Vánoce

Vánoční svátky začínají nedělí, která je nejbližší 30. listopadu. Tehdy začíná advent, trvá čtyři týdny, proto se na stůl dávají věnce, které mají čtyři svíčky a každou neděli se zapálí jedna. Svátky existovaly už v dobách pohanských. V den zimního slunovratu se slavil svátek Nepřemožitelného slunce. Toto období si zvolili za svůj svátek i křesťané, ale místo slunce slavili narození Ježíše Krista. V římském kalendáři v roce 336 byl tento den označen jako Adventu Divi - Příchod Božského. Ten si křesťané přizpůsobili na Adventu Domini - Příchod Páně. Oficiálně se začal tento svátek slavit od roku 354.

Německy se Vánoce řeknou Weinachten, původ je v „zu den weihen Nahten" - za posvátných nocí. A z tohoto německého slova pravděpodobně vznikly i české Vánoce. Vánoční stromeček je poměrně mladým symbolem Vánoc. Poprvé se ozdobené stromky objevily v Německu v 16. století. Cechovní spolek ve městě Brémy ozdobil krásnou jedli a na slavnost pozval děti řemeslníků, aby společně oslavily svátky. Od druhé poloviny 17. století se stromky zdobily v rodinách, nejprve protestantských, později i v katolických. Tento zvyk se rozšířil z Německa do celé Evropy. Pomohla tomu francouzsko-pruská válka (1870-1871), tehdy si němečtí vojáci zdobili stromky, aby se aspoň symbolicky vrátili domů, ke svým rodinám. Francouzům se to zalíbilo a se vzpomínkou na vánoční stromky pak přišli po válce domů.

V Čechách a na Moravě se stromky začaly zdobit od začátku 19. století. Nejdříve se zdobily v rodinách bohatých, až mnohem později se dostaly i do chudých chalup. Většinou se stromek stavěl na stůl, v některých domech ho věšeli ke stropu.

Vánoční čas však nastává mnohem dříve než Štědrým dnem. Svátek svaté Barbory, který je 4. prosince, se slavil velmi důsledně. Věřilo se, že Barbora je laskavá osoba, která přichází v bílém hávu a rozdává dárky. Hlavně ovoce a ořechy pro hodné děti. Domluvy a rány metlou pro děti zlobivé. Svobodné dívky si mají v tento den utrhnout třešňovou nebo višňovou větévku a pak o ni až do Štědrého dne pečovat. Vykvete-li, je sňatek do roka jistý. V některých krajích chodila Barbora s dárky stejně jako Mikuláš.

Mikuláš není tak úplně smyšlenou postavou. Byl jím biskup z Myry v Malé Asii, který se narodil v roce 250, a byl to údajně muž štědrý, spravedlivý a moudrý. Proto je považován za patrona šťastného manželství a také za ochránce obchodníků, školních dětí, mlynářů a námořníků. V naší zemi zahájil Mikuláš svou působnost jako patron plavců a mostů, ale později si už šetřil síly na 6. prosince, kdy v doprovodu anděla a čerta navštěvoval domácnosti s dětmi, aby vyplácel i odměňoval. Mikuláš míval i ženský protějšek. Někde totiž nadělovala Mikuláška nebo Mikulášova matička.

Dnes už se málo ví, že Mikuláš nebyl jediným dobrodějem, který rozdával dárky. Hlavně ve středních Čechách se věřilo na Ambrože, který má svátek jeden den po Mikuláši. Chodil v dlouhém bílém rouchu a s černou špičatou čepicí procházel krajem a rozhazoval bonbóny. Děti se sbíhaly, chtěly je sebrat, ale Ambrož jim to znesnadňoval, honil je metlou a děti musely prokázat hodně šikovnosti, ale dobrůtky sebraly.

