Imunita a autoimunitní onemocnění
Imunita označuje schopnost organismu bránit se proti antigenům, které pocházejí jak z vnějšího, tak i z vnitřního prostředí. Antigen je každá molekula, která je schopna vyvolat tvorbu specifických protilátek nebo specifickou buněčnou imunitní odpověď, popřípadě se vázat na protilátky nebo vazební místa lymfocytů. Antigeny se dělí podle různých hledisek. Imunitní reakce nebo také imunitní odpověď je souhrn procesů, jimiž tělo reaguje na setkání s antigeny. Zahrnuje životně důležité funkce imunitního systému, ale i tělu značně neprospívající autoumunitní a alergické reakce.
Imunitní odpověď
Imunitní odpovědi se účastní bílé krvinky, jako T lymfocyty, B lymfocyty a makrofágy. Celý souhrn procesů se dá mnohdy rozdělit do dvou fází:
- primární imunitní odpověď - první kontakt s antigenem
- sekundární imunitní odpověď - opakované setkání s antigenem, silnější reakce
Funkce imunitního systému
Imunitní systém je soubor mechanismů, které zajišťují souhru organismu rozeznáním a likvidací cizích i vlastních, ale potencionálně škodlivých vlivů. Projevuje se obranyschopností organismu a také na druhou stranu i autotolerancí. Téměř každý orgán má ochrannou funkci nebo se podílí na obranyschopnosti organismu.
Negativní vlivy
Na náš imunitní systém působí negativně chemické složení stravy, stres, znečištěné životní prostředí. To vše má vliv na zvýšený výskyt alergických onemocnění, rakoviny, ekzémů a mnoha jiných onemocnění.
Co je to imunologie?
Imunologie je věda, která se zabývá zkoumáním imunitního systému. Základní kámen tohoto oboru byl položen již ve starověku, kdy bylo používáno k ochraně před pravými neštovicemi vdechování suchých neštovičných strupů. Mezi významné průkopníky vakcinace patří britský lékař Edward Jenner Lois Pasteur, který kromě jiného také vyvinul očkování proti anthraxu a vzteklině.
Autoimunitní onemocnění
Autoimunitní reakce vznikají při neschopnosti rozpoznat tělu vlastní složky od cizích. Některé autoimunitní reakce lze však považovat za přirozené. Jedná se zejména o takové reakce, kdy organismus odstraňuje již zestárlé tělu vlastní struktury a opotřebované krevní buňky. Jestliže dojde při autoimunitních reakcích k poškození struktury tkání a poruše funkce orgánů, jedná se o autoimunitní nemoci. Celkově se počet nemocí, které patří do této skupiny neustále rozrůstá. Mezi autoimunitní nemoci patří například: autoimunitní nemoci štítné žlázy, autoimunitní záněty ledvin, chronický vleklý zánět žaludku a chudokrevnost, hemolytická anémie, revmatoidní artritida, systémový lupus.
Autoimunitní nemoci štítné žlázy
Jedná se například o Gravesovu - Basedowu nemoc a Hashimotův autoimunitní zánět štítné žlázy. Onemocnění se projevuje zvětšeným objemem štítné žlázy a její zvýšenou činností. Typický je neklid, nervozita, bušení srdce, ztráta tělesné hmotnosti, průjmové stavy. U Gravesovy - Basedowy choroby se v důsledku zmnožení tkáně za očními koulemi objeví tzv. „exoftalmus" - vypoulení očí, které může vést až k poškození zraku.
Autoimunitní záněty ledvin
Jedná se o onemocnění ledvin s postižením ledvinovým tělísek - glomerulů. Rozlišuje se akutní a chronické formy nemoci. Začátek onemocnění bývá většinou prudký a náhlý. Dochází k prudkému vzestupu tělesné teploty, typická je bolest v oblasti bederního úseku páteře, celková únava a slabost. Mezi první příznaky patří otoky. Dalším charakteristickým znakem je otok víček, tváří a hlezenních kloubů. U většiny nemocných se objeví také krev v moči.
Chronický vleklý zánět žaludku a zhoubná chudokrevnost
Jedná se o chronickou atrofickou gastritidu a tzv. perniciózní anémii. Důsledkem autoimunitních procesů dochází k poškození žaludeční struktury a funkce žaludeční sliznice. Toto bývá doprovázeno také i vymizením sekrece kyseliny solné a v důsledku toho dochází k poruchám vstřebávání živin a vitaminů B12. V důsledku snížení hladiny vitaminu B12 v organismu vzniká tzv. zhoubná neboli perniciózní anemie. I přes svůj název se jedná o onemocnění, které lze léčit. Nemocný však zůstává po celý život závislý na podávání vitaminu B12.
Autoimunitní hemolytická anémie
Jedná se o onemocnění, při kterém dochází k masivnímu rozpadu červených krvinek. Příčina je v protilátkách, které jsou namířeny proti vlastním krvinkám. Rozlišují se chladové a tepelné autoprotilátky. Tepelné jsou aktivní při normální teplotě organismu, chladové se aktivují při poklesu teploty pod 37°C. Onemocnění má plíživý charakter a zpočátku se projevuje slabostí, únavou a pocity nedostatku vzduchu. Postižení mohou také trpět nevysvětlitelnou horečkou, bolesti hlavy, břicha a nechutenstvím. Na kůži, sliznicích a očním bělmu se objevuje žloutenka.
Revmatoidní artritida
Autoimunitní pochody jsou postižené především klouby, jejich pouzdra a výstelky a kloubní chrupavky. Postižení může vést až ke kostěnému srůstu kloubu, tzv. ankylóze. Pro onemocnění jsou typické deformace kloubů na rukou a nohou. Zpočátku se objevuje ranní kloubní ztuhlost, která se postupně prohlubuje v průběhu dne. Později se přidává postižení svalstva, které dále prohlubuje omezení hybnosti. Velmi často se objevují bolestivá zduření kloubů.
Systémový lupus
Toto vzácnější onemocnění začíná většinou horečnatým stavem, který připomíná bakteriální sepsi nebo akutní zánět kloubů. Má typické kožní příznaky, které mohou zhruba u pětiny postižených chybět. Na kůži se objevují růžové zbarvené plošné skvrny. Na tváři se vyskytuje skvrna obraz křídel motýla. Mezi celkové projevy nemoci patří horečka, malátnost, kloubní bolesti a otoky, zánět ledvin se zvýšenými ztrátami bílkovin močí. Také bývají zvětšené lymfatické uzliny a objevují se záněty pohrudniční blány a zápal plic, zánět obalu srdce i srdcového svalu.Postižení tepen se projevuje bolestivými křečemi v chladu - Raynaudovův syndrom.
Jaká je prevence a léčba autoimunitních onemocnění?
Autoimunitní onemocnění jsou tvořeny různou skupinou nemocí, jejichž společným jmenovatelem je zacílení obranných reakcí proti vlastním strukturám těla. Základním předpokladem je preventivního opatření je udržovat organismus a jeho obranyschopnost v dobré kondici. Důležité je dodržovat zdravou životosprávu, správné stravovací návyky, pitný režim, dostatek pohybu, ale také rovnováhu mezi aktivitou a spánkem. Doporučuje se posilovat tělo pravidelným otužováním a předcházet nachlazení. Dále jsou podávány protizánětlivé léky a prostředky, které tlumí imunitní procesy.
