli, kdy je v ohnisku jeho pozornosti. Informace se tak dostává do paměti příliš pomalu. Čtenář, který vnímá více slov najednou, porozumí a vybaví si více, protože informace vstupují do jeho mysli v celcích, tedy stejně, jak jsou ukládány i v mozku. Při celistvém čtení vnímáme velké úseky textu. Čteme-li rychleji, více se na text soustředíme a lépe udržíme získané informace. Zbude nám také více času na opakování. Při psaní poznámek využíváme klíčová slova nebo slovní spojení. Jejich pomocí shrnujeme různorodé informace do celků. To je totiž způsob, jakým je ukládá mozek. Podobných metod používají zvláštní techniky paměti, kterým se říká mnemotechnické. Ty kladou důraz na myšlenky, které mají nějakou spojitost nebo vzájemnou návaznost ( asociace ). Člověk, který dovede spojovat myšlenky takovýmto způsobem, zdokonaluje si nejen paměť, ale také obohacuje své tvůrčí schopnosti.

Když člověk ztratí paměť (amnézie ), je tomu tak proto, že byl poškozen systém vyvolávání v paměti, ačkoliv informace sama je v paměti nadále uložena. Někteří lidé se podrobí hypnóze, a jsou tak schopni si vybavit události, které se uložily do dlouhodobé paměti třeba v jejich dětství. Nerodíme se s hotovými „vzorci paměti“, tedy toho, co si vštěpujeme a vybavujeme. Paměť můžeme vycvičit jako kteroukoli jinou dovednost.

Autor: - kš -

Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205