V jižních Čechách mají svou rožmberskou Bílou paní - Perchtu. Ale Perchta byla také jakási přísná Mikulášova příbuzná. Vyčítala dětem, že nejsou skromné a nedrží půst. Kdo by ale čekal od Perchty dárek, nedočkal by se. Také Vrtibába chodila prý s metlou, kterou vyhrožovala a vyplácela. Když se na ni nikdo nedíval, položila za dveře dárky a rychle zmizela. Omítačka chodívala v černém, vplížila se do domu, mlčky třikrát ometla plotnu, čímž jí i hospodyni požehnala. Když dům svou návštěvou poctila, dal se čekat velmi dobrý rok - hrnce na plotně byly celý rok po její návštěvě plné.

Lucie (13. prosinec) se slaví jako svátek světla, kdy půvabná dívka vejde do domu, vymete každý kout a nese si talířek s plápolajícím ohněm. V severských státech nikdy nic zlého neudělá, u nás bývala trochu vzteklá. Svátek Lucie se objevil v roce 1528. tehdy ještě neplatil gregoriánský kalendář. Ten začal platit až roku 1582, u nás ještě o dva roky později. Tehdy se k pondělku 6. ledna přidalo deset dnů. Je to přesně těch deset dnů, které dělí svátek Lucie od 13. prosince, kdy Lucie opravdu noci upije a dny se začnou prodlužovat.

I dnes přetrvává zvyk držet na Štědrý den půst , ale zlaté prasátko viděl asi málokdo... Naši předkové se postili už od večera předcházejícího Štědrému dni a půst trval až do první hvězdy. Pak se zapálily svíčky na vánočním stromku a mohlo se usednout k prostřenému stolu. Dárky k Vánocům se poprvé objevily až v 16. století. Do té doby se dávaly k novému roku. V našich zemích nosíval dárky hlavně Mikuláš, většinou daroval jablka, ořechy, sladkosti. Ježíšek se k nám dostal stejně jako vánoční stromek z Německa. Přicházel ale až den po Štědrém večeru, na Boží hod vánoční. Teprve koncem 19. století se jeho dnem stal 24. prosinec.

Vánoce ve světě

Nejen Fater Christmas, ale i Santa Claus, navštěvují děti ve Velké Británii v noci před Svátkem Narození Páně, aby jim do připravených červených punčoch nadělili dárky. Slavnostnímu stolu vévodí nadívaný krocan a tradiční švestkový puding. Na tento vánoční puding má každá rodina svůj vlastní recept. Nejčastěji je vyrobený z oříšků, rumu, vajec, strouhanky, cukru, citronů a samozřejmě švestek. Podává se s koňakem nebo punčem. Puding se vyrábí dlouho před Vánocemi a je velmi trvanlivý, měl by vydržet alespoň dva roky. Velmi oblíbená je ozdoba z cesmíny, která symbolizuje svými trny Kristovu trnovou korunu a červené bobulky zase připomínají Kristovu krev.

Francouzům naděluje Papa Noel - celý v bílém. V rodinách se rozdají dárky před večeří a pak se většinou spěchá do restaurace na vánoční večeři. Doma zůstávají jen ty rodiny, kde mají velmi malé děťátko, nebo je někdo nemocný. Restaurace bývají plně obsazené, večeře jsou okázalé, mají více než deset chodů. Tabule nabízí ústřice, hlemýždě, bílé klobásy, rybí polévku, pečeného krocana s kaštanovou nádivkou, sýry, zákusky, cukroví. Tajemný monsieur Chalandé má osobité kouzlo pro švýcarské děti. Panák s kulatou lucernou místo hlavy ukrývá ve svém břiše oříšky, rozinky, sušené ovoce, cukroví. Děti na jeho bříško doráží tak dlouho, dokud jim tajemství svého břicha nevydá.

Ve všech skandinávských zemích jsou Vánoce směsicí křesťanských oslav narození Krista a pohanských slavností slunovratu. Ve Švédsku naděluje stařeček Jultomten, kterého doprovázejí skřítci, ale ještě dřív se velmi rušně slaví svatá Lucie. Mladé dívky se oblékají do splývavých bílých šatů a na hlavě mají věnečky s hořícími svíčkami. Na vánočním stole nesmí chybět ryby, hrášek, fazole se slaninou a sladký rýžový nákyp. Ačkoliv Finové prohlašují, že v malé vesničce za polárním kruhem poblíž Rovaniemi bydlí Santa Claus, dárky tu dětem naděluje Velký Ukko, rozvážný vousatý dědeček, se svou družinou mužíčků. Všichni v červenobílém oblečení ohlašují svůj příchod našitými rolničkami a přitom skvěle ladí s vánočním stromkem, který se ve Finsku zdobí převážně na bílo.

Německý Christikind nebo Weihnachtsmann vypadá trochu jinak než náš Ježíšek. Zpravidla je rezavý, vousatý, má dlouhý plášť s kapucí. Němci si potrpí o Vánocích na ryby, a to nejen na kapra. Připravují lososa v rosolu, štiku, candáta, úhoře. Za své tradiční jídlo považují pečené vinné klobásy a speciální cukroví z mouky, vajec, cukru, anýzu a amonia, kterému se říká Springle. Nejtypičtějším pečivem je vánoční štola.

V Polsku vítají první hvězdu na nebi, která se na obloze na Štědrý den objeví po soumraku, jako hvězdu betlémskou. Vánoční svátky zaujímají u polského národa to nejpřednější místo, a proto na půlnoční bývají chrámy a kostely zaplněné.

Chorvaté stále dodržují zvyk vánočního polena, které symbolizuje štěstí a hojnost nadcházejícího roku, čím déle bude hořet, tím se budoucí rok lépe vydaří. V mnoha rodinách zdobí jesličky a pečou dva chleby, na znamení Starého a Nového zákona.

V Rusku jsou Vánoce pracovním dnem. Podle pravoslavného kalendáře připadají na 6. a 7. ledna, ale slaví se málokde. V roce 1918 byly Vánoce zakázány a nahradila je jolka a děda Mráz se sáněmi plnými dárků. Přijíždí na saních z daleké Čukotky a při rozdávání dárků mu pomáhá mladinká Sněhuročka. Jde o oslavu nového roku a bývá to oslava velkolepá.

Italské Vánoce jsou skromné, dokonce ani stromek s cukrovím není podmínkou. Zato půlnoční mše - ta je nutná. V Itálii se Štědrý večer slaví jako narození Páně pouze setkáním s přáteli. Svátky začínají obědem na Boží hod po slavném papežově požehnání Urbi et orbi. Na svátečním stole je většinou jehně nebo krocan, jako dezert se podávají datle a fíky s různými náplněmi a panettone - což je obdoba naší vánočky.

Ve Spojených státech amerických se slaví velmi okázale, ale jenom jeden den - 25. prosinec. Symbolem amerických Vánoc je obří stromek a krocan nadívaný kaštanovou nádivkou. Amerika dala Santa Klausovi podobu. Vymyslel ji vlastně Clement C. Moor, profesor episkopálního semináře v New Yorku. Ten v roce 1822 napsal báseň Návštěva sv. Nicholase. V ní popisuje pohádkového muže, který obdarovává lidi. O půl století později se tato báseň stala inspirací pro malíře Thomase Nasta, který Santa Clause namaloval. Jeho podoba mu už zůstala.

V Austrálii se slaví jako ve Velké Británii, pouze s tím rozdílem, že o Vánocích zde vrcholí léto. Svátky se slaví jako piknik pod širým nebem.Australané si potrpí na gratulace, chlubí se jimi a soupeří mezi sebou o nejoriginálnější přání. V Austrálii se setkáme s kuchyněmi z celého světa. Kdybychom pátrali po prapůvodních receptech, dostali bychom se k medovému mravenci. Z masa bychom mohli ochutnat žáby pečené v popelu nebo stejně upraveného hada. Pak se také připravuje pštros, který chutná jako kachna, nebo ježura, jež je velmi podobná vepřovému.

Autor: - kš -

Infocentrum
810 800 000
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205